Filipíny – láska na celý život

jsem jim o tom, že nás zajímá místní příroda, prales. Reagovali pro mě naprosto překvapivým způsobem. Říkali, že nechápou, proč my běloši tak rádi chodíme do lesa. Les je přece nebezpečný. Přesně to mi řekli! Moderní a evidentně vzdělaní lidé, kteří hovořili plynulou angličtinou, se báli chodit do lesa. Do té chvíle jsem si myslela, že důvod, proč Filipínci vykáceli skoro veškerý les na ostrovech, je ten, že chtějí další zemědělskou půdu. Příčina je ale možná někde jinde, hlouběji v jejich kulturních kořenech. No ale kdo ví.

V horách se můžete setkat s lidmi, kteří žijí ještě takříkajíc postaru. Mají své rituály, léčitele, šamany, tradice. Vím o těchto lidech jen velice málo, protože dostat se k nim do hor není snadné - znamená to několik hodin chůze kopcovitou krajinou zcela mimo civilizaci. Tito lidé žijí v zalesněných horách a to již po mnoho let. Pro své rozličné rituály využívají zvířata i rostliny. Majitelka záchranného centra pro ohrožené živočichy na Panay, velmi moudrá filipínská žena, nám vyprávěla poučný příběh o lidech z hor, s nimiž se zná. Řekla nám, že za ní jednou za čas přijdou a prosí: "Dej nám černé prase, potřebujeme ho obětovat, jinak zemř