Čejka chocholatá - Vanellus vanellus

třída	ptáci - Aves
řád	dlouhokřídlí - Charadriiformes
čeleď	kulíkovití - Charadriidae
rod	čejka - Vanellus
druh	čejka chocholatá - Vanellus vanellus

Bylo časné předjaří. Dlouhé rampouchy na střechách ztrácely svou majestátnost na jarním sluníčku. Na zahrádce se mezi zbytky zašedlého sněhu objevily první sněženky, když jsem se po více jak pětadvaceti letech vydal na Malahovská luka. Zvlněnou planinu mezi vesnicemi Velký Malahov, Ostroměč a Semněvice. Planinu polí a luk s mezemi a remízky ukrývajícími rybníčky obklopené prastarými vrbami.

Přebrodil jsem se mazlavou oranicí k prvnímu remízku. Rozbitá hráz, loňské zežloutlé rákosí, ostřice a sítina. Voda nikde. Stejně neutěšený stav byl i u dalších "rybníčků". S nostalgií jsem na zpáteční cestě vzpomínal jak jsme se jako kluci v těchto rybníčcích koupali. A ještě něco mi chybělo. Jen jsem si nemohl uvědomit co.

Až večer. Listoval jsem novou knihou o ptácích a pak mi došlo co mi scházelo. Příroda na přelomu února a března zrovna nepřekypuje životem. Zvěř je stále ve svých úkrytech, tažní ptáci se ještě nevrátili ze svých zimovišť. To, co mi v lukách chybělo, bylo zvučné "kívit, kiuchíí vi vi", zpěv jednoho z nejkrásnějších našich bahňáků - čejky chocholaté.

Vzhled

Čejka chocholatá je velikosti holuba, dlouhá asi 32 cm s kovově třpytivým černozeleným opeřením na hřbetě a charakteristickou špičatou vztyčitelnou chocholkou na hlavě, která jí dala druhové jméno. Samička je zbarvená stejně jako sameček jen na hrudi má bíle skvrnitou pásku. Šat mláďat je na hřbetě světle šupinatý. Prachový je hnědošedý.

Při letu poznáme čejku podle pomalých, plácavých úderů křídel, která jsou zaoblená. Ocas je bílý s černým koncovým lemem a ocasní krovky jsou skořicově hnědé.

Zpěv čejky je zvučné "kivíít, kivíít", za toku "kuichíí vi vi, kuichíí vi vi". Na venkově měla dříve lidové označení "kniha", nebo "knihora", kdy její volání připomínalo "kníí- hy". Nutno dodat, že k tomuto zpěvu samečků patří ještě svérázné vzdušné hry, kdy zvláštními trhavými pohyby létají nad svým revírem, přičemž letky vydávají podivný hučivý zvuk. Za letu provádí smělé kotrmelce a obraty. Tu se snese prudce k zemi a zase kolmo vylétne do výšky. Žádný letec akrobat se mu nevyrovná v obratnosti.

Rozšíření

Čejka je rozšířená téměř po celé Evropě. Nehnízdí jen v Portugalsku a Itálii.Ve středním pásmu zasahuje na východ až k Uralu. Jejím domovem jsou vlhké louky a pole v blízkosti rybníků, jezer nebo řek. Takových míst však ubývá, a proto čejky hnízdí i na sušších místech. Jak uvádí Dr. Hanzák ve své publikaci Světem zvířat II. ptáci 2.: "Tak ze západní Evropy je hlášeno, že čejky hnízdí již i na suchých polích. Podobný jev byl zaznamenán i u nás. V okolí Břeclavi hnízdí pravidelně více párů na písčitých polích, kde najdeme tak suchomilné hnízdivce, jako je dytík úhorní a drop velký..." Tento stav se bohužel netýká oblasti jihozápadních Čech. Avšak i celkově se prostředí mění k jejímu neprospěchu.

Způsob života a potrava

Vedle skřivanů jsou čejky první poslové jara. Koncem února, kdy na mnoha místech ještě leží sníh se objeví menší či větší hejna čejek se svým typicky naříkavým hlasem. Poletují krajinou a hledají obnažená místa bez sněhu, kde by našly něco k snědku. Potrava čejek se skládá z hmyzu a jeho larev, pavouků, měkkýšů a z drobných částí rostlin.

Čejky jsou otužilí ptáci, kterým nevadí ani jarní mrazy a vánice. Při příznivém počasí se začínají párovat již začátkem března a obsazují své hnízdní revíry. V dubnu již snášejí první vajíčka. Ze svých domovů odlétá v srpnu až říjnu do jihozápadní Evropy a severozápadní Afriky. Populace z jižní a západní Evropy jsou však stálé.

