Stehlík obecný - Carduelis carduelis

Seděl jsem kmotříčkovi na klíně a poslouchal vyprávění o kanárech, andulkách, rýžovnících... , ale také o zvoncích, strnadech, hýlech a dalších "ptáčcích." Obdivně jsem hleděl na kmotříčka, který si pískáním povídal se všemi svými svěřenci. Věřte mi, že nebylo tehdy na sídlišti hodnějšího pětiletého kluka.

V šesti letech jsem dostal svou první knihu o ptácích. Bohužel se mi za ta léta nedochovala. Ztuha jsem si začátkem první třídy polohlasně slabikoval jednotlivé kapitoly, abych se pak svému "učiteli" pochlubil co všechno už vím. A když byl kmotříček v práci, chodil jsem jej "zastupovat." Čištění klecí, krmení... to vše jsem považoval za svou "povinnost."

Dokázal jsem pak sedět hodiny a hodiny na židli, pojídat tetiny bramboráčky a pozorovat své svěřence. Měl jsem je rád všechny, ale nejvíce mě fascinoval párek ptáčků v pestrém zbarvení. Červená hlavička, černé znaky, žlutý pásek na křídle: " Car - du - e - lis, car - du - e - lis." slabikoval jsem s ukazováčkem nad nadpisem odstavce v mé první "dospělácké" knize. Kdo dnes může říct co bylo spouštěcím mechanismem toho, že z pětiletého kluka se stane redaktor Přírody? Možná to byl právě ten párek stehlíků obecných.

Třída:	ptáci - Aves
Řád:	pěvci - Passeriformes
Čeleď:	pěnkavovití - Fringillidae
Rod:	stehlík - Carduelis
Druh:	stehlík obecný - Carduelis carduelis

Vzhled

Chardonneret élégant. "Stehlík elegantní," nazývají jej Francouzi. A beze sporu mají pravdu. Stehlík obecný je vskutku elegantní ptáček. Ale no tak. Neuculejte se ! "Elegantním ptáčkem" nemyslím lázeňského sňatkového podvodníka, ale skutečně jednoho z nejpůvabnějších zástupců naší opeřené fauny.

Stehlík je menší než vrabec. Dlouhý je asi 12 cm. Zbarvení samečka je sytější než samičky. Na naše přírodní poměry je stehlík zbarven opravdu až nápadně. Nevím jestli suchým popisem vystihnu pestrost jeho zbarvení.

Typická je červeně, černě a bíle zbarvená hlavička. Hnědý hřbet a černá křídla přerušena širokou žlutou páskou, která je patrná zejména za letu. Kostřec je bílý. Samičky jsou zbarveny stejně jako samci, jen zbarvení není tak syté. Opeření mláďat je naprosto odlišné od pestrého šatu rodičů. Mláďata mají hlavu jednobarevně hnědou, záda a spodní stranu šedozelenou, skvrnitou s vyvinutou sytě žlutou křídelní páskou. Prachový šat je šedý. Až do svých osmi let jsem žil v omylu, považuje juvenilně zbarvené stehlíky za samičky.

Hlas stehlíka je dvouslabičné "tiglit - tiglit." Zpěv je mohutná píseň promíchaná s vábením. Zpívat se však musí naučit od jiných stehlíků. "Moji" stehlíci odchovaní v zajetí úspěšně napodobovali hlasy svých sousedů kanárů, andulek, rýžovníků a zebřiček.

Rozšíření

Stehlík obecný obývá celou Evropu mimo její nejsevernější části, souvislé jehličnaté lesy a tundru. Zasahuje však dále na východ - až do západní Sibiře. Žije také v Malé a Střední Asii a v celé severní Africe. Jeho biotopem je parková krajina, ovocné sady a zahrady, osady a jejich blízkost, nepříliš husté smíšené nebo listnaté lesy. Tak jsem se poprvé setkal se stehlíkem jako malý kluk v Havířově, kde jsem vyrůstal a kde se stehlíci běžně vyskytovali a vyskytují v husté zeleni listnatých stromů mezi bloky paneláků. A stejně tak jej dnes potkávám na venkově, kde osídlili lipovou alej vedoucí ke hřbitovu.

Naši stehlíci jsou tuláci, kteří se po vyhnízdění toulají zpravidla v okolí hnízdiště. Kromě toho však část stehlíků podniká i daleké cesty. Dr. Hanzák uvádí, že někteří naši stehlíci se objevili v Itálii, Francii a dokonce až ve Španělsku. Podobně je tomu se stehlíky z ostatních částí Evropy. Severští stehlíci často přeletují až do jižní Evropy.

Způsob života a potrava

Stehlík je pták neobyčejně půvabný, bystrý a obratný. Ani chvilku neposedí. "Podívej na ty bestie!" oznamuje mi rozhořčená máma ukazujíc na hejnko stehlíků "pasoucích" se na čerstvě zasetém trávníku. Dokonce i mé fenky sedí na chodníku vedoucímu k brance a se zaujetím sledují ty ptačí pieroty, zatím co každého vrabčáka "provětrají."

