Filipíny – láska na celý život

ých asijských zemích? Tak se připravte, že na Filipínách si budete připadat přesně jako v dokumentárním filmu do National Geographic. Můj přítel pro to, jaké se vám všechno na Filipínách zdá, nalezl trefné slovo, které se nám ihned zalíbilo - bengální. Lidé nebydlí v cihlových domech apod. jako my. Žijí v dřevěných chýších, kde jako podlaha slouží hliněná zem. V každém domě však naleznete televizi a rádio nebo alespoň jedno z toho. Zčásti je to tím, že jsou skutečně chudí a zčásti také tím, že víc k životu a ke štěstí nepotřebují. Sama si říkám, jestli nejsou nakonec taky chytřejší než my, nebo spíš moudřejší...

Jiné než dřevěné domky jsou výjimkou a vypadají mezi ostatními chýšemi poněkud povýšeně. Nezdálo se mi však, že by si lidé vzájemně záviděli. Samotnou by mě zajímalo, jaké vztahy mezi majitelem chýše a honosnějšího domu panují, neb jsem nepozorovala žádnou zášť. To Evropanovi připadá zkrátka nemožné.. asi proto se takhle zamýšlím. Není to však myšlení pokřivené našimi pokřivenými vztahy? Aneb jak říká jeden můj oblíbený profesor - všechny naše představy promítáme do světa a tím náš svět vytváříme. A tak si vlastně každý žijeme v tom svém světě...

Manila
V žádném jiném filipínském městě neuvidíte tak zřetelné rozdělení vrstev obyvatel na chudé, středné bohaté a bohaté, jako to můžete zažít v Manile. S kamarádkou jsme navštívily zřejmě středně bohatou část Manily a ta nám připadala jako silně chudá. Lidé bydleli někdy venku na ulici, jindy zas v malých domcích - dřevěných i cihlových. Tušily jsme, že exituje chudší část, ale v ty dny jsme si ji nedovedly představit. Až po návratu do Čech jsem si prohlédla fotografie chudých částí Manily od jednoho kluka z Čech, který strávil v Manile několik dní a poznal ji mnohem lépe, a teprve tyto fotografie mi otevřely oči. Chudinská čtvrť v Manile znamená život na odpadcích, jezení odpadků, spaní na odpadcích, pití vody z odpadní stoky, mytí se v této vodě.

Fotogalerie k článku

Nevím, jak vypadá bohatá čtvrť, neb jsem neměla čas ani zájem ji poznat. Navštívila jsem však nejbohatší supermarket na celých Filipínách, který se nachází nedaleko letiště. Jmenuje se Asian Mall. Podobá se našim obchodním centrům. Kdybyste měli možnost poznat jen tuto část Filipín, myslím strávit jen několik málo hodin v tomto centru a nikam jinam se nesměli jít podívat, asi byste si mysleli, že jste neopustili Evropu. Chodí sem nakupovat ti nejbohatší Filipínci a samozřejmě cizinci. Jak řekl kamarád: "Ti lidé z vesnic nemají ani páru, že něco takového existuje. Kdyby sem přišli, nevěděli by, co dělat.". A má pravdu. Já osobně jsem se tedy cítila mnohem lépe mezi lidmi na vesnicích, kde má pomalu každý druhý Filipínec svůj malý obchůdek a hezky se o něj stará. Nakupujete-li u těchto lidí, rádi si s vámi popovídají, mile se usmějí a tak. V Asian Mall nic takového nezažijete.

Filipínci a příroda

Mnoho cizinců stejně jako i já cestuje na Filipíny právě kvůli přírodě. Tropický prales se svými endemickými druhy zvířat a rostlin přitahuje nejen přírodovědce. Navíc téměř na všech ostrovech naleznete nádherné pláže bez lidí, a i kdyby třeba na plážích byli lidé, jejich kráse to neubírá a pláže jsou tak rozlehlé, že ujdete-li pár set metrů pěšky, jistě naleznete liduprázdný kout - opuštěný ráj.

V typickém tropickém lese potkáte makaky, maličké veverky, ještěrky, roztodivné a obrovské pavouky, obří šneky a motýly, létající dráčky. Máte-li štěstí, můžete vidět třeba i letuchu nebo nártouna. A ty obrovské stromy a úžasné barevné květiny! Pro ornitologa, kterým jsem, jsou Filipíny rájem. Téměř všichni ptáci, kteří zde žijí, patří mezi druhy, které v Evropě nelze zastihnout. Velké množství z nich pak žije pouze na Filipínách a nikde jinde na celém světě. A to se netýká pouze pralesa ale i vesnic a měst, neb i ve městech vždy roste poměrně dost zeleně.

Vztah většiny Filipínců k přírodě je mi záhadou. Na ostrovech (tedy kromě Palawanu) naleznete nenarušené kousky přírody již jen v chráněných územích či vysoko v horách. Plocha mimo chráněná území zahrnuje pole či banánové plantáže nebo ovocné sady. Bavili jsme se s jednou profesorkou na univerzitě, na ostrově Panay a jejím studentem, a ti nám řekli, že si váží přírody kolem sebe, byli hrdí na to, kolik žije na Filipínách endemických druhů rostlin a zvířat. Jenomže tihle lidé představovali výjimku. Převážná část Filipínců vidí v přírodě místo k hospodaření - tedy k zemědělské činnosti, která je živí. A také mnozí Filipínci v pralese hledají zdroj obživy a to především lovená zvířata.

V Manile jsem se bavila s dvěma bohatšími muži a ti se mě ptali, proč jsem přijela na Filipíny. Vyprávěla