Mapování savců žijících v české republice

hodné nálezy, literární údaje i výsledky výzkumných projektů - se soustřeďují do faunistické databáze, kterou spravuje RNDr. Miloš Anděra, CSc. ze zoologického oddělení PM Národního muzea v Praze. Ke konci roku 2005 zahrnovala databáze přes 85 000 položek a na jejím základě jsou postupně připravovány jednotlivé díly Atlasu rozšíření savců v České republice, které s určitými časovými odstupy shrnují dosavadní výsledky mapování savců u nás. Z nich mimo jiné vyplývá, že v pokrytí našeho území údaji o výskytu savců ještě zůstávají jisté mezery a proto uvítáme, když se do mapování zapojíte i Vy.

Obecně lze říci, že význam mají údaje o pozorování kteréhokoliv druhu savce kdekoli na území České republiky. I když se třeba zdá, že zaznamenávání výskytu zajíce polního či srnce obecného je zbytečné, protože žijí (skoro) všude, přivítáme informace o všech savcích - pomáhá nám to udržovat mapy rozšíření v aktuálním stavu a navíc se vytváří cenná databanka jako zdroj informací pro budoucí generace. Jako příklad si vezměme králíka divokého - zatímco před 40-50 let se skutečně vyskytoval téměř všude, dnes abychom ho skoro hledali lupou.

Na druhé straně jsou druhy, či skupiny druhů, o jejichž výskytu máme dosud velmi málo údajů, a proto jim přikládáme větší váhu. Jedná se zejména o znovu se objevujícího bobra evropského, naopak mizejícího sysla obecného, dále o křečka polního, myšku drobnou, všechny čtyři druhy našich plchů, myšici temnopásou a myšivku horskou (podobně zbarvení drobní hlodavci), dále se neztratí údaje o kterémkoli druhu šelmy, již zmíněném králíkovi divokém a z kopytníků nás zajímá zejména los a nepůvodní druhy jelenů (daněk, sika, jelenec běloocasý). Význam však např. má i zaznamenávání kadáverů ježků usmrcených na silnicích (např. fotografií), neboť u nás žijí dva druhy a jejich oblasti výskytu se částečně překrývají (podle fotografie bodlin lze oba druhy vcelku snadno rozlišit). Obdobně je tomu s veverkou obecnou, která se u nás vyskytuje v několika barevných varietách od černé a tmavě hnědé až po rezavou a jejich zastoupení rovněž vykazuje jisté geografické souvislosti.

Zvláštní pozornost si zaslouží netopýři. Díky osobitému způsobu života se střídáním období letní aktivity a zimního klidu patří jejich sledování (a současně také druhové určení) k nejobtížnějším aktivitám v rámci mapování. V jejich případě uvítáme zejména údaje o místech jejich trvalejšího výskytu (na půdách kostelů, škol apod., v chatách, za okenicemi či na jiných podobných místech) a pokud se tento výskyt nepodaří dostatečně zdokumentovat, předáme údaje k dalšímu sledování příslušným regionálním odborníkům.

Kromě konkrétních druhů je naše pozornost zaměřena i na určité regiony ČR, ze kterých v databázi nejsou téměř žádné údaje ani o těch nejběžnějších druzích. Jde zejména o nížinaté oblasti středních a východních Čech a střední i jižní Moravy ("nehostinné" prostředí zemědělsky obhospodařovaných nížin nepřitahuje dosud pozornost přírodovědců), názorně tuto situaci ukazují např. aktuální mapy výskytu rejska obecného či rejska malého na BioLibu; z těchto regionů uvítáme jakékoliv zprávy i o těch nejběžnějších druzích.

Vedle druhové a geografického hlediska se současně sledují i jiné okolnosti výskytu savců u nás, např. jak vysoko do hor jednotlivé druhy vystupují (proto mají svou cenu i záznamy o zdánlivě banálních pozoro