Stehlíci mají nejraději úhory s bodláčím. Obratně šplhají po rostlinách, hlavně po zmíněném bodláčí, z jehož květenství dobývají semena. Pěstuji na zahradě "bodláky." Nevím jak se tomu říká česky - prostě vždy při sekání trávníku nechám růst pár rostlinek Dipsacus silvestris. To je taková ta "ježatá" koule, která se používá jako dekorace do suchých vazeb. Pár jich usuším, pár jich nechám pro stehlíky na zimu. Zbytek doplním lněným semínkem. A pak jen pozoruji v zimě a za oknem, jak se stehlíci "cpou." Mimo rostlinou potravu v menší míře stehlíci požírají také hmyz. Hlavně brouky, housenky a blanokřídlé. V zimě někdy vybírají semena z olšových a březových šištiček.

Rozmnožování

Stehlíci začínají hnízdit již koncem dubna. Samička staví někde na stromě hnízdo a sameček jí k tomu zpívá. Hnízdo stehlíka najdeme na listnatých stromech. Jen výjimečně i na jehličnanech.

Navštěvoval jsem kmotřička pravidelně i když po přestěhování do Čech pochopitelně mé návštěvy byly méně časté. Bylo to už ke konci vysoké školy. Strýček v důchodu. Klece s ptáky zmizely. "Kouzelná komnata" ztratila své "kouzlo."

"Kde máš své stehlíky?" byla první otázka, když jsem jej po létech navštívil. "Pojď", vyvedl mně na lodžii panelákového bytu. "Oto," ukázal na vzrostlý, asi třicetiletý, javor dvacet metrů před námi a strkal mi do ruky dalekohled . "Tam jak je ta vidlice." Marně jsem se snažil najít místo, které mi ukazoval. " No tam je, tyzje slepy synku. Co to něvidiš?"

Projížděl jsem dalekohledem sem a tam, než jsem ho našel . Asi šest metrů vysoko, téměř na konci větve bylo ve vidlici umístěno hnízdo. Podklad hnízda byl připevněn vlákny k větvi. Stěny obloženy mechem a lišejníkem rostoucím na stromě, čímž bylo hnízdo dokonale maskováno. Teprve později, když jsem mohl stehličí hnízdo prozkoumat zblízka jsem zjistil, že je uvnitř vystláno kořínky a různými vlákny, propletenými někdy hmyzím předivem. Kotlinka je vystlána vrstvou rostlinné vlny, bodlákového chmýří, žíní a štětin.

Stehlík hnízdí zpravidla dvakrát, v některé literatuře se uvádí až třikrát, do roka. První snůška se objevuje již v první půli května. 4 až 6 bílých, jemně červenohnědě kropenatých vajec o rozměrech 15,6 až 20,0 x 12,3 až 14,3 mm zahřívá pouze samička. Sameček jí přináší potravu. Po 12 až 14 dnech se líhnou jemně ochmýřená mláďata, a proto je samička ještě nějakou dobu zahřívá. Holátka krmí rodiče zprvu hmyzem, později semeny změkčenými ve voleti. Za 13 až 15 dní po vylíhnutí mláďata z hnízda vyletují. Krátce po vylétnutí prvních mláďat starý pár zahnízdí znovu. Poslední mláďata nacházíme u nás ještě počátkem září.

Od pozdního léta se staří a mladí stehlíci hejnkují . Nejraději se zdržují na pustých úhorech, kde nacházejí dostatek potravy v semenech bodláků, lopuchů a různého plevele.

Ochrana

Jako všichni pěvci je i stehlík chráněn a nemyslím si, že by se našel někdo, kdo by tomuto ptačímu elegánovi ubližoval. Suším v létě bodláky, které v zimě zapíchávám do sněhu. Je pak příjemným zpestřením v jednotvárné zimní bělobě pozorovat tyto barevné ptáčky jak šplhají po bodlácích a vyzobávají semínka.

Český název:	Stehlík obecný
Latinský název:	Carduelis carduelis
Hlavní znaky:	Menší než vrabec, pestře zbarvený, charakteristická červená hlavička a žlutý pás na letkách.
Způsob života:	Částečně tažný
Rozšíření ČR:	Parky, zahrady, řídké remízky
Rozšíření svět:	Celá Evropa mimo nejsevernějších částí. Malá a Střední Asie, severní Afrika
Potrava:	Semena bodláků a plevelů, částečně hmyz
Doba sezení na vejcích:	12- 14 dnů
Počet mláďat:	Zpravidla 4 - 6
Ochrana:	Ano

Věnováno mému strýci.

Zdroje:
Průvodce přírodou Ptáci. Walter Černý , Aventium Praha 1990
Ptáci v zahradě a na poli. J. Felix, K. Hísek, Státní zemědělské nakladatelství Praha 1976
Světem zvířat II. díl Ptáci (2. část) , Dr. Hanzák, Albatros Praha 1974

Fotografie: Ondřej Prosický - www.naturephoto.cz