Kouzlo bylin (3.díl) aneb sluncem zalité rostliny

Stejně jako i člověk, potřebují rostliny slunce k životu. Některé bylinky nesou dokonce jméno tohoto patrona přírody, nebo spíš jednoho patrona z mnohých.

Slunečnice roční - Helianthus annuus

Slunečnice roční - Helianthus annuus z čeledi Asteraceae je jedinečným příkladem této pravdy. Tato rostlina, pěstovaná americkými Indiány již před 3000 lety, je pojmenována na počest Helia, řeckého boha Slunce. Vyhledává místa, která jsou slunce doslova plná. Během 15. století byly tehdy ještě drobnokvětými slunečnicemi korunovány aztécké kněžky Slunce.

Do Evropy přivezli drobnokvětou slunečnici Španělé v 16. století. Později v Rusku se objevila u slunečnice dědičná odchylka, vzniklá srůstem několika stonků, a vznikla tak nám dobře známá velkokvětá slunečnice, která je u Rusů oblíbeným zdrojem potravy - "semen" v černobílém tvrdším pouzdru.

Všechny části slunečnice jsou využitelné. Dřeň z lodyh představuje jeden z nejlehčích přírodních materiálů vůbec. Číňané ji používali při akupresuře ve formě doutnajících kuželíků a rovněž při výrobě hedvábí i provazů.

Slunečnice je schopna rychle čerpat vodu z půdy svými kořeny. Této vlastnosti využívají například Holanďané při kultivaci zamokřených území.

Slunečnici lze pěstovat na jakékoli pro vodu dobře propustné půdě, nejlépe však na hlinité. Listy, které lze dobře usušit, a poupata slunečnic se sbírají podle potřeby. Zralé terče se odřezávají, jakmile se začnou ohýbat, a zavěšují se v suchém prostředí, dokud se nažky nezačnou samy uvolňovat. Lodyhy se sklízejí až na podzim.

Široké spektrum využití nachází slunečnice zejména v kuchyni a celkově v domácnosti. Semena se luští z nažek a jedí syrová nebo pražená. Klíčící rostliny je možné přidat do salátů, a také na obložené chleby. Délka klíčku však nesmí přesahovat 6 mm, protože rostlina pak získává trpkou chuť. Syrová poupata slunečnice, nebo spíše nerozvinuté mladé úbory, se jedí v salátech nebo se dusí a podávají jako artyčoky.

Slunečnice se pěstuje jako "vodní pumpa" blízko domu, která slouží jako letní ochrana proti vzlínání vlhkosti ( podporující některé druhy plísní), a obecně jako drenážní rostlina. Celé nažky slunečnice se dají využít jako krmivo pro drůbež, aby se zvýšil snes vajec. Z květů lze vařením získat například žluté barvivo. Usušené listy se dají kouřit. Vláknité části lodyhy se užívají pro výrobu textilu a papíru, kdy se jemná zlatavá vlákna usušených stonků přimíchávají do papírové kaše, a rovněž se spalují. Takto vzniklý popel se rozhazuje jako draselné hnojivo. Další možnost využití dutých stonků je výroba píšťal.

V kosmetice se vylisovaný olej semen dá použít různými způsoby blahodárnými zejména pro kůži. Obsahuje totiž vitamín F a jiné látky prospěšné pokožce.

Semena slunečnice mají výrazné léčebné účinky. Sníme-li denně hrstku semen nebo 15 kapek oleje třikrát denně, získáme ochranu proti kašli, úplavici a zánětu ledvin. Semena je rovněž možno povařit 20 minut a nápoj vzniklý povařením vypít. Samozřejmě pouhá semena slunečnice při špatné životasprávě nás nemohou před ničím zcela ochránit.

Chmel obecný (otáčivý) - Humulus lupulus

Chmel obecný z čeledi Cannabaceae patří k dalším slunomilným bylinám. Již po dlouhou dobu je tradiční plodinou České republiky, ne-li dokonce jejím neznámějším symbolem. Jednoduše nikde neumí nikdo vařit pivo tak dobře jako Češi. :)

Římský spisovatel Plinius popsal chmel jako zeleninu. Na jaře se v dřívějších dobách mladé výhonky prodávaly v tržnicích a konzumovaly se jako chřest. V Čechách se pro tyto mladé výhonky ujal název chmelíček. Však již od 8. století se tato rostlina používá nejvíce při vaření piva prakticky ve většině zemí Evropy pro své čisticí, chuťové a konzervační vlastnosti. Zvláštností je, že ve Velké Británii trvali sládkové na tradičních bylinách, jako byly popenec a maří list, až do 16. století. Věřili totiž, že chmel vyvolává negativní pocity melancholie. Dokonce ještě roku 1670 John Evely vysvětloval, že "chmel - vskutku uchovává nápoje, ale na oplátku za tuto službu vyvolává mučivé nemoce a zkracuje život."

Chmel obecný vyhledává slunečný otevřený prostor nebo také pobřežní houštiny, kde je půda úrodná. Patří k popínavým rostlinám, které mohou zpříjemnit zahradní kouty našeho domova. Humulus lupulus Aureus je popínavý kultivar se zlatožlutými listy, které se dobře vybarvují pouze na slunci.

Využití nachází chmel zejména v kuchyni. Samičí šištice květu se používají k ochucení, čištění a konzervaci piva. Převařené samčí květy se přidávají do salátů. Blanšírované mladé listy ztrácejí trpkost, a mohou se tak přidávat jako chuťový doplněk do polévek. Mladé boční výhonky (již zmíněný chmelíček) se spařují a podávají jako chřest.

