Volavka popelavá - Ardea cinerea

Naopak lysky se tvářily, že podobné exhibice jsou jim cizí. Klidně proplouvaly kolem toho kachního reje... a co si myslely... kdo ví. A stejně tak se tvářila i ostatní "vodní havěť", slípky zelenonohé, párek labutí a řada dalších.

Metr po metru jsem propátrával na dálku rákosí. Přiznám se, že jsem hledal uhynulý nebo nemocný kus vodního ptactva. Naštěstí žádný z těchto životem kypících zástupců naší pernaté fauny nevypadal na to, že by trpěl ptačí chřipkou. Spustil jsem dalekohled na hruď, když mě za rybníkem na oranici něco zaujalo. Tři sta, čtyři sta metrů v poli byla "nějaká tyč". Tedy o nic nejde. Jenže nivelační tyč v těchto místech být nemohla a "téčko" pro dravce také ne.

Znovu jsem zvedl dalekohled k očím. "Tyč" se změnila ve štíhlého, šedého ptáka podobného čápu. Nejspíš na hraboše tam číhala volavka..., volavka popelavá .

třída	ptáci - Aves
řád	brodiví - Ciconiifomes
čeleď	volavkovití - Ardeidae
rod	volavka - Ardea
druh	volavka polelavá - Ardea cinerea

Vzhled

Volavka popelavá je velikostí i postavou podobná čápu. Svrchní strana těla je šedě popelavá, černý proužek na okem je zakončen ozdobnými pery jak u samic, tak u samců. Na voleti má prodloužené peří. Mláďata jsou bez proužku přes oko. Prachové peří mají zářivě stříbřité, na hlavě se znatelnou chocholkou.

Za letu poznáme volavku podle "esovitého" krku. V letu pomalu mává křídly a ozývá se krákoravým "chreik, chreik". Na hnízdě se ozývá chraplavým křikem.

Rozšíření

Domovem volavky popelavé je Evropa (na sever až po Orknejské ostrovy), jižní a západní Skandinávie, severní, jižní a východní Afrika, Madagaskar, dále široký pás Střední a jižní Asie. U nás se vyskytuje všude, kde nachází příhodné životní podmínky, tedy dostatek vodních ploch. Největší a snad nejznámější kolonie volavek jsou u nás v lednici na jižní Moravě a u Třeboně. Na zbytku území se vyskytuje v menších počtech.

Způsob života a potrava

Volavky jsou částečně tažné. Naše volavky zimují zpravidla ve Středomoří, ale také v západní a východní Africe. V mírných zimách se však můžeme setkat s volavkami po celou zimu. Když leží sníh a stojatou vodu pokrývá led, loví volavky na potocích a ve stokách. Jsou ovšem značně vyhublé.

Volavky žijí v koloniích, není to ovšem pravidlem. Každý rok se objevují i ojedinělé páry. Hlavní potravou volavky jsou různí vodní živočichové, především rybky, žáby, ale i menší ptáci, měkkýši, myši, hraboši a větší hmyz. Rybáři mají na volavky spadeno. Ještě štěstí, že tento pták je tak bystrý a plachý. Má velkou únikovou vzdálenost a není snadné se k němu přiblížit. V mém případě pozorovaná volavka vzlétla, když jsem se k ní přiblížil už na dvě stě metrů. Zažil jsem ovšem opačnou situaci, kdy jsem pozoroval volavku u nezamrzlého vtoku do rybníka přímo na návsi , snad tři metry od obytného stavení. Tato "odvaha" byla vynucena dozajista hladem.

Na podzim můžeme spatřit v okolí rybníků celé skupiny volavek v polích. Pozorujeme-li je dalekohledem, zjistíme, že tito lovci ryb dovedou obratně chytat i hraboše. Nehybně stojí u nor a každou chvíli zmizí jeden škodlivý hlodavec v jejich útrobách. Zdá se, že v době přemnožení hrabošů dávají volavky přednost lovu hrabošů před tradičním lovem ryb.

