Narcis žlutý - Narcissus pseudonarcissus

Narcis žlutý
foto: Jan Ševčík

Charakteristika

Narcis je vytrvalá pozemní bylina, která vytváří cibule, které i přes odumření zbytku rosliny přezimují. Tato rostlina dosahuje až 40 centimetrů.2) Nyní sice ještě většinou nekvetou (dočkáme se spíše až během dubna a května), ale již od března jsou k vidění listy uspořádané v přízemní růžici. Ty jsou jednoduché a přisedlé. Jejich čepele jsou vždy celokrajné se souběžnou žilnatinou. Většinou jsou čárkovité a mnohdy polooblé.

Vonné květy jsou oboupohlavné a jsou jednotlivě na stoncích poskládané do okolíků. Okvětí se skládá ze šesti okvětních lístků uspořádaných ve dvou přeslenech, tedy po třech. Jednotlivé lístky se v dolních částech u stonku srůstají do okvětní trubky. Okolo ní je tzv. pakorunka, která je především na okrajích zvlněná. Uvnitř květu je 6 tyčinek. Plodem narcisu, tedy rostlinným orgánem se semeny, je tobolka.

Rozšíření

U nás můžeme najít narcis žlutý nejen v zahrádkách, ale i ve volné přírodě. Kromě Evropy, hlavně tedy jižní, kde jsou pro ně vhodné podmínky jako teplo a světlo se nacházejí také v Asii a Severní Americe. Narcisy pocházejí z jihozápadní a západní Evropy, tedy z oblasti Anglie, Španělska a Itálie.

U nás ji najdeme především na zahrádkách. Ale dobře se jí daří i mimo ně, především v půdách s dostatečným obsahem humusu, v půdách kyselých a nevápenitých. Pokochat se jejich krásou můžeme mnohdy hned u našich obydlí, stejně tak jako na vlhkých loukách, okrajích lesů či sadů. Vyžaduje teplo, sluníčko a vlhko.

Ochrana

Tato rostlina není nijak zákonem chráněna.

Možné užití (a zajimavosti)

Tato rostlina je hojně využívána zahrádkáři. Snad každou ženu potěší, když jí muž přinese tento žlutý zázrak přírody.

Pověst o Narcissovi vypráví příběh krásného, ale poněkud plachého mladíka, který měl být podle řecké mytologie tak krásný, že se mu kromě žen klaněly i nymfy (vodní, lesní a horské bohyně). On však dával přednost sám sobě a svým tužbám. Rád se toulal po lesích a při svých výpravách pozoroval sám sebe celé hodiny v odrazu vodní hladiny. Podle pověsti se mladý Narcissus (Narkissos) tak dlouho zhlížel ve svém vodním obraze až se bohové rozhodli ho kvůli jeho odmítání, sebelásce a domýšlivosti potrestat utopením. Jeho tělo se prý nikdy nenašlo a podle pověsti byl proměněn vě žlutý narcis, který byl v Řecku považován za květinu smrti. Dodnes používáme označení „narcismus“ pro vyjádření něčí samolibosti a ješitné zamilovanosti k sobě samému.

zdroje:
1) cs.wikipedia.org
2) botanika.wendys.cz

Foto: Jan Ševčík