Kapraď samec - Dryopteris filix-mas

Nápad proč psát o tomto starobylém rostlinném druhu jsem dostala, když jsem jednoho rána snídala na terase naší chaty. Chata se nachází půl hodiny od civilizace v lese, v Nízkých Tatrách. S klidným svědomím mohu sdělit že Nízké Tatry jsou velice krásnou a zajímavou lokalitou. Nejspíš díky velmi čistému vzduchu a příznivým teplotním podmínkám se zde daří nejen kapradinám.

Přímo před naší chatou roste trs kapradin, na kterých vždy při snídani uvíznou mé oči a sledují je dokud mě nikdo nevyruší nebo nezavolá. Baví mě sledovat, jak se kapradiny krásně kolébají stejným směrem podle vánku, který jim určuje rytmus. I čerstvé ranní kapky rosy, které jsou nádherně průzračné, jako ta nejčistější křišťálová studánka. Ty však po chvíli vymizí a musím netrpělivě čekat na další ráno, abych je směla opět spatřit. Opravdu je na co se dívat! Rozhodně to stoji za to!

Třída:	Kapradinovité - Polypodiopsida
Řád	Osladičotvaré - Polypodiales
Čeleď	Kapraďovité - Aspidiace
Rod	Kapraď - Dryopteris
Druh	Kapraď samec - Dryopteris filix-mas

Charakteristika

Všechny kapradiny jsou něčím zvláštní. Jsou to byliny nebo dřeviny s nečlánkovaným, často zakrnělým a jen ve formě oddenku vyvinutým stonkem s velkými složenými listy. Listy mají funkci asimilační i výtrusnou. Snadno se přizpůsobují a snaží se splynout s prostředím - adaptace, asimilace. Právě kapraď samec je jedna z nejrozšířenějších kapradin. V zimě přetrvává v zemi plazivým oddenkem, hustě porostlým adventivními kořeny. Musím se přiznat, že už jak jsem chodila na základní školu bylo pro mě složité pochopit tuhletu rostlinku. Oddenek je hnědé až skoro rezavé barvy. Pokrytý "malými chloupky", zbytků listů a plevami. Řapík listů kapradi je kratší než čepel, je silný, žlutý s černou rýhou a hustě rezavě plevnatý. Listy jsou dlouhé 20 - 80 cm. Čepel listu je podlouhlá, tmavě zelené barvy a na rubu světlejší s 15 - 30 střídavými lístky. Po stranách jsou tyto listy vroubkované. Ze spodní části listu můžeme vidět výtrusné kupky. Tyto výtrusnice se vytvářejí od června do září a po celý podzim. Nejprve jsou bělavě zelené a později hnědé. Kapraď samec vyrůstá do výšky až 1,5 m.

Lidové názvy: čarodějnický kořen, čertovo peří, peruník, hadí žebro, mužíkovy šaty, papratina, paví peří aj. ...

Rozmnožování

Tady hrají hlavní roli sporofyly, což jsou listy s rozmnožovací funkcí. Z oddenku vyrůstají velké složené listy, nesoucí na rubu kupky výtrusnic, chráněných blanitými ostěrami. Stěna výtrusnic má prstenec nestejně ztlustlých buněk. V suchém počasí z nich uniká voda, vytváří se pnutí, jehož účinkem je roztržení výtrusnice a vyprášení výtrusů. Z výtrusu vyklíčí prokel v srdčitém tvaru, nesoucí pelatky i zárodečníky. Pokusila bych se nakreslit obrázek, ale obávám se, že by málokdo poznal, co jsem tím chtěla říct.

Rozšíření

Řekla bych, že kapraď by se i mohla vyskytovat ve všech částí světa. V České republice je výskyt snad ve všech lesích: listnatých, jehličnatých či smíšených. V listnatých lesích se vyskytují spíše ojediněleji než v jehličnatých. V horských pastvinách a balvanitých sutích to musí být hotový ráj kapradin. Velký výskyt bude také na Slovensku ve Vysokých a Nízkých Tatrách. Jak jsem řekla hned na začátku, je to druh kapradiny, který se vyskytuje zřejmě na "všech" místech světa.

Možné užití

Možná si říkáte, co je tohle za hloupost, aby byla Kapraď samec k něčemu užitečná?. Totiž dříve vážně užitečná byla. Kapradí se užívalo k léčení tasemnice a střevních červů, ale dnes se pro svou toxicitu už neužívá. Kapraď samec obsahuje jedovaté heteroglykosidy filicin, albaspidin, aspinol, filmaron, a jiné látky. Lehká otrava se projevuje bolestí hlavy a závratí, těžší vyvolává prudké, bolestné zvracení, vidění, mdloby a křečovité záchvaty, po kterých následuje smrt. Kdo přežije, uzdravuje se velmi pomalu a může trvale oslepnout. Protože je tady možnost otravy, nelze jej bez lékařského dozoru používat. Ojediněle se však užívá ve formě koupelí při špatně se hojících onemocněních.

Ochrana

Jako na všechny druhy se i na kapraď vztahuje zákon o ochraně přírody.

Zdroje:
www.iabc.cz
www.biolib.cz