Ostříž lesní – Falco subbuteo

Ostříž lesní
Autor: Jiří Bohdal

Vzhled

Ostříž lesní je menší, štíhlý a elegantní dravec. Svrchní strana těla je břidlicově šedá, spodní bílá s černými skvrnami. Hrdlo a líce jsou převážně bílé s výjimkou černého „vousu“. Peří na nohách a spodní straně ocasu je rezavě červené. Samice je větší než samec, ale zbarvením jsou si obě pohlaví velmi podobná. Nohy jsou žluté a silné. Většinu svých obětí ostříž loví v letu. Křídla jsou dlouhá, štíhlá a srpovitá, ocas krátký. Je vynikajícím letcem, který při pronásledování kořisti nebo při toku střídá chvíle plachtění s náhlými obraty po křídle, lety střemhlav a výkruty. Často loví letící vážky, které ještě ve vzduchu požírá.

V letu je ostříž lesní nápadný štíhlou siluetou a dlouhými srpovitými křídly. Jen těmi se liší od sokola stěhovavého, který jinak vypadá za letu velmi podobně, až na to, že je znatelně větší. Dobrým poznávacím znakem jsou i červenorezavé „kalhotky“, které jsou ovšem u sedícího ptáka dosti špatně vidět. Důležitým rozpoznávacím znakem je rozdílný tvar „vousu“ – u ostříže je tenký, u sokola stěhovavého široký, připomínající lalok. Spodní stranu těla má sokol stěhovavý příčně vlnkovanou, ostříž na ní má podélné skvrny.

Rozšíření

Ostříž lesní obývá převážnou část Euroasie, kde přes léto hnízdí. Na zimu se stěhuje do teplejších oblastí, zejména do tropické Afriky. V horách Asie se vyskytuje i ve výšce až do 3 000 metrů nad mořem, ale jeho stanovištěm jsou nížiny. Ostříž lesní se dokáže přizpůsobit podmínkám různých biotopů, ale jeho nejoblíbenějším prostředím jsou lesy s hojností otevřených prostranství. Severnější populace obývají i močály, vřesoviště nebo pole rozdělená lesíky. Ptáci žijící na jižní hranici oblasti rozšíření vyhledávají savany řídce porostlé stromy nebo buš. Ostříži na celém světě se vyhýbají hustým lesům, mořským pobřežím, ostrovům a pouštím. Ostříž lesní hnízdí v převážné části Evropy, severní Asii a malém území v severní Africe. Přezimuje v jižní Africe a části Asie.

Způsob života a potrava

Ostříž lesní loví drobné ptáky a létající hmyz. Výlety za kořistí podniká zejména za soumraku, když se drobní ptáci vracejí na místa spánku a ve vzduchu létá největší množství hmyzu. Ostříž lesní příležitostně loví i netopýry. Díky své letecké obratnosti může ostříž lesní lovit mnoho druhů živočichů a jeho potravní spektrum je tudíž velice široké. Na běžnou kořist většinou zaútočí rychlým letem a uchopí ji do drápů. Přitom se obvykle spustí o několik metrů níže nebo naopak vzlétne téměř kolmo vzhůru. Je mnohem rychlejší než zpěvní ptáci a nedělá mu žádné potíže je v letu dostihnout. S ulovenou vlaštovkou nebo skřivanem v drápech ostříž odletí na stanoviště, kde kořist v klidu začne požírat. Hmyz, zejména vážky, si většinou na pozorovatelnu neodnáší a požírá je ještě ve vzduchu. Během pobytu ostřížů lesních v hnízdištích na severu jsou jejich hlavní potravou ptáci, které ostříž loví nejčastěji v letu nad otevřenou krajinou. V afrických zimovištích se orientují zejména na saranče a létající termity.

Rozmnožování

Tok ostříže lesního se odehrává koncem jara a je doprovázen působivými přehlídkami vzdušné akrobacie. Samec často za letu předává potravu samici. Někdy padají oba ptáci zaklesnuti vzájemně drápy až deset metrů střemhlav. Někteří ptáci se párují již v zimovišti nebo během tahů zpět do hnízdišť, případně ihned po příletu. Některé partnerské svazky jsou mimořádně silné a vydrží déle než jednu hnízdní sezonu. Pár ostřížů si vyhledá opuštěné hnízdo po jiných ptácích – nejčastěji po vránách, krkavcích nebo krahujcích. Za místo si obvykle zvolí osamělou skupinu stromů. Objevené starší hnízdo ostříži nejprve poněkud upraví podle svých představ. Samice někdy sedí na hnízdě několik dní až týden před tím, než snese první vejce. Převážná část péče o vejce je její starostí. Mláďata se líhnou po 28 až 31 dnech, obvykle koncem května až začátkem června. Rostou rychle, ve čtyřech týdnech již umějí létat. Až do podzimu zůstává celá rodina pohromadě.

Ochrana

Stavy evropské populace ještě během minulého století značně klesly. Dnes je ostříž lesní v mnoha zemích chráněn. Některé místní populace se zmenšují, ale většina z nich je stabilní.

Zajímavost

Své rychlosti a obratnosti využívá ostříž lesní příležitostně i k tomu, aby letící poštolce vyrval z drápů ulovenou myš.

Fotografie:Jiří Bohdal- www.naturfoto.cz

Citace:
Kol. Autorů (2000); Encyklopedie zvířat 2000 – 3. svazek; IMP BV/international Masters Publishers s. r. o.; CZ-P-60-10-20-076, Karta 118