Babočka kopřivová - Aglais urticae

Babočka kopřivová
Autor snímku:Tereza Vachoušková

Vzhled

Babočka kopřivová sice nepatří mezi velké motýly, avšak svou pestrostí si získal tento motýl značnou popularitu i mezi širokou veřejností. Délka předních křídel se pohybuje mezi 23 až 30 mm. Přední křídla jsou jasně žlutočervená, lem je zdoben řadou modrých, černě ohraničených půlměsícovitých skvrn. Na předním okraji vynikají tři velké černé skvrny na žlutém podkladu. Křídla jsou také zdobena dalšími třemi menšími okrouhlými skvrnkami. Při předním okraji před vrcholem křídla je patrná bílá skvrna. Zadní křídla jsou černě zbarvená s červeným pruhem, lem je zbarven stejně jako u předních křídel. Vnější okraje křídel jsou mírně zubatá. Spodní strana je tmavě šedohnědá, na předních křídlech se žlutým středem. Samečci jsou vždy menší se štíhlejšími křídly. Přední pár nohou je zkrácený.

Rozšíření

Tento druh je rozšířen od západní Evropy přes Rusko a Asii až k pobřeží Tichého oceánu. V Severní Americe navazuje na babočku kopřivovou příbuzný druh Aglais milnerti, který je jí značně podobný. Babočka kopřivová je známým motýlem, jehož početní stavy v posledních desetiletích zaznamenaly značné kolísání. Ještě okolo roku 1985 to byl nejběžnější denní motýl naší přírody, který však v následujících letech téměř vymizel. V poslední době se babočka kopřivová do české krajiny opět vrátila.

Způsob života

Babočka kopřivová je jedním z nejhojnějších motýlů vůbec. Vyskytuje se od jara do pozdního podzimu. Na jaře nechybí mezi prvními motýlími návštěvníky jívových jehněd, v létě se účastní hodů na rozmanitých květech. Létá na stráních, lesních okrajích, zahradách, ale i jinde. V průběhu vegetačního období vytvoří dvě nebo tři pokolení. Motýli poslední generace pak zalézají k zimnímu spánku do dutých stromů, do starých pařezů nebo do jeskyň a hledají zimní útulek i v bezprostřední blízkosti člověka. Ukrývají se na půdách i ve sklepích venkovských domků i chat. První jarní slunce je probudí ze zimní strnulosti a motýli sedají na okenních tabulích a snaží se o návrat do přírody.

Poletují na nejrůznějších biotopech: na loukách, pastvinách, v polích, na stepích, úhorech, okrajích lesů, ale i na pasekách. Často navštěvují jeteliště. Vyskytují se od nížin po vysoké hody. Vzhledem k tomu, že dobře létají, nejsou vzácností ani ve velkých městech.

Rozmnožování

Vajíčka této babočky jsou soudečkovitá, tmavě zelená a na povrchu mají osm podélných, světleji zbarvených žebírek. Samice je klade ve skupinách na hostitelskou rostlinu, jíž je kopřiva. Housenky se na ní vyskytují téměř celé léto a často ji okoušou tak, že z ní zbude jen hlavní osa. Dorostlá housenka se přichytí zadečkem k rostlině a zakuklí se v poloze hlavou dolů, podobně jako jiné druhy baboček. Housenky jsou černé, žlutě pruhované.

Zdroje:
www.druid.prolidicky.cz
Rudolf Hrabák; Kapesní atlas našich motýlů