Zajímavě píše o vlastnostech volavky Dr. Hanzák v knize Světem zvířat II - Ptáci 1, kde na straně 112 cituje Dr. Jirsíka: "Volavka je velmi opatrný pták, kterému se těžko dostat na dostřel. Ráda hřaduje na vysokých stromech, nebo ji vidíme stát nepohnutě se zataženým krkem na mělčině ve vodě. K ostatním tvorům je velmi nesnášenlivá; co zmůže, to zabíjí. Proto ji nelze chovat jen tak volně na dvoře, kde je drobná drůbež. Moje zajaté volavky dovedly chytat znamenitě vrabce, jestliže se přiblížil neopatrně k voliéře. Člověku je velmi nebezpečná útokem zobáku do oka; stejně tak psům. Prodloužených zátylních per se dříve používalo k umělým chocholům. V různých pramenech se dočteme, že volavčí maso je odporné chuti, avšak není tomu tak. Okořeníme-li je, je zcela dobré. Není cítit rybinou a není odporné."

Zkušenosti s požíváním volavčího masa nemám a ani po tom netoužím, ale ostatní poznatky jsou shodné.

Rozmnožování

Naše volavky se vracejí na hnízdiště v březnu. Jsou to zarostlé řeky s porosty stromů na březích, rybníky, jezera i bažiny, ale často i lesy v blízkosti vod. Po příletu nastává zajímavý tok. Samec stojí na vyvýšeném místě, vyráží hlasité zvuky, čepýří peří a otevírá zobák, aby přilákal některou samici letící kolem. Hnízdo budují oba ptáci z větviček, rákosových stébel apod. obvykle vysoko na listnatých i jehličnatých stromech. Některá hnízda slouží volavkám několik let za sebou . Ptáci je každoročně jen přistavují. Je tedy mezi starými a novými hnízdy značný rozdíl ve velikosti. V koloniích bývá i více hnízd na jednom stromě. V dubnu až květnu, vzácně i koncem března, snáší samice obvykle 4 až 5 zelenomodře zbarvených vajec o rozměrech 52,4 až 69,5 x 38,5 až 49,7 cm. Zmínil jsem se, že čerstvě snesená vejce jsou zelenomodrá, ovšem po několika dnech jsou tak ušpiněná a pokálená, že bychom je nepoznali. Na vejcích sedí střídavě oba rodiče 25 až 28 dní. Protože se mláďata líhnou v určitých časových odstupech, nacházíme v hnízdě různě velké kusy. Starší mláďata se ke svým sourozencům chovají značně neurvale. Zhltají jim všechnu potravu a často je i vyhodí z hnízda. Mláďat, která vypadla z hnízda si staří nevšímají. Vrozený instinkt je nutí věnovat pozornost jen potomstvu na hnízdě. Oba partneři krmí mláďata přímo do zobáku, ale později jim vyvrhují potravu na hnízdo. Za 8 až 9 týdnů jsou už mladé volavky vzrostlé a létají. Živí se pak stejnou potravou jako dospělí.

Ochrana

Volavka byla dříve pronásledovaná jako významný škůdce. Dnes je ve většině evropských států chráněna a její stavy se opět k velké nelibosti rybářů zvyšují. Přestože nezpůsobuje takové škody v rybím hospodářství jako např. kormorán najde se často "bouchal", který volavku uloví.

český název	Volavka popelavá
latinský název	Ardea cinerea
hlavní znaky	Podobná čápu, velikost až 91 cm, popelavé zbarvení s černým proužkem nad okem zakončeným prodlouženými pery
způsob života	Hnízdí v koloniích, ale i jednotlivě
rozšíření ČR	Oblasti s dostatečným počtem vodních toků a rybníků.
rozšíření svět	Evropa (na sever až po Orknejské ostrovy), jižní a západní Skandinávie, severní, jižní a východní Afrika, Madagaskar.
potrava	Vodní živočichové, především rybky, žáby, ale i menší ptáci, měkkýši, myši, hraboši a větší hmyz.
doba sezení na vejcích	25- 28 dnů
počet mláďat	4 - 5
ochrana	Ano

Zdroje: Průvodce přírodou Ptáci (Walter Černý , Aventium Praha 1990)
Ptáci v lesích a horských oblastech. ( J. Felix, K. Hísek, Státní zemědělské nakladatelství Praha 1976)
Světem zvířat II. díl Ptáci ((1. část) , Dr. Hanzák, Albatros Praha 1974 )

Fotografie: Jiří Bohdal - www.natufoto.cz