Pokusy chovat zebru pro hospodářské účely

Leč i u divokých zeber lze docíliti uspokojivých výsledků ve výcviku. Rozumí se, že ne valných u dospělých jedinců přivedených v zajetí, nýbrž u jejich potomků, již znenáhla — a to ještě velice znenáhla — »civilisaci« přivykají.

Zebra je poněkud vyšší než osel, připomínajíc spíše mezka, a proto hodí se lépe než osel k nošení břemen i jezdců, a kdyby časem podařilo se vychovati novou racu zebry domácí, k čemuž snaha dressérů směřuje, bylo by to dobrodiním pro ony kraje, kde vedro činí koni pobyt obtížný.

Leč tak daleko se za celá léta, v nichž »vychovány« mnohé zebří generace — nedošlo: zebru nelze zcela a bezpodmínečně aklimatisovat pro domácí chlév; i u zvířat, náležejících matkám, jichž otcové také zrodili se v zajetí, propukají čas od času staré, divoké pudy; bezpečně se pak na zvíře spolehnout nelze nikdy.

Proto konány odborníky pokusy další, ještě zajímavější prvých a s výsledky nejlepšími: bylo to křížení s koni a osly. Při tom — jak Brehm již připomíná — jest vysoce pozoruhodno, že bastard různých těchto jedinců není neplodným, nýbrž podržuje schopnost dále se rozmnožovati, při čemž význačné a charakteristické vlastnosti i znaky předků přecházejí na potomky.

Není vyloučeno, že bude časem vypěstován naprosto nový příslušník řádu jednokopytníků, který bude nutno zařaditi do přírodopisu právě tak, jako všechny druhy, které dle biblické tradice ušly všeobecné potopě v arše Noemově.