Hřib žlučník - Tylopilus felleus (Bull.: Fr.) Karst. 1881

třída	stopkovýtrusné - Basidiomycetes
řád	hřibotvaré - Boletales
čeleď	hřibovité - Boletaceae
rod	hřib - Tylopilus

Ochutnali jste už tuto mňamku ve své kuchyni? Pak určitě víte o jaké příchuti je řeč. Přesto si ale můžete přečíst i něco, co jste možná nevěděli.

Charakteristika

Klobouk má rozměry pohybující se v rozmezí 6-12 cm. Jeho tvar je polokulovitý, později se stává bochníkovitým. V mládí je pokožka klobouku hřiba žlučníka jemně plstnatá, v dospělosti lysá. Za vlhka se nám může jevit slizká. Pokožka nelze od klobouku oddělit jako jeden celek, ani po malých částečkách. Barva se pohybuje v rozsahu od žlutohnědé, přes červenohnědou až k tmavohnědé. Nelze ho tedy jednoznačně určit podle zbarvení.

Rourky mohou mít až 20 cm. V mládí jsou bílé, časem zrůžoví a přecházejí až do masově růžové. Snadno je můžeme oddělit od dužniny klobouku. Z kraje růstu bývají přisáté k třeni. Póry jsou v mládí čistě bílé, dále pak smetanově žloutnou a postupně také růžovějí.

Třeň je 4-12cm vysoký a maximálně 3cm silný. V mládí převažuje soudečkovitý tvar, postupem času se soudečkovitě protahuje, až dosáhne tvaru válce. Jeho pokožka přechází z bílé barvy do citrónově žluté až olivově hnědavé barvy. Ve spodní části třeně značně vyniká síťka, na které jsou patrné hnědé šupinky. Výtrusný prach je špinavě masově růžový.

Dužnina je čistě bílá. Liší se jen pod pokožkou klobouku a třeně, kde má světle hnědou barvu. Při podélném či příčném řezu se někdy může zbarvovat světlounce do růžova. Patrná je její tuhost a vláknitost.

Rozšíření

Hřib žlučník je houba obývající čistě smrkové či borové lesy. Nalezneme ji i ve smíšených lesích. Velmi často se nachází v blízkosti jiných hřibovitých. Není tedy problém v opojné euforické náladě z toho, že jsme našli houbu, ji hlavně v mládí zaměnit.

Horizontální rozšíření je v celém pásu od nížinatých poloh až do horských oblastí. Velmi dobré růstové podmínky nachází v půdě s větší vrstvou humusu.

Možné užití

Podle vůně ji většinou nepoznáme, má totiž nenápadnou jemnou vůni. Pokud si ale do ní kousneme, pak skoro okamžitě po kousnutí ucítíme odpornou hořkou chuť. Této chuti se nijak a ničím nezbavíme. Pokud jsme tuto houbu tedy omylem přimíchali jako přísadu do nějakého pokrmu, pak můžu s jistotou říci, že nám nezbyde nic jiného, něž ho vyhodit. A příště si už určitě na tuto chuťovku dáme velký pozor.

V Polsku dokonce zjistili, že tato houba obsahuje látky, které zpomalují růst buněk nádorového onemocnění mozku.

Možnost záměny

Naštěstí není hřib žlučník jedovatý. Můžeme si ho ale snadno splést s jinými hřib. K možnosti záměny s hřibem žlučníkem se nám přímo vybízí hřib smrkový nebo dubový.

český název	hřib žlučník
latinský název	Tylopilus felleus
hlavní znaky	polokulovitý až bochníkovitý tvar žlutohnědého až tmavohnědého klobouku, růžové rourky a póry, soudečkovitý až válcovitý třeň, bílá dužnina, nenápadná houbová vůně, hořká chuť
rozšíření	smrkové, borové, smíšené lesy od nížin až po horské oblasti
doba sběru	červen-říjen
poživatelnost	nejedlá houba

zdroje:
Antonín Příhoda; Kapesní atlas hub 1 http://encyklopedie.seznam.cz www.nahouby.cz