Jasoň červenooký - Parnassius apollo

Třída	hmyz - Insecta
Řád	motýli - Lepidoptera
Čeleď	Otakárkovití - Papilionidae
Rod	Jasoň – Parnassius

Vzhled

Přední křídlo je dlouhé 34 a 50 mm, což ho řadí mezi naše největší denní motýly. Základní barva je bílá s černým poprášením typickým pro samičí pohlaví. Na líci předních křídel jsou pravidelně dvě velké černé skvrny. Právě tato barevná kombinace dodává jasoni elegantní a nápadný vzhled. Na zadních křídlech vynikají dvě černě vroubená červená oka. Kořeny křídel jsou černě poprášené a vnější okraje předních křídel pod předním rohem sklovitě průhledné. Rub křídel se podobá zbarvením i kresbou líci.

Rozšíření

Ačkoli se jedná o motýla vázaného na xerotermní (výsušná a výhřevná) stanoviště, jeho vertikální rozšíření sahá od nížin až do vysokých hor (cca 1800 m n.m.). Geografický areál zahrnuje ostrůvkovité výskyty od jižního Španělska, přes Střední Evropu, Skandinávii, Střední Asii a jižní část Sibiře až po Zabajkalí a Mongolsko. V převážné části Evropy jasoň za poslední století ustoupil či zcela vyhynul. Mimo jiné vymizel i v České republice, poslední nález byl zaznamenán v roce 1935 u Znojma. Naštěstí zásluhou repatriace (opětovného vysazení) jedinců ze Strážovských vrchů v roce 1986 u nás dnes přece existuje jedna populace, obývající vápencové lomy a přilehlé okolí u Štramberka na Moravě. Na Slovensku druh přežívá v řadě pohoří, k hlavním oblastem výskytu patří samozřejmě Tatry, zejména Belianské a vápencová část Západních, dále Strážovské vrchy, Slovenský kras, Slovenský ráj ad., avšak i zde na některých lokalitách došlo k úbytku početnosti (Súlovské skály, Vršatec) až vymizení (např. Temné Smrečiny ve Vysokých Tatrách). Podobně tomu je i jinde v Evropě, a tak i tam přichází ke slovu záchranné repatriační programy (úspěšné např. v Polských Pieninách či v Bavorsku).

Způsob života

I svým chováním patří tento druh k výrazným motýlům. Vytrvale poletuje třepotavým letem nad osluněnými stanovišti, přičemž se vůbec nebojí přiblížit až přímo k člověku. Jeho výskyt je vázán na otevřené nelesní biotopy, zpravidla ranná sukcesní stadia s nezapojenými bylinnými až křovinnými porosty. Přednost dává vápencovým podkladům, zpravidla svahům s jižní expozicí, porostlým nízkou stepní a skalní vegetací (skály, vyprahlé kamenité svahy či pastviny). Zde se mohou vyvíjet housenky, úzce vázané na sukulentní rozchodníky (zejména rozchodník bílý), současně zde snadno naleznou svou potravu (nektar kvetoucích rostlin) i dospělci. Za slunečných dnů jasoň létá kolem různých květů a rád usedá na rozkvetlé bodláky. Doba jeho výskytu je ovlivněna nadmořskou výškou a rázem krajiny. Zpravidla je to období mezi červnem a srpnem.

Rozmnožování

Jeho kulovitá, hladká, bílá, lesklá vajíčka přezimují. Záhy z jara se líhnou housenky a žijí až do června. Někdy se ale housenky líhnou už na podzim. Jsou sametově černé se dvěma řadami červených skvrn, s modrými bradavkami a se žlutými průduchy. Jejich hlavní hostitelskou rostlinou je rozchodník bílý, na němž hodují za slunečných dnů. Kuklí se v lehkém zápředku v mechu nebo mezi kameny. Kukla je červenohnědá, modravě poprášená.

Ochrana

Jasoň červenooký zaplatil za svou krásu i za pomalý let velice draze. Na mnohých místech vymřel, na jiných je silně ohrožen. Byl loven a prodáván nesvědomitými sběrateli, jeho lokality byly ničeny nebo obhospodařovány. Trestuhodným příkladem je zničení jedinečné přírodní památky Kotouče u Štramberka a jeho okolí. Žil tu poddruh jasoň červenooký štramberský (Parnassius apollo strambergensis Sk.). Vymřel po roce 1925 následkem přeměny původních lokalit. Jména těch, kteří to dovolili a přispěli k této barbarské činnosti, by se zajisté dobře vyjímala na pamětní desce jako výstraha budoucím „zlepšovatelům a jejich kořistnictví".

Zdroje:
www.druid.prolidicky.cz
www.tatry.cz

Rudolf Hrabák – kapesní atlas našich motýlů vydaný v roce 1985 Státním zemědělským nakladatelstvím ve spolupráci se Státním pedagogickým nakladatelstvím