Kouzlo bylin (2. díl)

Rané vědomosti o rostlinách byly tedy předávány slovně. Až se zvyšujícím se počtem populace připadalo lidem nutné zaznamenat přesně účinky některých rostlin, zvláště těch používaných k léčebným účelům. Mnoho časných děl pojednává o bylinách, rostlinách důležitých při obřadech, kouzlech a v medicíně. Babylonské hliněné tabulky pocházející z doby 3000 let před naším letopočtem ilustrují léčebné postupy a rovněž zachycují význam některých bylin. Během dalších tisíciletí se, zpočátku v Číně a později také v raných západních státech, objevovaly četné snahy vymanit oficiální záznamy o bylinách mystickému obalu, a byly zde vidět snahy o objektivní vědecké názory a z nich plynoucí dokumentace. Dnes se můžeme o rozličných vlastnostech jednotlivých bylin poučit v mnoha bylinářích, knihách o rostlinách atd. dobře dostupných mimo jiné v každém větším knihkupectví.

V minulém díle jsem slíbila, že vás nejprve seznámím se zajímavými vlastnostmi těch rostlin, které rostou přímo na naší zahrádce.

Čekanka obecná - Cichorium intybus

z čeledi Cichoriaceae nepatří sice až k tak hojně pěstovaným bylinám, ovšem rozhodně stojí za zmínku. Podle pověsti jsou květy čekanky tak překrásně modré proto, že představují proměněné plačící oči nešťastné milenky, jejíž milý odcestoval lodí do dáli, a již se nikdy nevrátí. Působením kyseliny mravenčí někdy může dojít ke změně úborů čekanky z modré barvy na světle červenou. Prý je dokonce možné položit květy čekanky do mraveniště a přitom pozorovat, jak se barva mění. Někteří zahradníci považují čekanku za zdroj životní síly.

Čekanka vyhledává plně slunná místa, lehkou, pokud možno alkalickou půdu, hluboko zrytou. Využití je u čekanky možné hned několika způsoby. Listy mladých semenáčků se otrhávají a konzumují okamžitě. V kuchyni si jistě pochutnáme na neobvyklém salátu z květů, které mají lehce nasládlou chuť. Poupata čekanky obecné se nakládají normálním způsobem jako každá zelenina. Mladé kořeny se vaří a podávají s omáčkou. Používají se rovněž jako kávovina k výrobě netradiční nebo spíše pro většinu z nás neobvyklé kávy. Při přípravě kávy z kořenů je nutné použít tlusté kořeny kořenových kultivarů, pečlivě je umýt, rozřezat a usušit v mírném teple. Po usušení se kořeny upraží a následně rozdrtí. Tímto způsobem si připravíme výtečnou domácí kávu. Nemusíme utrácet peníze za ne vždy kvalitní kafe z reklam, a při jejím pití nás jistě bude provázet příjemný pocit z toho, že jsme si čekanku sami vypěstovali, a dokonce si z ní dokázali vlastními silami připravit tak výtečný a navíc zdravý nápoj. Nesmíme také zapomínat, že pěstováním vlastních rostlin na zahrádce napomáháme přírodě, neb ji zbytečně nezatěžujeme odpadem vzniklým při nakupování v obchodech. V kuchyni můžeme využít také čekankové puky (dužnaté dolní listy, vybělené ve tmě a v teple). Přidávají se do salátů nebo se dusí na másle jako samostatné zeleninové jídlo.

Z čekanky se vyrábějí krmiva a krmivové směsky pro zvířata. Z listů je vařením možno připravit modré přírodní barvivo. Čekanka představuje nejen výborného pomocníka při vaření či barvení, ale zároveň je i takovou menší, snadno dostupnou přírodní lékárničkou. Léčebné účinky mají z čekanky především listy a kořen. Listy se mohou užívat při onemocnění žloutenkou či při chorobách sleziny. Obsahují dostatek vápníku, mědi, a železa. Obklady připravované z listů utišují záněty. Z kořenů čekanky lze vyrobit vývar, který napomáhá léčbě žlučových kamenů, ledvinových kamenů a dokonce i při zánětu jater nebo močovodu. Výtažek ze sušených kořenů se používá jako tonikum, mírné projímadlo ale také jako diuretikum.

Jahodník obecný - Fragaria vesca

Ať se snažím sebevíc, nemohu si vybavit ani jednoho z mých známých, komu by nechutnaly jahody. Jahodník obecný z čeledi růžovitých - Rosaceae představuje jednu z plodin zasvěcených Panně Marii, v astrologii planetě Venuši. Holena v pohádce O dvanácti měsíčkách si ve své nenasytné pýše přála pochutnat si v zimě na ničem jiném než na jahodách. Možná někde uvnitř dokonce toužila i po jejich nádherné vůni, používané přímo v některých směsích portpourií (čili směsích vonných). Pouze je škoda, že jahody u tak velkého množství lidí vyvolávají alergické reakce.

Jahodník obecný nepatří k náročným bylinám, vyhledává chladná místa položená na slunci nebo ve stínu, naproti tomu však vyžaduje dostatek vlhkosti a nepropustnou půdu. Všichni jahodník známe, ovšem kdo z nás může říct, že zná taktéž veškeré pozitivní vlastnosti a účinky této rostliny? Jahodník nachází uplatnění samozřejmě opět v kuchyni, ovšem rozhodně to nemusí být jeho uplatnění hlavní nebo konečné. V kuchyni se využívají hlavně plody, na úkor jiných částí jahodníku. Například listy je možné přidat do bylinných čajů, a rozmělněné listy zároveň ochucují masitá jídla.

V kosmetice lze použít listy jahodníku mimo jiné jako svíravý prostředek pro toho, kdo trpí mastnou pletí. Listy působí příznivě na otevřené póry, které se díky nim lépe uzavírají a produkce kožního mazu neprobíhá tolik intenzivně. Rozmačkané plody se natírají na zuby k odstranění zubního kamene a k ošetření kazů. Šťáva se ponechá na zubech 5 minut a poté se ústa vypláchnou teplou vodou s přidáním zažívací sody. Nakrájené jahody se dají použít k omývání obličeje, aby se zmírnilo opálení od slunce. Vymačkané nebo vyluhované jahody se přidávají do pleťových masek pro zesvětlení pleti a pih.

Snad každá část jahodníku obecného má jisté léčivé účinky. Výtažek z listů jahod se užívá jako nápoj při léčbě chudokrevnosti, při nervozitě, průjmu, žaludečních, střevních a močových potížích a dále jako posilující prostředek ledvin. Z kořenů se připravuje vývar jako posilující a močopudný prostředek. Plody jahodníku obsahují železo. Jsou mírným projímadlem a užívají se při revmatické dně. Vývar z jahod navíc zmírňuje horečku.

Zdroj:
Bylinář (Lesley Bremnessová, Fortuna Print, Praha 2004)
Rok v zahradě (Reader´s Digest výběr, spol. s.r.o., Praha 2002)
Zahradníkem bez zahrady (Gay Searchová, Knižní klub, Praha 2003)