PŘÍRODA.cz

Zmínku o členství v nějaké vědecké společnosti najdete na stránkách naprosté většiny vědců. Tento fakt obvykle není opomíjen ani ve vlastních životopisech. Jaké jsou povinnosti členů, výhody členství a poslaní vědeckých společností?

Ve vcelku nedávné době se na Přírodě objevil článek o nebezpečí kouření. Na diskusním fóru se v krátkém čase rozpoutala debata mezi kuřáky a nekuřáky, kteří se vzájemně osočovali a uváděli pro ně opodstatněné důvody svých stanovisek.

V sobotu, 23. dubna 2005, jsem obdržel smsku: "Mám netopýra se zlomeným křídlem. Chceš, abych Ti ho přinesl?"

Každý z nás v něco věří, všichni uznáváme nebo spíš s vírou doufáme, že člověk není poskládán pouze z mnoha buněčných tkání, orgánů a orgánových soustav, ale že někde uvnitř pod tím vším hmotným je ukryta duše, a jedině skrze otevřenou duši můžeme nalézt cestu k přírodě.

Na otázku jak se rodí kaktusář neumím dost dobře odpovědět. Začíná to často tak, že zárodek budoucího kaktusáře, říkejme mu třeba František, uvidí na návštěvě u kamaráda čerstvě rozkvetlý kaktus, hostitel se s ním samozřejmě rád pochlubí a František náhle zatouží mít taky takový klenůtek, který by rozjasnil jeho šedivou garsonku. Hostitel ihned nabízí několik semenáčků. František se zdvořile brání, ale rád je nakonec strčí do kapsy. Kdo by…

S přicházejícím jarem je možné více než v jiných ročních obdobích uplatnit naše znalosti o bylinkách a využít přirozené vlastnosti kvetoucích bylin v našem okolí. Slunce svými paprsky probouzí k životu stále více životadárných rostlin.

V poslední době se množí v naší redakci dotazy o problematice mravenců. Spousta lidí se setkává z mravenci na zahradách, kde zrovna nejsou vítanými hosty.

Jak mají obyčejného člověka zajímat rostliny ve volné přírodě, když ho profesionál může uzemnit svými znalostmi a znalost volné přírody nikomu nic přímo nepřináší (na rozdíl třeba od zahrádky).

V posledním článku věnovanému Českému svazu ochránců přírody jsem nastínil problém finanční podpory základní organizace JARO Jaroměř. Jak přežíváme?

Po staletí byli byliny nejdůležitější surovinou denního života. Vyznat se v nich bylo pro člověka samozřejmostí, avšak trvalo delší dobu, než se o bylinách začalo vůbec psát, nebo uvažovat jako o předmětu vědeckého zkoumání hodného zaznamenání do knih.