Kalous ušatý - Asio otus

Třída	ptáci - Aves
Řád	sovy - Strigiformes
Čeleď	puštíkovití - Strigidae
Rod	kalous - Asio
Druh	kalous ušatý - Asio otus

Příbuzné druhy

Nejbližším příbuzným je kalous pustovka (Asio flammeus), který se vyskytuje v otevřenějším terénu. Rod Asio má šest dalších druhů, například kalous jednobarvý (Asio capensis),, který žije v Africe, kalous páskovaný (Asio clamator) či kalous aztécký (Asio stygius).

Charakteristika

Tělo kalouse ušatého je středně velké a štíhlé s dlouhými, silnými křídly. Samec i samice vypadají stejně. Jeho hlava je okrouhlá, se žlutavým závojem kolem očí. Oči jsou velké, oranžové a jeho černý zobák je malý a nenápadný. Už zmiňovaná "ouška" jsou tedy tvořena chomáčky peří a jsou hlavním určujícím znakem této sovy. Nemají ale nic společného se sluchem. Skutečné uši jsou dva malé otvory po stranách hlavy. Opeření kalouse ušatého připomíná zbarvením stromovou kůru, takže sova sedící u kmene stromu téměř splývá se svým okolím. Svrchní strana těla má tmavší kresbu, na spodní straně těla jsou tmavé proužky. Hruď je světlejší než záda. Při vylíhnutí je ";mladý pták" kalouse ušatého pokryt bílým prachovým peřím. Po několika dnech je peří šedé a ještě později hnědé.

Rozšíření

Kalous ušatý osídluje jehličnaté a smíšené lesy na velké části Severní Ameriky, Evropy a Asie s výjimkou nejsevernějších oblastí. Místy se objevuje i na severu a severovýchodě Afriky.

Způsob obživy

Kalous ušatý loví hlavně drobné savce, především hraboše polní, a také myši, myšice a rejsky, ale rovněž větší živočichy, například potkany, veverky, křečky či zajíce. Podle potřeby chytá obojživelníky a malé ptáky, jako špačky, pěnkavy nebo dokonce i větší sojky. Při krmení mláďat loví často i hmyz, obzvláště brouky z nichž má nejraději chrousty. Po kořisti kalous sídlí nad poli a jinou otevřenou krajinou. Bezhlučně plachtí klouzavým letem a má oči a uši otevřené, aby mu neunikl nejmenší náznak přítomnosti možné kořisti. V noci velmi dobře vidí i slyší. Jakmile zaslechne šramot případné oběti, zaútočí na ni se smrtící jistotou.

Způsob života

Kalous ušatý se nejraději zdržuje v jehličnatých lesích, ale setkáme se s ním i ve smíšených lesích a příležitostně hnízdí dokonce i na mokřadech a vřesovištích. Všude v Evropě, Asii, Severní Americe i na severu Afriky je velmi hojnou sovou. Populace, které obývají nejsevernější oblasti výskytu kalouse, v zimě tato místa opouštějí a táhnou na jih. Kalous ušatý létá velice tiše, za což vděčí měkkému peří a také zvláštní úpravě zadního okraje ručních letek, kde se při letu pera rozprostírají jako hřebínek a zcela tak utlumí hluk, vznikající při pohybu křídel. Brzy zjara můžeme v lesích slyšet zpěv samců, což je velice hluboké, tlumené "huů", které se pravidelně každých pár sekund opakuje. Do jejich repertoáru patří také hlasité, štěkavé "uek" a různé další naříkavé zvuky. Vyvedená mláďata se ozývají zvečera táhlým vysokým svištivým "pšít", připomínajícím něco mezi kočičím mňoukáním a skřípením dveří. Výjimečně můžeme spatřit kalouse ušatého létat i za dne. Většinou však tuto dobu prospí sedě vzpřímeně na větvi u kmene stromu.

Rozmnožování

U kalouse ušatého začínají námluvy časně zjara, často již na konci února. Samec a samice při zásnubních letech létají s daleko slyšitelnými údery křídel, samci velmi často při letu "tleskají" pod tělem křídly o sebe. Kalousi si nestaví vlastní hnízdo, ale využívají starých opuštěných hnízd jiných ptáků, například krkavcovitých nebo dravců, a pouze si ho trochu poopraví. Občas dokonce využijí i opuštěné hnízdo veverek. V otevřené krajině, jako jsou vřesoviště, hnízdí kalousi čas od času i přímo na zemi. Samice snáší čtyři až šest vajec, která jsou o něco málo menší než slepičí. Se zahříváním začíná hned po snesení prvního vejce, takže mláďata se pak líhnou postupně. Samec na snůšce nesedí, ale obstarává samici a později i mláďatům potravu. V letech, kdy je velký nedostatek potravy, přežívají ve snůšce pouze starší a silnější mláďata. Při vylíhnutí jsou mláďata nejprve pokryta bílým prachovým peřím. Po několika dnech je peří šedavé a ještě později pak hnědé. Pokud se poblíž hnízda objeví nepřítel, samice se ho snaží odlákat tím, že předstírá zranění křídla. Mláďata opouštějí hnízdo po třech týdnech a učí se při posedávání na sousedních větvích držet rovnováhu.

Pozorování v přírodě

Kalouse ušatého přes den uvidíme jen výjimečně, protože je díky svému zbarvení vynikajícím způsobem maskovaný. Pokud sedí nehnutě na stromě, jeho štíhlé rovné tělíčko si snadno spleteme s kouskem suché ulomené větve. Kalouse ušatého můžeme velmi snadno zaměnit s kalousem pustovkou. Kalous ušatý je však tmavší s méně kontrastní kresbou a "ouška" jsou mnohem delší. Pustovka má konce křídel tmavší a při letu má křídla často zahnutá do tvaru V.

Ochrana

Kalous ušatý je na celém území svého výskytu poměrně hojný. Jeho jediným skutečným nepřítelem je člověk.

Český název	Kalous ušatý
Latinský název	Asio otus
Délka	35 - 37 cm
Rozpětí křídel	90 – 100 cm
Hmotnost	250 - 300 g
Období hnízdění	březen - červen
Počet snůšky	1
Doba sezení	24 - 28 dní
Doba hnízdní péče	20 - 25 dní
Potrava	Drobní hlodavci a ptáci
Způsob života	Převážně stálý pták, kalousi ušatí ze sev. Evropy táhnou v zimě na jih
Ochrana	Ne

Citace:
Kol. Autorů (2000); Encyklopedie zvířat 2000 - 3. svazek;IMP BV/international Masters Publishers s. r. o.; CZ-P-60-10-20-079, Karta 178