Muflon - Ovis musimon - návrat "čerta"

třída	savci - Mammalia
řád	sudokopytníci - Artiodactyla
čeleď	turovití - Bovidae
rod	ovce - Ovis
druh	ovce kruhorohá - Ovis orientalis (Blyth, 1841)

Za sychravých podzimních dnů, kdy lesní dělníci na pasekách pálí klest, vystupují z těchto lesů líné chuchvalce bílého dýmu. "Čerti si vaří polívku," říkávají dospělí dětem. A děti jim skutečně věří, že tam kdesi uprostřed kopců žijí ve skalách čerti a skřítci a ...

Když jsem poprvé slyšel o čertech "vařících si polívku", byl jsem už ve věku, kdy se člověk bojí spíše profesorky matematiky, než čerta. Přesto jsem tyto "povídačky" rád poslouchal. Až jednou jsem při svých toulkách Sedmihořím čerta opravdu potkal.

Byl u mne na zimních prázdninách synovec. Vymyslete program pro městského kluka tak, aby v deseti letech nezkoušel ve stodole první cigaretu a nezaměstnal hasičské sbory z celého okresu. Chodili jsme tedy po lesích. Seznamoval jsem ho s přírodou a dostalo se i na pověsti o paní Lucii, donátorce místního kostela nebo pověsti o lakomé selce, která se utopila v rybníčku. Nakonec došlo i na ty čerty. Odchovanec "počítačové" generace sice koukal na strejdu jestli není "nějakej divnej", ale pak jsem jej málem přesvědčil. Vyrazili jsme jednoho dne na Chlum, druhý nejvyšší kopec Sedmihoří na kterém stávalo pozdně halštatské hradiště. Šli jsme lesní cestou, sníh tlumil naše kroky a najednou z houštiny nízkých smrčků se vynořila hlava... čerta.

Pár metrů od sebe jsme koukali do očí, podle toulců, sedmi až devítiletého berana muflona. Mohutné toulce, na hrudi tmavá, uhlově černá tuhá srst. Prostě... čert. Nevím jak dlouho jsme na sebe takhle hleděli. Vzpamatoval se první. Ostře "sykl" a zmizel v houští. Jen padající sníh ze smrkového porostu dával tušit kudy prchá.

Hned po návratu domů (po uvaření jednoho čaje a jednoho grogu), jsme se museli pustit do "vědecké" práce a zjistit cože jsme to vlastně potkali.

Vzhled

Muflon, jediný zástupce divokých ovcí v naší přírodě z čeledi turovitých, je statná ovce. Mufloni váží 25-45 kg, muflonky 20-28 kg. Mufloni jsou dlouzí 100 až 125 cm. A v kohoutku měří 65 až 75 cm. Charakteristickým znakem samců tohoto živočišného druhu jsou zahnuté rohy- toulce. V prvním roce života dosahuje muflon průměrné délky toulců 10 cm. Ve druhém 20-25 cm, ve třetím roce 35-40 cm, ve čtvrtém 50-60 cm, v pátém 70-75 cm a v šestém až 90 cm. Uvádí se,že byli uloveni mufloni jejichž délka toulců byla až 100 cm. Samice jsou bezrohé i když se vyskytly ovce s krátkými, max. deseticentimetrovými růžky.

Zimní srst muflonů je tmavá až dočerna se světle šedou nebo žlutobílou skvrnou na obou bocích, tzv. Sedlem, nebo-li čabrakou. Na hrudi a kořenu krku má muflon v zimě dlouhou tmavou hřívu-rouno. Letní srst je zvrchu rezavá a uprostřed světlá.

Rozšíření

Životním prostředím muflona v naších podmínkách jsou především lesy. Jen někdy vychází do luk a polí. Muflon má rád jižní svahy členitých kamenitých terénů pahorkatin se suchou a tvrdou půdou. Nedaří se mu v lesích s vlhkou, měkkou půdou, kde mu přerůstají spárky, protože si je nemohou si je obrušovat. Důkazem toho je hon, kdy v místě zvaném "U potůčku", byla střelena muflonka, která sotva chodila. Na pravém předním běhu měla nahoru přerostlý spárek v délce skoro 20 (!) cm. I pro ni musel být odstřel "vysvobozením".

