Hrdlička zahradní - Streptopelia decaocto

Hrdlička zahradní
Autor: Rostislav Stach

Vzhled

Hrdlička je subtilnější pták než holub domácí. Svrchu je šedohnědá, hlava a spodina jsou světlejší s vínově narůžovělým nádechem. Od své blízké příbuzné hrdličky divoké (Streptopelia turtur) se liší světlejším, jednobarevným zbarvením a černým proužkem v týle. Ocas má na konci širokou bílou pásku, spodní krovky ocasní jsou šedé. Prachový šat mláďat je plavý a řídký. Odrostlejší mláďata jsou na spodní straně hnědší, proužek na šíji je úzký, nebo chybí.

Let charakterizují trhavé pohyby křídel, za toku vylétá šikmo do výše a plachtí dolů s roztaženými křídly.

Rozšíření

Hrdlička zahradní je rozšířená téměř v celé Evropě mimo Pyrenejského a jižní části Apeninského poloostrova. Na sever zasahuje až do jižních částí Skandinávie. Na východ do západní části Ruska. Mimo Evropu je rozšířena ve východní Asii. Málo kdo ovšem ví, že hrdlička zahradní byla původně pták jižní a východní Asie. V Evropě se vyskytovala jen na Balkáně - bývalé Jugoslávii a Bulharsku. Odtud se však začala z neznámých důvodů šířit k severozápadu.

Jak uvádí Dr. Hanzák v publikaci Světem zvířat II. díl, Ptáci 2. V Maďarsku se objevila prvně roku 1930. Na našem území ( na Slovensku) byla zjištěna roku 1938. Roku 1947 bylo první hnízdění zjištěno v Německu a roku 1952 byla spatřena v Anglii. V průběhu 30 let tak hrdlička zahradní pronikla o 2000 km na západ a osídlila dva miliony čtverečních kilometrů. Tolik Dr. Hanzák.

Nedávno se v tisku objevily informace o pronikání živočišných druhů typických pro středozemní oblast dále na sever. Například výskyt šakala obecného na Balkáně, v Maďarsku a dokonce na jižním Slovensku. Někteří vědci vyslovili domněnku, že jedním z důvodů je globální oteplování. Domnívám se, že stejná příčina může stát i za rozšiřováním hrdličky zahradní.

Způsob života a potrava

Hrdlička zahradní je denní pták, žijící v párech. Jejím biotopem jsou zahrady, parky, hřbitovy, aleje a to i ve městech. Na přítomnost člověka si zvykla natolik, že se usadí i na osamělých stromech například uprostřed náměstí. V zimě se hrdličky shromažďují ve velmi početných houfech na místech, kde nacházejí dostatek potravy. Zemědělských dvorech, zoologických zahradách apod. V zimě rády navštěvují krmítka.

Hrdlička se živí především semeny a bobulemi i když nepohrdne hmyzem, měkkýši, nebo červy. V zimě s povděkem vezme i zbytky lidské potravy ( která ovšem, nejen pro hrdličky, není příliš vhodná).

Rozmnožování

Ve výběru místa pro hnízdo není hrdlička nijak náročná. Hnízdí v korunách listnatých i jehličnatých stromů, ale i na telegrafních sloupech, na stříškách ptačích budek nebo okenních římsách. Při příznivém počasí už v březnu začne hrdlička budovat hnízdo, které je stejně jako u jiných holubovitých nepořádné. Zpravidla jde o plochou kupku ledabyle položených větviček. Bylo dokonce zjištěno hnízdo spletené pouze z kousku drátu, které neobsahovalo ani jednu větvičku. Samička do hnízda snáší dvě bílá vajíčka o rozměrech 27,5 až 33,8 x 21,8 až 25,00 mm, na kterých sedí 14 - 16 dnů. Po vylíhnutí oba rodiče krmí mláďata tzv. "holubím mlékem", natrávenou směsí potravy. Mláďata opouštějí hnízdo po 14 - 20 dnech, ale rodiče je ještě tři týdny krmí. Hrdlička zahradní může hnízdit až čtyřikrát v roce. Hlavní období hnízdění je od dubna do září.

Ochrana

Podle Myslivecké vyhlášky - (vyhláška Ministerstva zemědělství č. 134/ 1996 Sb.). § 4, odstavec 1 písmeno s), je povolena doba lovu hrdličky zahradní od 1.8. do 15.2. Osobně se stavím k této vyhlášce značně kriticky. Například zrovna v případě hrdličky zahradní došlo v posledních letech k značnému poklesu populace. Vezmeme- li v úvahu zanedbatelnost škod a z hlediska mysliveckého nulovou hodnotu úlovku, je povolení jejího lovu z odborného hlediska těžko odůvodnitelné.

fotografie: Rostislav Stach