Hryzec vodní - Arvicola terrestris

autor: Jana Šoltésová
Tento hryzec je považován za největšího středoevropského hraboše. V Holandsku mají hryzce za velmi vážné škůdce na tulipánových plantážích, poněvadž mohou během zimy požírat tulipánové cibule.

Třída: Savci - Mammalia
Řád: hlodavci - Rodentia
Čeleď: Hrabošovití - Microtidae
Rod: hryzec - Arvicola
Druh: Hryzec vodní - Arvicola terrestris

Vzhled

Hryzec vodní má velmi hustou srst, která je šedá, hnědá nebo černá na horní straně těla. Naopak na spodní straně těla bývá tmavě šedá až bílá. Srst má měkkou a rozcuchanou. Jeho tělíčko je zavalité. Mladí hryzci se rodí slepí a holí. Hryzec se snadno pozná podle exkrementů, které odkládá na vyhrazené místo, nejčastěji na kraji revíru. Exkrementy mají válcovitý tvar, jsou asi deset milimetrů dlouhé a bývají zbarveny světle zeleně. Na březích, v sítí nebo v ostřici můžeme najít jeho vyběhané cestičky a tu a tam i takzvané krmné lavičky. Jsou to místa, kde hryzec zanechává zbytky svých hostin, překousaná stébla, lodyhy a listy různých drobných rostlin. Dorůstá do délky cca 12 - 23 cm. Ocas bývá dlouhý 7 - 11 cm a hmotnost hryzce je zhruba od 60 do 300 g. Je zajímavé, že hryzci vodní žijící na loukách a v lesích jsou skoro o polovinu menší než hryzci u řek, jezer a u močálů.

Rozšíření

V Evropě je rozšířen po celém území s výjimkou jižních částí Francie, Portugalska, Španělska a Řecka. V Asii se vyskytuje až po západ a sever.

Způsob života a potrava

Hryzec vodní je aktivní ve dne i v noci. Jeho potravou jsou především trávy a ve vodě rostoucí rostliny. Jídelníček obsahuje mimo jiné i větvičky, pupeny, kořínky (velmi rád požírá jabloně) a spadané plody. Zelené části nejrůznějších pobřežních rostlin tvoří osmdesát procent jeho potravy, zbylých dvacet sestává z různých oddenků a kořenů. V zimě se podíl podzemních částí rostlin v potravě zvyšuje. Na evropské pevnině dochází vždy po úrodných letech k přemnožení hryzců. Tehdy hryzci dokážou způsobit obrovské škody na zemědělských plochách. Poté následuje pokles stavu populace a k dalšímu vzrůstu dojde až při nadbytku potravy. Tento rytmus se opakuje každé tři až čtyři roky.

Hryzec vodní má pevně stanovené teritorium, které se u samců obvykle táhne v délce 130 metrů podél břehu, u samic je poněkud menší. Samec si značí své území, zvláště v době rozmnožování, výměškem z bočních žláz. Sekret vylučuje na tlapky nohou a při chůzi ho roznáší po zemi. Hryzec hrabe rozsáhlé systémy nor s hnízdem a zásobárnami. Vyhrabanou hlínu vrší do plochých hromádek. Vchody, ústící do břehů, jsou často pod úrovní hladiny. Je znamenitý plavec a potápěč, s přestávkami je aktivní v noci, maximální aktivity dosahuje ráno. Když je hryzec pod vodou pronásledován nějakým nepřítelem, například vydrou, zvíří ze dna bahno, které vytvoří nepřehledný mrak, a hryzec tak snadno uprchne. Hryzci nevytvářejí větší kolonie. Jedinci, kteří nevyhledávají vodu, žijí častěji v rodinných skupinách.

Hryzci žijí zpravidla ve stavbách, které si budují v hustě zarostlých březích pomalu tekoucích řek a jiných vodních toků nebo v březích rybníků a malých potůčků s trvalým stavem vody. Zastihneme je také v pahorkatinách a na horách. Budují si kulovité hnizdo z trávy či jiného rostlinného materiálu. Mohou si také vybudovat hnízdo na naplaveném dřevu nebo na plovoucích rostlinách. Někdy si také stavějí malou plošinku z trávy a větviček v křovinách. V Kanadě a USA žije druh Arvicola richardsoni na potocích nebo rybnících. Ve střední Evropě a ve východní části svého výskytu žije hryzec vodní podobným způsobem jako krtek. Určitá populace hryzce nežije v bezprostřední blízkosti vody, ale v lesnatých krajích, na loukách a v obilných polích.

Rozmnožování

Doba rozmnožování začíná podle povětrnostních podmínek v březnu nebo v dubnu a trvá po celé léto až do začátku zimy. Samičky mají tři až pět vrhů v jednom roce. V některých případech se mohou mláďata z prvního vrhu již na konci léta sama rozmnožovat, obvykle mívají v takovém případě mláďata dvě. Délka březosti je 20 - 22 dnů, starší dospělá samice vrhá až jedenáct mláďat. Za tři dny jim narůstá srst, v devíti dnech otevírají oči. Po čtrnácti dnech je mládě zcela osrstěné. Jakmile opustí hnízdo, mláďata i jejich rodiče se rozcházejí.

Ochrana

V Rusku je loven pro svou kožešinu. Ve střední Evropě je na některých místech považován za škůdce v zemědělství. I když se v posledních letech snížil jeho výskyt, není pravděpodobné, že by byl ohrožen vyhubením.

Český název Hryzec vodní
Latinský název Arvicola terrestris
Pohlavní dospělost v 8. týdnu
Doba březosti 20 - 22 dní
Rozšíření v ČR stavby v hustě zarostlých březích toků, pahorkatinách a hor
Rozšíření ve světě severozápad Asie, Evropa mimo Francie, Portugalska, Španělska, Řecka
Potrava především tráva, rostliny a jejich kořínky
Způsob života žije většinou v malých rodinných skupinách
Délka života ve volné přírodě asi 5 měsíců, v zajetí asi 3,5 roku
Ochrana Ne

Zdroj:
Kol. Autorů (2000); Encyklopedie zvířat 2000; IMP BV/international Masters Publisher s. r. o.; CZ-P-60-10-20-033

Fotografie:Miloš Anděra - www.naturfoto.cz



autor:
datum vydání:
5. ledna 2007


Diskuze k článku „Hryzec vodní - Arvicola terrestris“



 

Líbí se Vám naše články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!