Rozmnožování

V bažinatém terénu si čejky zakládají hnízda na nějaké vyvýšenině, která zaručuje, že vajíčka budou stále na suchu. V mém případě to byly právě hráze rybníčků a meze. Když jsem se ovšem rozhodl hnízdo najít, nebylo to vůbec snadné. Dalekohledem jsem vypozoroval hnízdící čejku. Podle vzdáleného bodu, např. charakteristického stromu lesa na obzoru jsem určil směr. Přiznám se, že jsem postupoval krůček po krůčku, než se mi podařilo najít hnízdní kotlinku vystlanou stébly a suchými lístky. Našel jsem čtyři olivově zelená vejce, bohatě posetá hnědočernými skvrnami. Všechna byla uložena do "čtyřlístku", špičkou do středu hnízda.

Na vejcích se v sezení střídají oba rodiče po dobu 24 až 28 dní. Mláďata, která jsou skvrnitá, zůstávají na hnízdě 1 až 2 dny a pak se rozbíhají po okolí. Mláďata čejek jsou nekrmivá. Rodiče je pouze doprovázejí. Po pěti týdnech začínají mladé čejky létat, shlukují se ve větší hejna a až do odletu se toulají. Dospělé čejky jsou zodpovědní rodiče. Odvážně brání násadu a mláďata před řadou predátorů mezi něž patří slídivé vrány, lišky, lasice a další.

Sám jsem se kdysi stal obětí "náletu" páru čejek, který chránil své hnízdo. Když nepomohl zoufalý křik rodičů a "nálety" půl metru nad mou hlavou, samička padla do brázdy a snažila se mně odlákat od hnízda předstíráním, že je zraněná. Ustoupil jsem nakonec profesionální zvědavosti prozkoumat násadu a pomalu "vycouval" před odvážnou matkou. Čejky nikdy nedosedají přímo na hnízdo. Snesou se opodál, chvíli pozorují terén a pokud se cítí bezpečně, pěšky se obezřetně přiblíží k hnízdu. Pěšky také hnízdo opouštějí.

Jen při vyrušení vzlétají přímo. Pak najdeme vajíčka v hnízdě rozházená. Po návratu je však první starostí rodiče vejce srovnat špičkou do středu hnízda.

Ochrana

Ochrana čejky není u nás nijak právně upravena. Jako většina zpěvného ptactva se prostě neloví. Bohužel už ne tak v západní Evropě, kde lovným ptákem je. Jde zejména o Francii, Belgii, Holandsko a Dánsko. Mimo odstřelu dospělých čejek jsou v těchto zemích vyhledávanou "pochoutkou" čejčí vajíčka. Dodnes se sbírají ve velkém např. v Dánsku a v Holandsku. Odtud je dokonce odesílají do zahraničí.

Zmínil jsem se již o tom jak mizí přirozený biotop čejky. Rybníčky, mokřady a mokré louky. Snad se něco změní k lepšímu. Několik rybníčků o kterých jsem se zmiňoval si už vzali lidé do nájmu a začínají je opravovat. Možná jsou vedeni ekonomickým zájmem. Pro mě to ovšem znamená víru, že se jednou čejky vrátí. Věřím, že za pár let se budu toulat po lukách a doprovázet mě bude opět zvučné "kivíít, kivíít..."

český název	Čejka chocholatá
latinský název	Vanellus vanellus
hlavní znaky	Velikost holuba, kovově třpytivé černozelené opeření, charakteristická chocholka na hlavě
způsob života	Tažná, žijící v párech
rozšíření ČR	Vlhké louky kolem řek a rybníků, mokřady. Nevyskytuje se pouze v horských oblastech
rozšíření svět	Celá Evropa mimo Portugalska a Itálie. Ve středním pásu zasahuje až k Uralu
potrava	Dešťovky, pavouci, hmyz, malí mlži
doba sezení na vejcích	4 - 28 dnů
počet mláďat	4
ochrana	Není upravena, v ČR se neloví

zdroje:
Průvodce přírodou Ptáci (Walter Černý, Aventium Praha 1990)
Ptáci luk, bažin a vod (J. Felix, K. Hísek, Státní zemědělské nakladatelství Praha 1976)
Světem zvířat II. díl Ptáci (1. část) (Dr. Hanzák, Albatros Praha 1974)

Fotografie: Jiří Bohdal - www.natufoto.cz