Ropucha obecná - Bufo bufo

Natíral jsem po zimě pergolu. Blížil se podvečer, když mou pozornost upoutala "hrouda" na cestičce mezi záhony.Á... Matylda se vrátila. Už v článku o ještěrce obecné jsem se zmiňoval o tom, že mám ve zvyku zvířatům ve svém okolí dávat jména. A tak jsem Matyldou pojmenoval ropuchu, která se mi usídlila na zahrádce.

Odložil jsem natěračské náčiní a začal shánět čím bych ji na přivítanou pohostil. Pod špalkem na dvorku jsem našel tučného slimáka. Dřepl jsem k ropuše a nabídl ji pochoutku. Upřela pohled na mou ruku s potravou a já si uvědomil, že možná právě pro její krásné oči se ropuchy v pohádkách mění v princezny. Chvíli váhala a pak po darovaném slimákovi chňapla. "No Matyldo, možná jsi zakletá princezna, ale líbat tě nebudu," pousmál jsem se. Nechal jsem ji v klidu a vrátil se ke své práci.

třída	obojživelníci - Amphibia
řád	žáby - Ecaudata
čeleď	ropuchovití - Bufonidae
rod	ropucha - Bufo Laurenti, 1768
druh	ropucha obecná - Bufo bufo ( Linneaus, 1758)

Vzhled

Ropucha obecná je z našich ropuch největší. Dosahuje délky až 12 cm, v jižní Evropě dokonce až 20 cm. Barva hustě bradavičnatého hřbetu je špinavě šedohnědá nebo narezavělá. Spodní zrnitá strana je šedožlutá. Mladé ropuchy bývají svrchu nevýrazně skvrnité. V době rozmnožování mají ropuchy pokožku méně drsnou a jejich zbarvení je živější. Ale kontrast mezi normálním a jarním zbarvením není tak výrazný jako například u čolků. Za očima mají ropuchy dosti velké příušní jedové žlázy. Ušní bubínek je u některých jedinců dobře viditelný, u jiných nezřetelný. Samci se od samic liší především velikostí. Délka těla samců je až 80 mm. Samci mají tmavé zrohovatělé mozoly na prvních třech prstech přední končetiny a na prostředním dlaňovém hrbolku. Rezonanční měchýřek u tohoto druhu chybí. Samičky jsou o něco větší. Dosahují délky i přes 120 mm.

Příbuznými druhy vyskytujícími se u nás jsou ropucha krátkonohá (Bufo calamita) a ropucha zelená (Bufo viridis) .

Rozšíření

Ropucha nemá velké nároky na určitý typ prostředí. Je domovem nejen v nížinách, ale i v horách- u nás asi do 1200 m . V Himálaji žije až do 3000 m. Žije téměř po celé Evropě mimo Irska, Sardinie, Korsiky a Skandinávie severně od 66° 40´ s.š, dále v severozápadní Africe a v mírném pásmu Asie až do Japonska. U nás žijící ropucha obecná severní (Bufo bufo bufo) je hojná po celém území. V Krkonoších se vyskytuje ojediněle i na Sněžce.

Způsob života a potrava

Ropucha žije v lesích, na polích, zahradách i v okolí lidských sídel. Přezimuje v úkrytech na suchu. Ve vodě se zdržuje jen zjara v době páření. V té době je aktivní i přes den, avšak potravu nepřijímá. Samci se ozývají chrochtavým nebo skřípavým skřehotáním. Mimo dobu rozmnožování je ve dne většinou ukryta v děrách, pod kameny apod. U mě si našla skrýš v mezeře staré kamenné zídky ohraničující pozemek. Za potravou se vydává zpravidla za šera a v noci, kdy vylézá z úkrytu a začne slídit po potravě za kterou ji slouží červi, slimáci a různí pozemní členovci. Kořist zpozoruje až zblízka, upoutaná jejím pohybem. Zmocňuje se jí rychlým vymrštěním jazyka a okamžitě ji polkne. Stane-li se, že ulovený živočich je příliš velký a nedá se spolknout najednou, pomůže si přední packou. Žravost ropuch je příslovečná, a protože spotřebuje velké množství škodlivých živočichů, není o její užitečnosti pochyb.

Zmínil jsem se již o příušních jedových žlázách zvaných parotidy vylučujících ostrý dráždivý sekret. Běda nezkušenému predátorovi, který vezme ropuchu do tlamy. Kožní jedy ropuchy vyvolávají silné pálení na sliznicích , můžou vyvolávat nejen vyrážky, ale i křeče a poruchy zažívací soustavy. Žádné zvíře, které jednou vzalo ropuchu omylem do tlamy už svůj pokus neopakuje. Může se ovšem stát, že nějaké zvíře účinek ropušího jedu nezná a na ropuchu zaútočí. Tehdy se žába snaží zapudit nepřítele výhružnou pozicí. Staví se na natažené nohy a nafukuje se. Nijak vábně přitom nevyhlíží. Za normální situace, kdy si ji prohlídneme zblízka se vám ovšem určitě nebude zdát tak odporná . A všimněte si těch očí. Jsou krásně žluté s černou zornicí ve tvaru vodorovného oválu.

