Lyska černá - Fulica atra

Lyska černá
Autor: Jiří Bohdal

Vzhled

Hlava a štítek na zobáku je u mladých ptáků šedohnědý a teprve později bělá. Lyska černá je tedy celá černá až na bílý zobák s čelem. Každý prst má vytvořený plovací kožní lem, který brzdí při odrazu, ale je používán při zpátečním pohybu. Když pták plave kupředu, splývají lemy a zmenšují tak odpor vody. Při odrazu zase jsou lemy vzpřímeny a slouží ptákovi jako účinná hnací síla. Lyska černá dosahuje hmotnosti zhruba kolem 600 – 900 g.Hnízdo lysky černé je vybudováno z rákosu, sítiny a jiných ve vodě rostoucích rostlin. Staví je na vodě a kotví v rákosí. Na vejcích sedí oba rodiče. Mláďata se líhnou postupně v několika dnech, a tak se samec stará o prvně vylíhlá na zvláštní plovoucí plošince. Zcela výjimečně může být hnízdo vybudováno i ve vidlici větví stromu, který stojí ve vodě. Při vysokém stavu vody se snaží rodiče hnízdo zachránit.

Rozšíření

Nejlépe se lysky cítí na stojatých nebo pomalu tekoucích vodách. Vyhledávají řeky, rybníky, vybagrované vodní nádrže, vodní plochy nebo malé nádrže ve štěrkovištích, ale stejně dobře se cítí i na městských rybníčcích. Ke hnízdění dávají přednost prostorům s hustou vegetací, která je chrání. Na podzim se lysky shromažďují na větších nádržích s hojností potravy, kde zůstávají, dokud je dostatek potravy či dokud voda nezamrzne. Když jezírka zamrznou, můžeme je zastihnout ve velkých skupinách na nezamrzajících velkých vodních plochách.

Ptáci ze severu migrují na zimu na jih, a tak je v zimě pozorujeme ve velkých hejnech na volné vodě prakticky všude v Evropě. Lysky černé jsou poněkud větší než slípky zelenonohé, často s nimi sdílejí vodní plochy. Od severní Afriky přes mírné pásmo Evropy až po východní Sibiř, Japonsko, Čínu, jihovýchodní Asii a Indii. Vyskytuje se také na Nové Guiney a v Austrálii. Severoevropská populace migruje v říjnu na jih a vrací se na hnízdiště v dubnu.

Způsob života a potrava

V létě má lyska nejpestřejší rostlinnou i živočišnou potravu. Jsou to výhonky, plody a kořínky vodních a pobřežních rostlin. Přílohou bývá hmyz, plži a škeble, vodní řasy, pulci obojživelníků a mnohdy i drobné rybky. Jako potrava také poslouží semena nebo vejce a čerstvě vylíhnutá ptáčata jiných druhů. Lyska dává přednost rostlinám, které rostou pod vodou. Při tom se ponoří celým tělem a vytrhává je z vody. Pro většinu potravy se potápí. Vynořuje se rychle, skoro jako korková zátka, na vodní hladinu. V zimě se lyska živí především vodními rostlinami. V této době se pták často potápí pro potravu a vrací se se žrádlem zpět na vodní hladinu. Avšak část rostlinné potravy mu často vezmou jiní ptáci. Tak vlastně silnější pták pomáhá vyživovat slabší příslušníky svého druhu a umožňuje jim pohodlně přežívat. V zimě také vycházejí lysky z vody ven na okolní louky a obilná pole za potravou. Brehm uvádí, že si lysky umějí vylovit ze dna i škeble a velevruby, které pak na zadním, špičatém konci rozbíjejí zobákem a vytahují tělo měkkýše ze skořepin.

Lysky jsou známy svojí agresivitou v době rozmnožování. Při seznamovacím ceremoniálu zdvihá lyska křídla a napřimuje hlavu, takže její bílý zobák a štítek jsou dobře viditelné. Působí tak velmi výhrůžně. Bylo pozorováno, že lysky zastrašují svého nepřítele tak, že ho postříkají vodou. Lysky běží s mávajícími křídly po hladině, aniž by vzlétly, a když se přiblíží dravý pták, letí a rozstřikují přitom vodu. Lysky černé se často shlukují do hejna, když spatří orla nebo jiného dravce. Při plavání trhavě pohybují hlavou a občas se i potápějí. Nejsou to nijak vynikající letci a při startu se dlouho rozbíhají po hladině.

Rozmnožování

Hnízdo si staví samec a samice společně na mělké vodě v rákosu. Staví ho z nejrůznějšího rostlinného materiálu a kotví ke břehu. Problémy mohou nastat při značném suchu nebo při velké vodě. Za velkého sucha se hnízdo ocitne v bahně místo na vodě, a tak se k němu mohou dostat šelmy ze břehu, například lišky či kuny, a sežrat vejce. V období od dubna do července snáší samice šest až deset vajec. Oba rodiče sedí na vejcích a podílejí se na krmení mláďat. Ta hnízdo opouštějí po třech až čtyřech dnech. Mláďata následují rodiče v jejich teritoriu a zanedlouho si také samostatně vyhledávají potravu. Zcela samostatná jsou asi za osm týdnů. Když úspěšně opustí hnízdo, následuje zpravidla druhá, méně početná snůška. V mnoha vystavěných hnízdech vůbec vejce nenajdeme. To jsou takzvaná hnízda odpočivná.

Ochrana

Lysky černé dosud nevyžadují žádnou zvláštní ochranu. V mnoha zemích se zdá, že se jejich počet zvyšuje.

Citace:
Kol. Autorů (2000); Encyklopedie zvířat 2000 – 3. svazek; IMP BV/international Masters Publishers s. r. o.; CZ-P-60-10-20-033, Karta 13