Přírodní park Sedmihoří

Zdeněk Pluhař napsal, že nejkrásnější místo je to, kde jsme poznali svou první lásku. Pro mne tímto místem je právě Sedmihoří . Toulali jsme se tenkrát hlubokými lesy, tajemnou krajinou pravěkých legend a pověstí a já psal první pubertální verše...

"V zeleném chrámu lesa
varhany smrků tiše zvoní,
máš trpkou chuť jehličí na rtech
a vlasy ti pryskyřicí voní..."

Zmiňoval jsem se už v článku Muflon- návrat čerta o povídačkách místních dospělých dětem. Na podzim za ponurých mlhavých dnů, kdy lesní dělníci pálí na pasekách klest, stoupají z kopců Sedmihoří líné chuchvalce bílého dýmu. "Čerti si vaří polívku", říkají dospělí dětem. A děti tomu věří.

Zkusme se na chvíli zastavit a podívat se na svět znovu dětskýma očima...

Projdete-li Sedmihořím, možná mi dáte za pravdu. Tajemné kamenné mísy, lesní jezírka, prosluněné borové lesy, temné smrčiny... Tady přece musí být čerti a skřítci a... Konečně, přesvědčte se sami.

Sedmihoří je krásná dominantní vrchovina v západní části Stříbrské pahorkatiny mezi Horšovským Týnem a Borem u Tachova. Své jméno získalo díky sedmi výrazným kopcům tvořícím půlkruhový na sever otevřený zalesněný hřbet z tvrdé porfyrické žuly s mnoha skalními útvary. Nejvyšším vrcholem je Racovský vrch vysoký 619 m.

Sedmihořím prochází několik značených turistických cest. Pozornost turistů upoutá především naučná stezka v jižní části, vycházející z Miřkova. Stezka má 14 zastavení, kde na informačních tabulích budete seznámeni s geologii, geomorfologii, faunou i flórou Sedmihoří.

Možná se vám bude při svých toulkách zdát Sedmihoří pusté a neosídlené. Podle archeologických výzkumů zde však existovala dávno zaniklá hradiska. Na Velkém a Malém Chlumu stávalo hradisko zaujímající plochu kolem 10 ha. Také na vrcholu Razsochy, dalšího vrchu, existovalo pozdně halštatské hradiště a strážiště, které bylo využíváno od pravěku až do 17. století.

Milujete-li staré legendy, jistě vás osloví kamenné mísy hojně se vyskytující na balvanech a skalách. Dnes už vědecká veřejnost považuje kamenné mísy za přírodní výtvor. Můžete však na toto střízlivé vysvětlení zapomenout a představovat si pravěké rituály na těchto místech a nebo právě ty čerty, kteří si v kamenných mísách vaří svou polívku.

Z bizarních skalek na Razsoše vyniká skalisko s kruhovým otvorem "skalního okna". V pravěku se v Sedmihoří rýžovaly železné rudy důležité pro výrobu bronzových předmětů. Ve středověku byly žulové balvany rozseté po lesích zpracovávány kameníky na schody, portály, stavební překlady nebo sloupky božích muk. Pozůstatky této činnosti jsou na kamenech patrné dodnes.

Vaši pozornost na naučné stezce dozajista upoutá místo zvané "U ručiček". Při cestě z Miřkova do Darmyšle se nachází velký balvan na kterém jsou vytesány dvě proti sobě natažené ruce a pod nimi nápis Willkomen (vítejte) s letopočtem 1766. Další nápisy jsou mladšího původu se jmény návštěvníků. Vy se ovšem o tesání nepokoušejte. Dozajista by jste se dostali do problémů s některým zaměstnancem revíru. U kamene se stýkají hranice bývalého Horšovsko Týnského a Borského panství.

Budete-li se chovat tiše a obezřetně, spatříte "čerta", muflona. Jelena evropského, jelena siku. Jako lesní skřítek se po stromě mihne veverka pronásledovaná kunou. Z mlází na vás bude zvědavě pokukovat mladá liška a uslyšíte-li z nízké smrčiny, kterou protéká potůček, chrochtání, raději se potichu vzdalte. Věřte, že je tam kaliště černé zvěře.

Adrenalin po předchozím setkání uklidní pohled na rubínovou hruď hýla obecného, rrrachotivé hádání se krkavčího páru, nebo po setmění tajemné houkání výra velkého...

A milovníci rostlin a rostlinek? To už by bylo na další článek.

Pokud na svou tůru vyrazíte z Miřkova, unaveni se můžete svlažit v Mezholezkém rybníku na protilehlé straně Sedmihoří. Při opačné cestě z Mezholez vás naopak osvěží jeden ze tří Miřkovských rybníků. Dříve se nazývaly Dolní, Střední a Horní Kotěchovský rybník podle dávno zaniklé osady Kotěchovice, zmiňované před rokem 1379 a vypálené někdy v letech 1427 - 1431.

A jak se sem dostanete? Nejjednodušší je cesta z Plzně do Horšovského Týna a poté pěšky po žluté turistické značce do Křakova . Autem, autobusem nebo na kole do Miřkova. (směr Mariánské Lázně). Pro vyznavače cykloturistiky bude zajímavá i cesta ze Stříbra přes Kladruby a Zhoř do Mezholez. Obdivovatelům kulturních památek pak doporučuji návštěvu zámku v Horšovském Týně nebo kláštera v Kladrubech. Milovníci koní si dozajista neodpustí navštívit útulek pro přestárlé a handicapované koně v Miřkově, nebo rodeo v kilometr vzdáleném Křakově. A pro ty kdo se rádi kochají krajinou, místo dalekého rozhledu nad obcí Semněvice, odkud není jen nejkrásnější pohled na Sedmihoří, ale při dobré viditelnosti jižním směrem i na Velký Javor, nejvyšší horu Šumavy na Bavorské straně, vzdálený přibližně 80 km.

Jihozápadním směrem se vám otevře pohled na celé chodsko chráněné majestátným Čerchovem. Otočíte-li svůj zrak na severozápad spatříte za Sedmihořím mohutný kopec Přimdy se stejnojmenným románským hradem, nejstarším v Čechách. Bude-li se vznášet proti zapadajícímu slunci velký černý pták (Krkavec velký - hnízdí v Sedmihoří), představte si třeba Rumburaka, hledajícího Arabelu . Náš poslední pohled bude patřit "půlnoční", (severní) straně. Třiadvacet kilometrů vzdálené Vlčí hoře nad Černošínem se zříceninou románsko- gotického hradu Volfštejna. A dohlédnete-li o osmnáct kilometrů dále, spatříte Podhorní vrch nad Mariánskými Lázněmi, nejvyšší vrchol Tepelské vrchoviny..., ale to už je námět na jiný výlet. Takže vítejte ! Zdroje:
Zdeněk Procházka, (Antonín Kondrys : Horšovskotýnsko, Historicko- turistický průvodce č. 9, Nakladatelství Českého lesa 1998)
Západočeský kraj A-Z (Jan Kumpera:, Západočeské nakladatelství 1989)