Hlemýžď zahradní - Helix pomatia

Hlemýžď zahradní
Autor: Petr Kadlík

Vzhled

Jak vlastně tento tvoreček vypadá? Velmi jednoduše, jeho stavba těla není nijak složitá. I malému dítěti se hned vybaví, jak hlemýžď vypadá, stačí říct "šnek", aby si ho představil alespoň obrysově.

Hlava je součástí každého živého tvora. Taktéž i hlemýždě. Na jeho hlavě se nachází dva páry tykadel. Na delších teleskopických jsou velmi dokonalé oči. Na kratším páru tykadel jsou orgány čichu a hmatu. Pro zapomnětlivce: Na delších tykadlech jsou oči, protože hlemýžď chce vidět co nejdál. To je jen taková moje memotechnická pomůcka.

Ovšem nesmím zapomenout zmínit ústní otvor, který obsahuje radulu, což je rohovitá páska v ústní dutině všech plžů. Díky radule hlemýžď strouhá svou potravu na drobná sousta. Do ústní dutiny ústí slinné žlázy.

Orgánem pohybu je svalnatá noha, která vylučuje sliz.

Na hlemýždi můžeme vidět nápadnou širokou, pravotočivou ulitu, jenž je žlutohnědé barvy s tmavšími podélnými pruhy. Má jemné rýžky, což jsou dokladem postupného růstu jedince. Ulita má jen jednu nevýhodu - omezuje v pohybu. Na druhou stranu poskytuje hlemýždi mechanickou ochranu tělu. Její výška je 38 - 40 mm a šířka rovněž. hlemýždi s levotočivou ulitou jsou mnohem vzácnější (Bude to asi podobné jako u lidí. Někteří píši levou rukou a mnoho jich není.).

Další podobní živočichové, ale bez ulity, jsou: Slimák popelavý, žlutý, Plzák lesní..

Rozšíření

Hlemýžď zahradní vyhledává vlhká a teplá stanoviště. Upřednostňuje zejména oblasti s vápencovitým podkladem. Běžně se vyskytuje zejména na teplejších stanovištích. Obývá světlé háje a křoviště, hlavně v nižších teplých polohách. Častý je i v plochách kulturních. A to ani nemluvím o tom, když je po dešti. To mám co dělat, abych je nezašlápla. Pokaždé, když jdu na procházku se svým psem narazím alespoň na pět krásně velkých hlemýžďů. Samozřejmě nepočítám slimáky. Často uvidím i nějakou žabku či salamandra. Zoogeografické rozšíření je Středoevropsko-balkánské. Jinými slovy objevíme ho ve střední, východní a západní Evropě, Anglii, Francii, Polsku, České rep., Slovenské rep., západní části Ukrajiny a Běloruska.

Způsob života a potrava

Hlemýžď dýchá plícemi a potravu strouhá pomocí jazykové pásky, již zmiňované raduly. Živí se drobnými živočichy, tím myslím opravdu drobnými, nebo různými druhy rostlin. Vlákninu jim přitom pomáhají trávit symbiotické baktérie přítomné v jejich střevech. Mimo nás, lidí, mají hlemýždi řadu nepřátel. Jsou součástí jídelníčku některých ptáků, z nichž zejména drozdi je dokáží otloukáním o kámen zbavit ulity. Jiní, jako například žáby je pojídají celé i s ulitou. Žáby si z nich těžkou hlavu nedělají. Sní vše, co jim příroda dá. Tak proč toho nevyužít?

Pohyb jim usnadňuje hustý hlenovitý sliz, dokáží dokonce přelézt bezpečně i po ostří žiletky. Proto mu nevadí plazit se např. po kopřivě dvoudomé. To by se mi taky líbilo.

Rozmnožování

Hlemýžď zahradní má obojí pohlavní orgány, samčí i samičí. Proto je nazýván hermafroditem. Přesto je pro ně páření důležité, protože nemohou oplodnit vajíčka vlastními spermiemi. Když se potkají dva vhodní jedinci, každý z nich vystřelí svůj "šíp lásky" do těla toho druhého partnera. To chemicky a mechanicky stimuluje výměnu spermií mezi oběma jedinci. Oplodnění vajíček probíhá uvnitř těla. Po páření se hlemýždi rozcházejí každý svou cestou a každý klade do půdy nebo pod kameny několik snůšek vajíček. Někteří hlemýždi po snůšce hynou. O pár týdnů později se z vajíček líhnou drobní hlemýždi. Tento koloběh se stále opakuje jako vše v naší přírodě.

Ochrana

Ochrana tohoto druhu hlemýždě? V některých oblastech České republiky byl vyhlášen zákaz sběru hlemýžďů. V celém Česku je každým rokem vykoupeno kolem půl milionu kilogramů hlemýžďů. ČR společně s Řeckem a Maďarskem patří v tomto ohledu mezi nejvýznamnější vývozce. Hlemýždi od nás směřují především do Francie, kde končí na stolech místních gurmánů. Hlemýžď zahradní je v první červené knize bezobratlých r. 1983 je 88 druhů plžů; včetně Hlemýždě zahradního jako ohrožený druh (v Německu je to chráněný druh). Proto je třeba si naší přírody vážit a ne ji jen škodit. Zachránit hlemýždě můžete, když ho přesunete z menší cestičky na trávu, kde ho nikdo nezašlápne.

Zdroje:
www.kar.zcu.cz
www.biolib.cz
www.mollusca.cz
Encyklopedie přírody pro celou rodinu – České vydání - Fragment, 1997