Sršeň obecná – Vespa crabro

Sršeň obecná
Autor: Pavel Krásenský

Vzhled

Sršeň obecná je větší a mohutnější než vosa. Největší bývá královna. Její délka těla se pohybuje v rozmezí 25-35 mm. Samci mívají 21-23 mm a dělnice 17-24 mm.

Hlava má žlutohnědé zbarvení a po stranách jsou umístěny dvě velké oči ledvinovitého tvaru. Hruď je hnědá s typickou rudo-černou kresbou ve tvaru písmene U.

Zadeček tvoří několik článků. První článek je červenohnědý, ostatní jsou žlutého zbarvení s černou kresbou. Blanitá křídla jsou s hnědým nádechem.

Rozšíření

Sršeň obecná je rozšířena téměř po celé Evropě a Asii. Postupně se dostala i do severní Ameriky. V ČR se vyskytuje na celém území.

Sršeň obecná se zdržuje v lužních lesích nebo na loukách – tedy na místech, kde jsou vhodné podmínky pro její lov. Pro vytvoření hnízda vyhledává dutiny stromů. Těchto dutin však v přírodě ubývá a sršně se tak často usazují i u lidských obydlí např. v půdních prostorách. Narazit na ní můžeme v průběhu dubna až října.

Způsob života a potrava

Sršní kolonii tvoří královna, dělnice, samci a mladé královny. Každý z této kolonie má svoji důležitou roli, kterou vykonává. Hnízdo je oválné o šířce 30 cm a délce 60 cm. V každém hnízdě je průměrně 5-7 plástů (může být někdy i 15) s 1500 buňkami.

U sršní se můžeme setkat s tzv. relokací. Jedná se o přestavbu hnízda. Stává se v případě, že královna hnízdo založí např. v ptačí budce malých rozměrů. V průběhu stavby zjistí, že tento prostor je nedostačující, a tak královna a několik dělnic založí poblíž hnízdo nové. Dělnice se potom starají o potomstvo ve starém hnízdě a zároveň budují nové. Občas se celá kolonie přestěhuje do nového hnízda a staré zůstává opuštěné.

Sršně loví převážně hmyz např. mouchy, motýly, včely, vážky nebo vosy. Nepohrdnou ale ani sladkými šťávami z poraněných stromů nebo z ovoce. Ulovený hmyz slouží sršním částečně jako okamžitá potrava a část – hruď oběti, která je bohatá na bílkoviny odnesou do hnízda a poslouží jako potrava pro mladé jedince.

Sršeň obecná dokáže být aktivní až 22h denně, tedy i v noci. Zimu přečkávají pouze oplodněné samice a ostatní část kolonie s příchodem zimy hyne.

Rozmnožování

Oplozená královna, která přezimovala si na jaře najde vhodné místo k vytvoření hnízda. Papírovou hmotou nebo-li kousky dřeva spojenými s výměšky slinných žláz vytváří královna nejen ochranný obal hnízda, ale také vnitřní buňky. Do nich poté naklade vajíčka. Ta musí být přilepena, protože buňky směřují dolů.

Po 5-8 dnech se líhnou larvy. Během 2 týdnů projdou až pěti larválními stádii, a poté po zakuklení se zhruba za 2 týdny vylíhnou dospělé dělnice. Za 2-3 dny opustí poprvé hnízdo a letí za potravou. Každá buňka může být využita ke kladení vajíček až čtyřikrát. Nyní nastává změna dělby práce, kdy první dělnice přebírají po královně všechny její povinnosti. Dělnice tak nyní nejen obstarávají potravu a stavební materiál, ale také se starají o larvy a rozšiřují hnízdo. Královna se natrvalo usadí v hnízdě a soustředí se pouze na kladení vajíček.

Tímto okamžikem končí nejkritičtější období životaschopnosti kolonie, kdy vše zastávala královna sama a při obstarávání potravy tak byla hodně zranitelná. Od poloviny srpna do poloviny září dosahuje kolonie vrcholu a čítá 400-700 jedinců. Hnízdo dosahuje maximálních rozměrů.

Nyní královna klade vajíčka, z kterých se líhnou samci a mladé královny. Jejich přítomnost značí brzký zánik kolonie. Dělnice se postupně přestávají starat o starou královnu, která je již vysílena kladením vajíček. Opouští tedy hnízdo a umírá. Dělnice se tak starají pouze o mladé královny a samce. Ti se nezúčastňují ani shánění potravy, ani prací na hnízdě. Jsou pouze v buňkách a konzumují přinesenou potravu. V této době již nevyvinuté larvy nemají šanci na přežití.

Na podzim vylétnou mladé královny a samci z hnízda a dochází k oplození samiček. Samičky si ukládají samčí pohlavní buňky do zvláštní schránky. K uvolnění poté dochází až na jaře při kladení vajíček. Samci splnili svůj úkol a hynou. Oplozené samičky si hledají vhodné místo k přezimování. Jen malá část však zimu přečká. Poslední dělnice hynou koncem října až začátkem listopadu a tím zaniká celá kolonie. Hnízdo zůstává prázdné a již se opakovaně neobsazuje.

Útočnost sršní

Sršeň obecná není příliš útočná. Při ohrožení však zaútočit dokáže. Její bodnutí je velmi bolestivé. Bolestivost je způsobena vysokým obsahem ACETYLCHOLINU. Jed sršní je však slabší než včelí. Výzkumy prokázaly, že u včel je jed 5-50x silnější než u sršní. Útočné látky včel jsou až 15x účinnější. Včelí bodnutí je tak výrazně nebezpečnější.

Pro člověka není nebezpečné ani několikanásobné bodnutí sršní za předpokladu, že člověk není alergický na daný hmyz. Žihadla sršní slouží prvotně k lovu, bodnutí tedy může být opakované jako např. u vosy. Zajímavé ale je, že sršeň dokáže svůj jed vystříknout až na vzdálenost 40 cm. Toto může být velmi nebezpečné při zasažení očí. V takovém případě nedojde k oslepnutí, ale jed účinkuje jako slzný plyn. Účinky by měly do půl hodiny polevit.

Sršeň nemá ráda prudké otřesy v blízkosti hnízda, manipulaci u příletového prostoru a narušení příletové dráhy. Podrážděně může zareagovat také na zahradní techniku – motorovou sekačku nebo traktůrek. Naopak nedráždí jí jako v případě včel tělesné pachy nebo dusné ovzduší.

Pokud tedy budeme sršně respektovat - nebudeme je dráždit rychlými pohyby a umožníme jim volný pohyb v prostoru, pak se takové setkání může odehrát v naprostém klidu.

Ochrana

Jedná se o chráněný druh.

Možnost záměny

Pro svoji velikost u nás nemá konkurenci.

zdroje:
www.biolib.cz
www.cs.wikipedia.org
www.krkonose.krnap.cz
Rietschel S.2010: Hmyz.