Mahónie cesmínolistá - Mahonia aquifolium

autor: Renata Petříčková
Mahónii cesmínolistou mají rádi zahrádkáři, protože svým hustým vzrůstem a záplavou lesklých listů, na jaře žlutých hroznů květů a od léta do zimy modrými plody, musí potěšit každého. Ze zahrádek ji možná znáte, ale víte například, že plody jsou jedlé (obsahuji však malé ale neškodné množství toxických látek) a mahónie můžete zplaněnou vidět i uprostřed lesa?


Charakteristika

Mahónie cesmínolistá (Mahonia aquifolium) je velmi známým stálezeleným keřem z rodiny dřišťálů v našich luzích a hájích velmi oblíbeným. Asi 1-2 m vysoký rozložitý keř zdobí zahrady a místy zplaňuje v lesích a parcích, kam jej zanáší ptáci ve svém trusu.

Bobule jsou modré, měří až 0,8 mm, dělají dojem lehce ojínělých a jsou za určitých okolností jedlé, což může řadu lidí překvapit. Většinou se má za to, že jsou jedovaté, což není vzdáleno pravdě. Dozrávají koncem července až do konce srpna a rostlinu zdobí dlouho do zimy, kdy slouží jako potrava pro ptáky. Pro lidi jsou nejvhodnější až plně zralé, jinak jsou velmi kyselé. Navíc nedokonale zralé plody v minimální míře obsahují mírně jedovatý alkaloid berberin, který však zpracováním nebo usušením téměř mizí. V plně zralých plodech je ho pouze stopové neškodné množství, uvádí se 0,015 %.Ovšem v kořenech, kůře a listech je těchto jedů podstatně více a to už neškodné není. Příznakem otravy berberinem je nevolnost.

Jelikož o jedovatosti nebo nejedovatosti bobulí mahónii existuje mnoho protichůdných názorů, přikláním se spíše k možnosti raději nejíst!!!

Kmínky jsou šedožluté, bez trnů a lysé. Výtažek z dřeva mahónie bylo dříve využíváno pro barvení vlny, jelikož má výrazné zlatožlutou barvu.

Kvete v dubnu až květnu žlutými hrozny vonících květů, které lákají hmyz všeho druhu.

Listy jsou vejčité, tvrdě kožovité a pichlavé. Jsou lehce vykrajované a zvlněné. Proto se často využívají na ozdobu do podzimních i vánočních vazeb a dekorací. Mahónie cesmínolistá se tvarem listů velmi podobá cesmíně, která je ale jinou rostlinou. Cesmínu poznáte podle červených plodů - větvička cesmíny je symbolem amerických vánoc. Na podzim se listy lehce zbarvují do bronzova, u odrůdy "Atropurpurea" je tento jev nejvýraznější.

Rozšíření

Pravou domovinou je severní Amerika, přesněji západní část severní Ameriky.

Možné užití

Voňavé medonosné květy jsou přínosem pro hmyz a včelaře. Pro ptactvo má mahónie velký význam v zimě, kdy poskytuje cennou potravu. Pokud chceme ptáčkům pomoci, můžeme jim plody nasušit a v zimě jimi obohatit krmítka. Na keřích se ale udrží velké množství čerstvých.

V kuchyni lze plody využít na dobarvování vín, k okyselení kompotů, marmelád, do moučníků a pečiva. Obsahují barviva, cukry, vitamín C, organické kyseliny a látky podporující krvetvorbu. V Německu se dokonce pěstují kultivary pro průmyslové zpracování plodů. Plody z těchto speciálně vyšlechtěných odrůd však mají o něco vyšší nutriční hodnotu.

Pěstování
Daří se jí naprosto všude, ve stínu, na suchu, v chladu i na slunci. Je vhodné jí osadit tmavé a nevzhledné kouty zahrady nebo do skalky. Nejlépe se jí ale daří v polostínu ve vlhčí lehčí půdě.

Listy zůstávají na rostlině i v zimě. Výjimku tvoří extrémně silné mrazy, které je mohou zahubit, ale rostlina na jaře opět vyraší nové. Stejně tak dobře snáší i prořezání, případně tvarování.

Ochrana

Pro velkou přizpůsobivost, rychlý růst a houževnatost mahónie nepotřebuje žádnou zvláštní ochranu.

Zajímavost na závěr

Mahónie byla pojmenována na počest významného amerického zahradníka irského původu, Bernarda McMahona (1775-1816).

Zdroje:
www.biotox.cz



autor:
datum vydání:
11. října 2006


Diskuze k článku „Mahónie cesmínolistá - Mahonia aquifolium“



 

Líbí se Vám naše články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!