Vrána obecná - Corvus corone

Vrána obecná černá
Autor: Jiří Bohdal

Charakteristika

Vrána obecná má u nás dva poddruhy vránu obecnou černou (Corvus corone corone) a vránu obecnou šedou (Corvus corone cornix).

Její opeření je na celém těle černé a zobák je taktéž černý a velmi silný. Nohy jsou silné a obratné, slouží k pevnému uchycení potravy, aby ji tento pták mohl zobákem trhat. Vrána létá pomalými údery křídel a s roztaženými ručními letkami. Jedná se o poměrně velkého ptáka Vrána může byt vysoká kolem 50 centimetrů a její váha je zhruba od 540 g do 600 g. Vránu obecnou snadno poznáme podle jejího výrazného ostrého krákání.

Rozšíření

Vrána si sice ráda vybírá místo k odpočinku nebo k hnízdění na stromech a ve vysokých keřích. Je to ale především pták široké a otevřené krajiny. S oblibou se usazuje na rašeliništích, v mírně zvlněné kulturní krajině, v řídkých lesních porostech, v polopouštních oblastech i na mořském pobřeží. V našich podmínkách se tento velmi přizpůsobivý pták zdržuje často na polích, ale potkáme ho i v parcích, zahradách nebo na otevřených prostranstvích ve městech.

Vrána obecná se vyskytuje téměř v celé Evropě a Asii. Oba její poddruhy však obývají různé oblasti. Vznik těchto dvou forem jednoho druhu se přisuzuje rozdělení původní populace během doby ledové. Vrána obecná černá se vyskytuje v západní Evropě, zatímco vrána šedivka, jak bývá lidově nazývána, obývá oblasti východní a severní Evropy. V místech, kde dochází k překrývání těchto dvou oblastí výskytu, tvoří obě tyto formy vrány obecné smíšené populace a kříží se spolu.V Indii, Japonsku, na Středním východě a v Asii žijí ještě další poddruhy vrány obecné. Všechny mají podobný způsob života. Některé severněji žijící populace vran jsou tažné - létají v zimě na jih. Oba evropské poddruhy vrány obecné jsou společenští a družní ptáci a zdržují se většinou po celý rok na jednom místě, kde si hledají potravu, odpočívají i si rozmnožují. Ptáci, kteří ještě nedosáhli pohlavní dospělosti, se zpravidla během léta spojují do větších volnějších hejn.

Na území střední Evropy žijí, už zmiňované obě formy, vrána obecná černá i vrána obecná šedivá. Hranice mezi jejich oblastí výskytu probíhá od Šlesvicka-Holštýnska (po Labi) přes východní Německo, Českou republiku, přes východní hranici Rakouska a podél Ligurského moře. V místech, kde se obě tyto formy dotýkají, dochází často ke vzniku kříženců obou poddruhů. Tito kříženci jsou schopni dalšího rozmnožování a jejich opeření nese v tom případě znaky obou rodičů.

Vrána obecná šedá
Autor: Jiří Bohdal

Způsob života a potrava

Jídelníček vrány obecné je pestrý a rozmanitý podle toho, co všechno k snědku se jí podaří nalézt. Vrána svým "víceúčelovým" zobákem může uštipovat části rostlin, usmrcovat malé živočichy nebo oklovávat mršiny. Důležitou součást vraní potravy tvoří také obilí, ovoce, brambory, hmyz a jeho larvy, červi, žáby a jiní obojživelníci, malé ještěrky, ptačí vajíčka a holátka, poranění ptáci a vyplavené ryby a různí drobní hlodavci, například hraboši, ale i malí zajíčci. Část potravy sice vrána nachází na stromech, jako například ptačí vajíčka, ale většinou si hledá potravu na zemi. Pobíhá na svých silných nohách sem a tam a zobákem prozkoumává trávu a různé půdní nerovnosti, obrací hrudky hlíny a kameny, rozhrabává kravince a odtrhává kůru stromů, protože na všech těchto místech nachází něco dobrého k snědku. Mnohdy vídáme velká hejna vran i neměstských skládkách odpadků. Vrány používají s pozoruhodnou obratností svých nohou a zobáku. Často drží velké sousto v zobáku a otírají si je o větve nebo o zem, aby ho rozdrobily. Anebo nohama pevně přidržují potravu na zemi a zobákem si ji rozdělují. Vrány byly také pozorovány, jak si jednotlivá sousta namáčejí ve vodě, pravděpodobně aby sousto změklo, anebo možná proto, že potrava je pak stravitelnější. Pokud je dostatek potravy, vrány si přebytky ukrývají na horší časy.

Rozmnožování

Vraní pár si zpravidla vybírá místo pro hnízdo na vysokém stromě. Pokud však není k dispozici, spokojí se i s vyššími křovinami, skalními římsami nebo zahnízdí ve starých rozbořených budovách či na sloupu večerného osvětlení. Hnízdo staví oba partneři dohromady a budují ho z větví, stébel, mechu a hlíny. Hotové hnízdo nakonec vystelou nějakým měkkým materiálem. Samice sedí na snůšce sama, většinou 2 - 6 zelenkavých, tmavě kropenatých vajec. Holátka se líhnou za 17 - 19 dní a vylíhlá mláďata ještě několik dní zahřívá. Během této doby se samec stará o potravu a přináší ji samici na hnízdo. Po nějaké době, když jsou již mláďata větší, starají se o jejich výživu oba rodiče. Přinášejí do hnízda velké kusy potravy, které trhají na menší kousky, aby je mohla mláďata snáze spolknout. Ptáci, kteří ještě nedosáhli pohlavní dospělosti, se zpravidla během léta spojují do větších volnějších hejn. Mláďata by měla dosáhnout pohlavní dospělosti až ve druhém roce.

Zajímavost

V chladných severních oblastech vrány dokonce vytahují nohama z otvorů v ledu rybářské vlasce a sežerou pak návnadu či dokonce ulovenou rybu. Vrány nejsou nadarmo vyhlášené svou mazaností. A když jsme už u té mazanosti, tak přidám i chytrost vran, protože existuje mnoho důkazů: mnohá vrána se ze zkušenosti naučila, že když se přiblíží člověk, vyplaší hnízdící ptáky a ti opouštějí své hnízdo se snůškou či s mláďaty. Vrána pak využije situace a snadno hnízdo vyloupí. Jiné vrány vyletují do výšky se škeblí v zobáku, pak ji upustí na tvrdou zem a rozbijí skořápku.

Citace:
Kol. Autorů (2000); Encyklopedie zvířat 2000 - 3. svazek; IMP BV/international Masters Publishers s. r. o.; CZ-P-60-10-20-041, Karta 101

Fotografie:Jiří Bohdal - www.naturfoto.cz