Rosnička zelená - Hyla arborea

třída	obojživelníci - Amphibia
řád	žáby - Anura
čeleď	rosničkovití - Hylidae
rod	rosničky - Hyla
druh	Rosnička zelená - Hyla arborea (Linnaeus, 1758)

Vzhled

Snadno rozpoznatelná, jasně zelená žabka s tmavým proužkem, který se táhne od nosního otvoru přes oko a dále přes celou délku těla až na konec trupu, kde končí tento pruh jako jakási klička. Délka maximálně 48 mm. Hmotnost samečků jen okolo 8-9 g a samiček okolo 11 g. Vrchní strana těla je lesklá a jednotně zelená. Za normálních okolností je zbarvena hráškově zeleně, má ovšem schopnost barvoměny, takže zbarvení může přecházet v šedé, hnědé až žluté. Své zbarvení přizpůsobuje zbarvení podkladu. Břišní strana je bělavo-žlutá až šedá, mírně skvrnitá. Vyskytují se i rosničky světle hnědé, olivově zelené až černavé a okrově zbarvené, které si toto zbarvení uchovávají po delší dobu. Zorničky očí jsou oválné. Má štíhlé zeleně zbarvené končetiny s prsty zakončenými charakteristickými kruhovitými přísavkami a mezi prsty mají krátkou plovací blánu. Samička má hrdelní oblast světlou a hladkou. Sameček jí má žlutohnědou, řasnatou (splasklý zvukový měchýřek). Při skřehotání sameček rezonátor nafukuje. Hlas rosniček je velmi nápadný a slyšitelný až na stovky metrů. Ozývat se začínají od soumraku a zní to jako "kre - kre - kre - kre - kre - kre", večer a v noci se ozývají většinou sborově (pak zní spíše "ge - ge - ge - ge - ge - ge";). V době rozmnožování narůstají samcům na palcích malé mozoly. Rosničky jsou známé svou jedovatostí, ale jed rosničky zelené pro člověka není nebezpečný, protože stěží může při kousnutí proniknout kůží.

Rozšíření

Areál rozšíření zahrnuje většinu území Evropy. Chybí v severní Evropě, na pyrenejském poloostrově, ve Velké Británii, jižní Francii a v Itálii. Zasahuje až do Malé Asie. V ČR rosnička zelená žije především v nížinách, vystupuje max. do nadmořské výšky 750 m .

Způsob života a potrava

Rosnička zelená je především noční živočich. Často však bývá aktivní i ve dne. Je typickou šplhavou žábou, která tráví většinu života nízko nebo vysoko ve slunných křovinatých a stromovitých porostech, v listnatých hájích a na močálech. Většinou poblíž vodních ploch. Ale někdy ji najdeme i docela daleko od vody, vodu vyhledává v květnu, kdy probíhá páření. Díky přísavkám dokáže šplhat i po hladkém povrchu či kolmých stěnách. Její zploštělý tvar těla jí umožňuje pevně přilnout břichem k podkladu. Nohy umí složit k tělu a přizpůsobit barvu těla podkladu. Pak je snadno k přehlédnutí. Umí také dobře skákat. Upřednostňuje nižší až střední polohy přibližně do 550 m.n.m. a výskyt rozmnožujících se populací jen výjimečně přesahuje výšku 650 m.n.m. Horní hranice rozšíření v ČR je 750 m.n.m. Přezimují na dně stojatých vod nebo zahrabány v různých norách a děrách v zemi. Přezimování trvá od začátku října do konce března až začátku dubna. Živí se drobným létajícím hmyzem, pavouky a jinými bezobratlými živočichy. Kořisti se často zmocňují skokem, při polykání kořisti si pomáhá předníma nohama, na patře má rosnička zuby. Pulci se živí nálevníky a drobným planktonem, poté přijímají jakoukoli živočišnou potravu, kterou jsou schopni pozřít.

Rozmnožování

Po přezimování se kvůli rozmnožování přesouvá do mělkých vodních nádrží. Zde se večer a v noci zdržují ve vodě, za dne, zvláště za slunečného počasí, sedají na pobřežním rostlinstvu. Při páření drží sameček samičku za předními končetinami. Doba výtěru je od dubna do konce června. Samička snáší (jednou do roka) do vody 200-1400 vajíček v shlucích 3-50 vajíček. Sameček je zatím oplodňuje, oplodňuje vajíčka více samiček. Malí pulci se líhnou po několika dnech. Pulci jsou černohnědí, zlatavě tečkovaní, později zelenaví a mají vysoký kožní lem, začínající už na hlavě a nápadně lesklé břicho. Vyvíjejí se asi tři měsíce. V létě opouštějí asi 16 mm dlouhé metamorfované žabky vodu. Rosničky pohlavně dospívají v prvním až druhém roce života.

Ochrana

Silně ohrožený druh, jehož početnost v poslední době zřetelně klesá zejména v důsledku znečišťování vodních ploch, rušením drobných vodních nádrží a regulací toků spojenou s likvidací břehových porostů a přilehlých zarostlých mokřin a tůní. V textu Bernské konvence je rosnička zelená zařazena v seznamu přísně chráněných druhů. Snižováním své početnosti upozorňuje tento dříve hojný druh na negativní změny životního prostředí zřetelněji než většina ostatních obojživelníků. Pro ochranu je třeba zachovat vhodné biotopy, vodní nádrže a pobřežní vegetaci s přirozeným bylinným pobřežním krytem a roztroušenými porosty dřevin.

český název	Rosnička zelená
latinský název	Hyla arborea
hlavní znaky	Délka 48 mm., hmotnost samečků 8-9 g, samiček 11 g. Jasně zelená s černým proužkem od nosního otvoru přes celou délku těla. Schopná barvoměny.
způsob života	Především noční živočich.
rozšíření ČR	Celá republika do 750 m.n.m.
rozšíření svět	Evropa až Malá Asie. Chybí v severní Evropě, na pyrenejském poloostrově, ve Velké Británii, jižní Francii a v Itálii.
potrava	Drobný létající hmyz, pavouci a jiní bezobratlí živočichové.
doba líhnutí pulců	Několik dní.
počet vajíček	200-1400 vajíček ve shlucích 3-50 vajíček.
ochrana	Silně ohrožený druh.

Zdroje:
Josef H. Reichholf, Gunter Steinbach, Obojživelníci a plazi, 2003
Mark O´Shea, Tim Halliday, Plazi a obojživelníci, 2005
Vladimír Motyčka, Fauna a flóra středomoří, 2006

www.herpetofauna.at
www.natur-lexikon.com
www.biolib.cz
www.rozhlas.cz