"Původním" domovem muflona jsou podle zoologů středomořské ostrovy Sardinie a Korsika. Tam ovšem stáda prořídla zásluhou místních pastevců (a pytláků), kteří viděli v muflonu konkurenci pro svá ovčí a kozí stáda.

Jako lovné zvíře se jej poprvé pokusil chovat v oborách Evžen Savojský na konci 18. století. Skupinu zvířat dovezl do Vídně. Odtud se muflon dostal do dalších zoologických zahrad a obor.

Dr. Hanzák v knize Světem zvířat uvádí, že roku 1868 až 1869 byli vysazeni na Slovensku a vypuštěni do obor u Gýmeše v okrese Zlaté Moravce. Později došlo k vysazení muflonů v Čechách, roku 1878, na Hluboké a jinde, takže se bývalé Československo stalo jejich hlavním domovem v Evropě. V současné době jsou "naši" mufloni mohutnější a silnější než populace na Sardinii a Korsice.

Proč jsem použil v názvu výraz "návrat"? Původně jsem chtěl psát o dalším "importovaném" živočišném druhu naší přírody. V Kapesním atlasu zvířat od RNDr. Miroslava Bouchnera se ovšem uvádí: "V pleistocénní době čtvrtohor obýval muflon celou Evropu, ale s poslední dobou ledovou zmizel a udržel se jen v horách Korsiky a Sardinie. Odtud se k nám mufloni opět dostali jen záměrným přemístěním. Pokus trodukce muflonů u nás se podařil nad očekávání dobře a díky příznivým životním podmínkám se tu muflonům daří lépe než v jejich původní jihoevropské domovině. Dokonce je možno tvrdit, že v žádné jiné zemi není muflonů tolik a nikde na světě nemají tak nádherné trofeje jako u nás."

Způsob života a potrava

Mufloni žijí v diferencovaných tlupách. V čele tlupy muflonek,muflončat a mladých beranů do 2 let bývá dospělá muflonka. Staří berani žijí buď samotářsky, nebo se sdružují v několikačlenné tlupy.

Rozmnožování

Říje probíhá od konce října do konce listopadu. Pohlavně dospívají mufloni druhým rokem. Muflonka je březí asi 5 měsíců (148-159 dní) a rodí od března do dubna jedno, někdy i dvě muflončata, která přibližně po třech týdnech kromě mateřského mléka začínají přijímat i zelenou potravu.

Tak jako u černé zvěře, kde jsem zjistil, že doba "chrutí" se při příznivých životních podmínkách prodloužila na dobu téměř celého roku (mimo nejkrutější zimní měsíce), i u muflonů se mi potvrdilo, že se mláďata rodí i mimo dobu uváděnou odbornou literaturou. Zrovna ve zmiňovaném Sedmihoří došlo loňského roku pří výše zmiňovaném honu k odstřelu asi desetikilového muflončete na přelomu listopadu a prosince. Pokud se to někomu zdá kruté, musím podotknout, že toto muflonče by zimu jistě nepřežilo.

Ochrana

Díky práci minulých generací je u nás muflon tak hojný, že není nutné ho zvláště legislativně chránit.

Jako vášnivý houbař mám "svá místa". Chcete-li potkat "čerta"...i tady znám místa, kde se s tímto sympatickým zástupcem naší fauny stoprocentně setkáme.

český název	Muflon
latinský název	Ovis musimon
hlavní znaky	Robustní, velká ovce, samec má velké kulaté, zahnuté rohy - čert
způsob života	Samice s mladými v tlupách, samci většinou samotářsky
rozšíření ČR	Celá
rozšíření svět	Střední Evropa, Sardinie, Korsika
potrava	býložravec
doba březosti	5 měsíců
počet mláďat	1 - 2
ochrana	není

Zdroje:
Kapesní atlas savců (RNDr. Miroslav Bouchner, SPN Praha 1976)
Světem zvířat I. Díl - savci (Dr.Hanzák, CSc., Albatros Praha 1975)
Myslivost (Státní zemědělské nakladatelství Praha 1966)

Fotografie:Rostislav Stach