Vrby - skákající dřeviny?
třída | vyšší dvouděložné - Rosopsida |
---|---|
řád | vrbokvěté - Salicales |
čeleď | vrbovité - Salicaceae |
rod | vrba - Salix L. |
Charakteristika
Rod vrba je dalším komplikovaným rodem pro časté hybridizace i relativně velký počet zaměnitelných původních druhů (určování vrb je obtížné). Jsou to dvoudomé opadavé keříky, keře i stromy, s pupeny krytými 1 (vzácně 2) šupinami. Listy mají střídavé, ojediněle vstřícné, jednoduché, celokrajné nebo pilovité, většinou krátce řapíkaté, palisty zpravidla dobře vyvinuté, pozdě opadavé. Květenství vzpřímené, ojediněle ohnuté jehnědy. Květy jednopohlavné, v paždí celokrajných listenů, nejčastěji s 1-2 nektárii, samčí obvykle se 2(-12) tyčinkami, někdy s nitkami zčásti nebo zcela srostlými, samičí s pestíkem srostlým ze 2 plodolistů, semeník svrchní se 2 bliznami. Plody tobolky, otevírající se 2 chlopněmi se 2- 32 semeny, na bázi se svazečkem chlupů. Dřevo mají měkké a lehké, větve křehké. Jsou krátkověké. 300-600 druhů vrb roste téměř po celém světě, s výjimkou Austrálie a Nového Zélandu, s těžištěm výskytu v mírném až subarktickém pásu severní polokoule.
Vrby jsou typickou složkou lužních hájů a pobřežních porostů. Mají značný včelařský význam (květenství - jehnědy - jsou milou předzvěstí jara a poskytují včelám první pastvu). V sadovnictví si zvláště ceníme druhů s pěkně vybarvenou kůrou. Řezem se často udržují na keřové úrovni i některé stromové druhy. Keřovité druhy se hodí do větších parků a hlavně pro krajinářské úpravy na osazování vlhkých míst, zpevňování břehů vodních toků apod. Rychle rostou. Druhy s plstnatými listy snesou i sušší stanoviště a patří mezi průkopnické dřeviny.
Rozmnožují se snadno dřevitými řízky i silnějšími větvemi. Zakrslé (miniaturní) vrby tvoří početný sortiment horských a severských druhů domácích i cizích. Kromě nízkých vzpřímeněji rostoucích jsou některé poléhavé až plazivé. Uplatní se nejlépe na vlhčích místech ve skalkách, u jezírek apod. Bývají světlomilnými, na půdu většinou nenáročnými dřevinami, snášejícími i dosti suché půdy, s výjimkou subalpínských druhů, které nejlépe rostou na vlhkých stinných svazích skalek, nebo v korytech. Lze je též roubovat v korunce na vhodnou podnožovou vrbu k získání zajímavých miniaturních, často převislých stromečků. Množení převážně dřevitými řízky, zakrslé druhy a kultivary zelenými řízky nebo hřížením.
Klíč ke květeně ČR uvádí 21 druhů u nás v současnosti rostoucích původních vrb.
Stromovité
Vrba bílá (S. alba)
v. lýkovcová (S. daphnoides)
v. pětimužná (S. pentandra)
v. křehká (S. fragilis)
Keřovité
v. trojmužná (S. triandra = S. amygdalina)
v. černající (S. myrsinifolia = S. nigricans, C1, Šumava, Český les, okolí Třeboně)
v. šedá (S. elaeagnos), C2, Moravskoslezské Beskydy, Podbeskydská pahorkatina)
v. košíkářská (S. viminalis)
v. jíva (S. caprea)
v. slezská (S. silesiaca)
v. velkolistá (S. appendiculata, C1, Šumava, Novohradské hory)
v. popelavá (S. cinerea)
v. ušatá (S. aurita)
Zakrslé, keříčkovité (do 1 m výšky)
Vrba bylinná (S. herbacea, C1, Krkonoše, Hrubý Jeseník)
v. laponská (S. lapponum, C2, Krkonoše, Hrubý Jeseník)
v. rozmarýnolistá (S. rosmarinifolia)
v. plazivá (S. repens, C1, Dokesko, ojediněle Českomoravská vrchovina)
v. borůvkovitá (S. myrtilloides, C1, Slavkovský les, Železné hory)
v. dvoubarvá (S. bicolor, C1, Obří důl v Krkonoších)
v. hrotolistá neboli šípová (S. hastata, C2, Hrubý Jeseník)
C1... kriticky ohrožené druhy
C2... silně ohrožené druhy
Ochrana
Druhy, které jsou kriticky či silně ohrožené jsou legislativně chráněny.
Možné užití
Vrbová kůra (Cortex salicis) je usušená kůra mladých větví různých druhů našich vrb (vrby bílé, křehké, košíkářské, pětimužné, nachové aj.). Droga se získává zejména na jaře při zpracování vrbových prutů v košíkářství. Hlavní účinnou složkou drogy salicylalkohol (saligenin), vázaný ve droze na D-glukózu a tvořící s ní glykosid salicin. Používá se již jen zřídka při nemocech z nachlazení a jako diaforetikum, zejména jako součást některých čajových směsí.
český název | vrba |
---|---|
latinský název | Salix L. |
hlavní znaky | vyskytuje se převážně na vlhkých místech, keř i strom |
rozšíření |