Člověk ekologický - Homo ecologicus

Stejně jako u galapážských pěnkav pocházejících z jednoho druhu se vyvinuly evolucí další a další poddruhy lišící se především tvarem zobáku (podle druhu převládající potravy) , tak stejným vývojem prošel i tzv. "člověk ekologický."

Jeho prapůvodním druhem je pravděpodobně člověk přírodomilovný ( Homo ecologicus primigenius). Vyskytující se hojněji v naší přírodě někdy od doby národního obrození. (Omlouvám se za případné nesrovnalosti v latinském názvosloví. Chtěl jsem problém konzultovat se světově proslulým odborníkem na toxonomii, členem AV profesorem Ing. RNDr. Františkem Brkoslavem Dr.SC., bohužel jsem jej na jeho detašovaném pracovišti v Praze Bohnicích nezastihl).

Homo ecologicus cardiacus

Takže prvním poddruhem je Homo ecologicus cardiacus - Člověk ekologický - srdcem. Tento živočich je plaché, samotářské povahy. Může být skutečně vystudovaný ekolog (u psíka bych řekl, že je "papírový") , nebo ekolog amatér (též čistokrevný, ale bez rodokmenu). Přírodou se pohybuje tiše. Je plachý, houbařům a turistům se zpravidla vyhýbá. Také jej těžko v přírodě spatříme. Jeho zbarvení je totiž obvykle zelenohnědé, dané obnošeným hubertusem strýce hajného, nebo maskáčovou uniformou bratrance vojáka z povolání. Charakteristickým znakem je dalekohled na krku, mírně dementní výraz v obličeji (nevylučující ovšem vysokoškolské vzdělání) a schopnost deset minut pozorovat komára druhu Anopheles, jak mu pije krev. Aby pak deset hodin trávil nad článkem o svém zážitku (který mu stejně nikde neotisknou). A deset dnů v nemocnici na pozorování z podezření na některou z nemocí přenášenou tímto druhem komára. Jinak je tento poddruh naprosto neškodný a pokud se ve svém entuziasmu zapojí například do obnovy lesa sázením stromku, je pro přírodu přínosem.

Homo ecologicus comediantus

Druhým poddruhem je (Homo ecologicus comediantus) - Člověk ekologický - komediant. Na rozdíl od předcházejícího poddruhu je tento stádový. Sdružuje se do různých ekologických tlup nazvaných nejrůznějšími možnými i nemožnými názvy, které mají evokovat boj za ochranu přírody.

V lesích, polích a lukách se ovšem nevyskytuje. Nejčastěji jej nalezneme v průmyslových podnicích, na dálnicích, jaderných elektrárnách apod. Také zbarvení je od předešlého naprosto odlišné. Oranžové, červené či žluté reflexní vesty jsou jeho charakteristickým znakem. I jeho biotop je odlišný. Obratně jako papoušek šplhá po nejrůznějších komínech, stožárech, pevnými vlákny se poutá k vratům továrních hal a za největšího svého predátora považuje soukromé bezpečnostní služby a policii ČR. Pro sdělovací prostředky je taky tato barevná varieta podstatně populárnější. Tak je můžeme spatřit v různých dokumentech jak stojí na špičkách, by nezašlápl broučka, kterého chce dálniční lobby zabetonovat, aby posléze nasedl do staré škodovky a průjezdem Plzně při návratu domů přispěl k vyšší koncentraci nejrůznějších oxidů...

Homo ecologicus verbalis

Třetí poddruh je Homo ecologicus verbalis - Člověk ekologický - tla ... (Tlamový ne, prostě verbální). Vyskytuje se především v našich domácnostech a nejrozšířenější je v jižních Čechách. Jedná se většinou o naprosto bezbarvé samičky, které se taktéž shlukují do stád samičí zvěře s mláďaty. Vzdělání jsou nejrůznějšího, ale charakteristickým rysem je schopnost vyjadřovat se k čemukoliv ohledně ekologie. Tato schopnost je natolik obdivuhodná, že samička tohoto poddruhu, která si ve svém doupěti není schopna vyměnit pojistky, se naprosto, ale naprosto fundovaně vyjadřuje k problémům jaderné energetiky. Tato částečně zdomácnělá forma je velmi oblíbena především v Rakousku. Naši jižní sousedé ji velmi rádi přikrmují.

Homo ecologicus normalis

Posledním a snad aspoň nejrozšířenějším druhem je Homo ecologicus normalis - Člověk ekologicky (myslící) - normální. Znám z praxe asi sto osmdesátičlenné stádo jež pozoruji každý den. Zbarvením, věkem, pohlavím či vzděláním je naprosto různorodé. Ekologii jedna půlka považuje za virové onemocnění, které jim ničí chovy králíků, druhá půlka za řeckou bohyni jaderných elektráren. Přesto v místě výskytu této tlupy se popelnice vyvážejí jednou za měsíc. A tak odpady z kuchyně, slupky z brambor, cibule apod. jdou do kompostu. (Pokud je nespotřebují králíci či prasata). Plasty a sklenice do "hříbku" na návsi a stejně tak staré noviny. V zimě se s nimi zatopí, v létě jdou do separovaného odpadu.

Ekologie tomuto živočišnému poddruhu neříká vůbec nic, přesto svým pudovým jednání velmi pomáhá naší přírodě.

Všechny čtyři mnou zkoumané poddruhy jsou neškodné, jen pouze výjimečně se mohou vyskytnout agresivní jedinci především u druhých a třetích zmiňovaných. Proto si zaslouží naší plnou ochranu jako protiváha nebezpečným druhům mezi které patří např. (Homo temelinus), (Homo betonus hydrologus), (Homo politicus coruptus ), ( Homo odpadus germanicus) ad. Pokud kdokoliv z čtenářů objeví v místě svého bydliště jakýkoliv další poddruh člověka ekologického, prosím ať mě informuje. Rád svou vědeckou práci doplním.

(Článek byl původně zpracován a přednesen jako diskusní příspěvek k problémům ekologie na sympoziu amatérských ekologů v PL - Dobřany).