Křemenáč březový - Leccinum testaceoscabrum

Křemenáč březový

Charakteristika

Polokulovitý až bochníkovitý klobouk, který má 4-15 cm v průměru je v mládí svým okrajem přitisknutý k třeni. Je masitý a jeho jemně plstnatá pokožka má žlutooranžovou barvu.

Křemenáč březový má špinavě sivé rourky s drobně okrouhlými póry. Ty jsou v mládí šedosivé s olivově hnědozeleným nádechem, později kouřově nahnědlé až špinavě šedohnědé. Rourky mají 7-30 mm na výšku.

2-7 cm tloušťka třeně bojuje o prvenství s 8-22 cm na výšku. V mládí je válcovitý až soudečkovitý, pak se protahuje do kyjovitého tvaru. Podklad je bílý se sivomodravým odstínem. Na povrchu má třeň kozáka březového drobné sazově černé šupinky, které se časem mění na černohnědé a také odstávají.

Dužnina je pevná, v klobouku houbovitě měkká a v horní části třeně dřevnatě vláknitá. Od spoda bývá tvrdá až korkovitá. Je bílá, ale na řezu se zbarvuje do špinavě růžové. A naopak v dolní části třeně mění barvu do modrozelena. Výtrusný prach je hnědý.

Rozšíření

Křemenáč březoví vytváří soužití s kořeny bříz. Najdeme ho pod břízami v březových hájích, tak i ve smíšených lesních porostech či ve smrčinách, ale i ve vřesovištích, na rašeliništích či volných paloucích. Pro svůj růst nepotřebuje tolik vody a proto vyroste i na píscích nebo skalách. Přizpůsobí se i životu v mokrých oblastech, jako jsou rašeliniště a močály.

Možné užití

Má mírnou chuť a skoro neznatelnou houbovou vůni. Lze ji použít do všech houbových pokrmů. Vařením a smažením zčerná, ale svou chuť nezmění. Usušením zešedne

Možnost záměny

Splést si křemenáče březového můžeme s dalšími druhy křemenáčů. Např. je tomu tak u křemenáče osikového, který je mu velmi podobný. Rozdíl je například v tom, že křemenáč osikový má červenohnědé zbarvení klobouku.

zdroje:
Kapesní atlas hub 1- autor Doc. ing. Antonín Příhoda
http://encyklopedie.seznam.cz