Rozmnožování

Než se začnu zabývat rozmnožováním ropuch dovolím si krátké intermezzo. Velmi pěkně popisuje život těchto obojživelníků Jan Rys ve své obrazové publikaci Vteřiny u rybníků, řek a tůní. " Přibývající teplo jarních dnů ruch kolem žabích rybníčků zvyšuje a slavnostní nálada svateb dosahuje vrcholu. Zástupy mířící k vodě mohutní, přidávají se i vdavekchtiví příslušníci mokrého společenství ze všech ostatních druhů rodu. Nakonec zahoří láskou i váhavé samotářské ropuchy. Zanechávají večerních lovů slimáků, červů a pavouků, přestanou se bát denního světla, vylézají ze svých podzemních skrýší a zamíří si to přímo k vodě."

Brzy na jaře, někdy už od poloviny března se ropuchy páří. V té době žijí ve vodě a samečkové s vypoulenýma očima nad hladinou evokují pohádkové vodníky. V době páření vznikají samečkům na dvou až třech prstech předních nohou rohovité, skoro černé mozoly.Tyto mozoly slouží k pevnému uchycení na hřbetě samičky. Samci totiž početně převažují nad samicemi a tak se často nezadaní samečci snaží soka z hřbetu samičky sundat.. Desítky bachratých žabáků se dvoří svým vyvoleným. Při páření objímá samec samici za jejíma předníma nohama a snaží se co nejrychleji ji oplodnit svým mlíčím. Samička klade až 10 000 vajíček ve velkých chomáčích mezi rostlinstvem stojatých vod. Jsou to dlouhé rosolovité šňůry, vždy tři až čtyři vajíčka vedle sebe. Každé vajíčko je chráněno souvislou želatinovou bílkovinnou blankou zabraňující zaplísnění. Asi za deset dní se z vajíček líhnou téměř černí pulci velcí pouze 5mm. Z našich žab jsou nejmenší. I u příbuzné ropuchy krátkonohé jsou pulci dlouzí až 8 mm.

Vývoj pulců bývá zpravidla zakončen počátkem června, kdy se malé ropušky rozlézají po okolí rodné vody. Stává se tak přžedevším po dešti. Mnohokrát jsem se už s tímto jevem setkal. Ovšem naprosto nezapomenutelný byl zážitek ze Slovenska. Pobýval jsem v Malé Fatře a po jedné prudké bouřce jsem si vyšel na procházku.

Polní cesta se černala desítkami, možná stovkami tisíc malých ropušek. Bylo jich tolik, že jsem musel zůstat stát, abych žádnou nezašlápl. Jak sluníčko vysoušelo cestu, neohrabané ropušky se snažily na svých krátkých nožkách zmizet v mokré trávě. Místní mi tvrdili, že žabičky napršely z nebe. S podobnou pověrou se občas setkávám i v Čechách. Koncem září ropuchy z naší přírody poznenáhlu mizí. Uchylují se do suchých podzemních dutin, daleko od vody. Zřídka si vyhrabou i vlastní nory. Staré ropuchy zalézají do zimních úkrytů dříve než mladé.

V zajetí se dají chovat ropuchy poměrně snadno. V potravě nejsou vybíravé a nejraději mají moučné červy. Zvyknou si a dokonce poznají svého chovatele. Rostou velmi pomalu a pohlavní dospělosti dosahují samci ve třetím a samice ve čtvrtém roce věku. Dožívají se v průměru 4- 9 let i když Brehm dokonce uvádí, že jedna ropucha strávila v zajetí 36 let!

Ochrana

Ropucha je velmi užitečný živočich prokazující člověku značný užitek hubením škodlivého hmyzu. Bohužel člověk je v přírodě jejím největším nepřítelem. Velké množství ropuch uhyne na otravu organofosfáty a těžkými kovy. Ještě větší množství přijde každoročně o život pod koly automobilů při jarní migraci k vodním zdrojům.

Chráněna je dle vyhlášky č. 395 / 1992 Sb.

český název	Ropucha obecná
latinský název	Bufo bufo
hlavní znaky	Šedohnědá bradavičnatá kůže, krátké zadní končetiny. Délka samečků 80 mm, samičky až 120 mm
způsob života	Mimo dobu páření samotářský, v podvečer a v noci
rozšíření ČR	Celá republika
rozšíření svět	Evropa mimo Irska, Sardinie, Korsiky a nejsev. částí Skandinávie. sev. Afrika, střední pás Asie až po Japonsko.
potrava	mlži, pavouci
doba líhnutí pulců	asi 10 dnů
počet vajíček	až 10 000 ks
ochrana	Ano

Zdroje:
Dr. Hanzák - Světem zvířat IV. Díl "Ryby, obojživelníci a plazi." Albatros. Praha 1976
Prof. Dr. Hrabě - Klíč našich ryb, obojživelníků a plazů. Státní ped. Nakladatelství. Praha 1973
Jan Rys – Vteřiny u rybníků, řek a tůní. Panoráma, Praha 1981