V domácnosti obecně lze z listů chmele připravit hnědé barvivo. Ze stonků se pletou například košíky, ale také jiné proutěné výrobky. Užívali se rovněž k výrobě trvanlivých tkanin a papíru.

V kosmetice se nálev z květů přidává do relaxačních koupelí. Šištice květů je možné postříkat alkoholem a dát do polštářků, když nemůžeme usnout. Jeden šálek 225 ml chmelového čaje (Humulus lupulus) je účinným sedativem, kromě jedinců trpících depresí. Dobře se kombinuje s kozlíkem lékařským, který snižuje napětí a úzkost, a s listy mučenky. Nálev je nejen mírným sedativem, zmírňujícím mimo jiné trávicí obtíže, ale zároveň také antiseptikem. Květy se obecně přidávaly do jakýchkoliv nápojů podporujících chuť k jídlu.

Bylinný papír

Jak u slunečnice tak i u chmele jsem se zmínila při možnostech využití o přípravě papíru. Bylinný papír si můžeme vyrobit dokonce i my doma. Číňané znali výrobu papíru z konopí již asi 3000 let př. n. l., avšak okolo roku 105 n. l. začali k výrobě papíru užívat celulózových vláken. Vynikajícími zdroji byl len, kopřivy, rákos a sláma. Z dalších užívali bambusy, janovec, heřmánek, kerblík, pampelišku, kopr, fenykl, kosatec, diviznu, jakousi rostlinu podobnou slunečnici a většinu obilnin.

Základní výbavou pro výrobu papíru jsou:
- velká novodurová miska 30x40 cm (fotografická)
- novinový papír
- dřevěné rámy formátu A5 a A4 s vypnutou silonovou síťovinou
- tytéž rámy ale bez sítě

Výroba papíru z bylin je však hodně náročná na čas. Jednodušší je recyklovat starý papír a během recyklace přidat do papírové kaše části bylin, které chceme. Postup výroby recyklovaného papíru je přitom stejný jako postup výroby papíru celkově. základní výbava pro přípravu rostlinné kaše (papíroviny) - 10 l vědro - 0 l čerstvých bylin - 1 l vody - 2 polévkové lžíce (30 ml) louhu sodného - dřevěná lžíce (vařečka) - 10 l nerez smaltovaný kastrol - kovové síto - třecí miska s těrkou nebo hmoždíř s paličkou - váček ze silonové síťoviny - mixér - gumové rukavice

Postup práce přípravy rostlinné kaše
1.Nasbírejte 10 litrů bylin a nakrájejte je nebo natrhejte na kousky veliké 2,5 - 5 cm. Silnější kousky roztlučte v hmoždíři.

2.Do hrnce nalijte 1 litr studené vody a přidejte za stálého míchání dřevěnou vařečkou louh sodný. Dávejte pozor, aby nedošlo ke vdechování výparů. Navlékněte si gumové rukavice a kdykoliv dojde ke styku rukavic se žíravinou, okamžitě je opláchněte ve studené vodě. Přidejte byliny, zalijte teplou vodou a důkladně zamíchejte. Hodinu a půl až dvě hodiny povařte na mírném ohni, dokud rostlinná vlákna nezměknou.

3.Byliny důkladně properte, abyste je zbavili louhu, a poté přeceďte přes kovové síto.

4.Rostlinnou kaši vložte do síťky, opláchněte ve vodě a několik minut počkejte.

5.35 ml rostlinných vláken mixujte s 3/4 litrem vody asi 20 sekund. Čím více jsou vlákna rozmixovaná, tím dosáhneme jemnějšího papíru.

6.Do rozmixovaných bylin přidejte 1 ml tekutého škrobu, zředěného v malém množství vody, aby vyrobený papír pohromadě a vsakoval inkoust.

Postup výroby papíru
1.Nádobu naplňte těsně po okraj papírovou kaší.

2.Prázdný rám položte na rám se síťkou a oba rámy postavte do nádoby. Podeberte kaši a pomalu a opatrně ji vyndejte z mísy. Protřepte, aby se kaše rovnoměrně rozvrstvila na sítu.

3.Rámy položte na noviny a nechte okapat. Sundejte rám bez sítky, papírovou kaši posypte materiálem určeným k dekoraci a kaši nechejte vyschnout.

4.Pod vyschlou kaši vložte opatrně špachtli a oddělte papír od rámu. Rám očistěte a použijte k výrobě dalšího listu papíru.

Výroba papíru z bylin je však hodně náročná na čas. Jednodušší je recyklovat starý papír a během recyklace přidat do papírové kaše části bylin, které chceme. Postup výroby recyklovaného papíru je přitom stejný jako postup výroby papíru celkově.

Výroba recyklované kaše
Nejprve si vytřídíme savý papír, například noviny, tapety, pijáky, případně dřevitý papír. Papír natrhejte na kousky a přes noc namočte do teplé vody, Mixujte v mixéru asi 15 sekund 35 ml papíru s 3/4 litrem vody. Do papírové kaše přidejte stejně jako při výrobě rostlinné kaše 1 ml tekutého škrobu, zředěného v malém množství vody.

Každý list takto vyrobeného papíru může být jiný, záleží pouze na naší vlastní fantazii - hladký, drsný, různobarevný, ale každopádně zvláštní a zajímavý. Dá se použít k podlepení obrázku nebo fotografie, jako podklad pro lisované bylinky a květinové koláže, na kreslení uhlem a pastelem, nebo na něj můžeme malovat vodovými barvami. Meze představivosti se v tomto případě rozhodně nekladou.