Žluna zelená - Picus viridis

autor: Mgr. Jana Hájková
Plaché stvoření, které v lese spíše než uvidíme, uslyšíme. Na jaře se totiž přidává svým hlasitým zpěvem k ostatnímu ptactvu. Vyznačuje se také "bubnováním" typickým pro většinu datlovitých, kdy tluče zobákem do větve, která zvuk opakuje a zesílí.

třída Ptáci - Aves
řád Šplhavci - Piciformes
čeleď Datlovití - Picidae
rod Žluna - Picus
druh žluna zelená - Picus viridis

Vzhled

Olivově zelené zbarvení peří jí pomáhá ukrývat se v korunách stromů. Občas ji ale prozradí jasně čepená čepička na temeni hlavy. Dlouhým, silným a ostrým zobákem si dopomáhá k potravě. Samička se pozná podle černého vousu pod okem. U samečků naopak najdeme červený proužek. Mláďata se vyznačují skvrnitým peřím.

délka: 32 cm
délka zobáku: 4,5 cm
délka jazyka: 10 cm
rozpětí křídel: 41 cm
hmotnost: 180-200 g
pohlavní dospělost: v 1. roce

Rozšíření

Vyskytuje se takřka v celé Evropě, s výjimkou ostrovů Středozemí, Irska, severního Skotska a Islandu. Také bychom ji marně hledali např. v oblasti Finska, severu Skandinávie a severu Ruska. Nejčastěji obývá lesy se starými stromy, ve kterých nachází prostor pro rozšiřování dutin, jež jí slouží převážnou část roku jako hnízdo. Tedy jako místo, kde oba rodiče budou pečovat o svá mláďata a kde naleznou útočiště před nepřízní počasí i nebezpečím z vnějšího světa. Častokrát pobývá v lesích, jež se vyskytují bezprostředně u otevřených luk.

Způsob života a potrava

Základ jejího jídelníčku tvoří mravenci. Délka jejího zobáku se pohybuje kolem 4,5 cm. Když k tomu přičteme deseticentimetrový jazyk, není pro ni problém proniknout zobákem do mraveniště, vysunout lepkavý jazyk a počkat, až se na něj mravenci nalepí. Žluny nepohrdnou ani hmyzem, semeny či lesními plody. Zobákem například rozšíří štěrbinu v kůře stromů, vloží do nich smrkové šišky a později vybírá chutná semena. Potravu si častokrát obstarává i na loukách s nízkými travinami. V zimě se ale musí nejprve prohrabat sněhem. Za den spořádá až 2000 mravenců.

Rozmnožování

Zpočátku na sebe sameček s budoucí partnerkou volají ze stromů a pak se začnou vzájemně navštěvovat. Jejich milostná předehra se podobá tanci. Pro získání vzájemné důvěry otáčejí hlavičkami a opatrně se dotýkají zobáky. Teprve poté následuje vlastní páření. Samička snáší asi 5-7 čistě bílých vajíček na holé dno dutiny. Vydlabání nové dutiny jim zabere 10-30 dní. Při dělení rodičovských povinností u žluny zelené existuje rovnoprávnost. Oba, samec i samice, tedy postupně sedí na vejcích a následně se starají o krmení mladých. V dutině jich může být namačkáno až sedm a rodiče se tedy musí hodně ohánět, aby je spravedlivě nakrmili.

Ochrana

Ochrana není, ale počet žlun zelených se snižuje v důsledku kácení lesů a používání chemických prostředků na hubení hmyzu, tzv. pesticidů.

český název žluna zelená
latinský název Picus viridis
hlavní znaky olivové zbarvení, červená čepička, dlouhý a pevný zobák
způsob života v páru
rozšíření Čr všude
rozšíření svět celá Evropa kromě ostrovů Středozemí, Irska, severního Skotska a Islandu, Finsko, sever Skandinávie a sever Ruska.
potrava mravenci, hmyz, lesní plody
doba doba sezeni na vejcich 23-27 dní
počet mláďat 5-7 vajec
ochrana není

zdroje (informací):
Encyklopedie zvířat , kolektiv autorů, IMP BV/International Masters Publishers s.r.o.

http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/184101-zluna-zelena

Fotografie: Ondřej prosický - www.Naturephoto.cz



autor:
datum vydání:
2. března 2007


Diskuze k článku „Žluna zelená - Picus viridis“



 

Líbí se Vám naše články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!