Sbíráte bedly? Tak to pozor na jedovatou bedlu českou

autor: Mgr. Jana Hájková
Mysleli jste si snad, že bedla je vždycky jedlá? Bedla česká (též zahradní či jedovatá) taktéž patří do čeledi pečárkovitých, ale na rozdíl od ostatních příbuzných bedel obsahuje jedovaté látky, které nám po požití způsobí zažívací obtíže až otravu.

Říše: Fungi (houby)
Třída: Agaricomycetes (stopkovýtrusé)
Řád: Agaricales (pečárkotvaré)
Čeleď: Agaricaceae (pečárkovité)
Rod: Chlorophyllum (bedla)

Charakteristika

Klobouk bedly české je velký, v průměru 8-16 cm. U mladých plodnic je jeho tvar kulovitý až do vejčitého tvaru. Starší houby jsou polokulovité až zploštělé. Ve středu klobouku je patrný hrbolek, na němž zůstává povrch klobouku jednolitý. Zbytek rozpraskává a vytváří tak pro bedly typické šupiny, které jsou výrazně tmavší než bílý vláknitý podklad. Klobouk má barvu červenohnědou až hnědou. Dvoucentimetrové lupeny jsou u třeně odsedlé. Ve stáří přechází jejich čistě bílá barva do hnědě skvrnité.

Třeň této houby dorůstá až do výšky 18 centimetrů a bývá 1,5 - 3,5 cm tlustý. Je dutý, v mládí bílý, později hnědne. Jeho povrch je hladký, bez šupin. Spodní část třeně je velmi výrazná, skoro kulovitého tvaru a měří i 6,5 centimetru v průměru. Stejně tak jako ostatní bedly má i tato na třeni patrný prsten, který je několikanásobně blanitý.

Oproti bedle červenající je prsten bedly české tlustší a spíše nálevkovitý. Její dužnina je bílá a na vzduchu jemně červená, ale ne tolik jako dužnina bedly červenající. Výtrusný prach je delší a především širší, nemá žádné zbarvení, je hladký a má tvar elipsy. Ač obsahuje bedla zahradní toxické látky, které nesvědčí trávicímu traktu většiny lidí, tak i přesto má mírnou houbovou vůni a příjemnou chuť.

Rozšíření

Bedla česká roste od léta do podzimu. Nejrozšířenější pak bývá v září. Roste především na zahradách. Odtud také pochází její synonymní druhové označení. Najít ji můžeme třeba i v městských parcích nebo na kompostech či ve sklenících. Nedoporučuje se tak sbírat bedly mimo les. Roste jak v podhorských oblastech, tak i třeba v nížinách.

Možné užití

Jako nejedlou houbu ji nemůžeme využít v kuchyni. Můžeme se jen kochat, když ji najdeme, jakých rozměrů dorůstá právě proto, že ji lidé nesbírají.

Možnost záměny

Zaměnit můžeme bedlu českou například s nejznámější s bedlou vysokou. Její dužnina ale nikdy nečervená a najdeme ji v jehličnatých lesech, kde jsou kyselé půdy. Dužnina další podobné jedlé houby, a to bedly červenající se výrazně zbarvuje po kontaktu se vzduchem právě do červena. Bedlu zahradní (českou) poznáme také podle toho, že většinou roste v trsu.

Český název: bedla česká (zahradní, jedovatá)
Latinský název: Chlorophyllum brunneum
Hlavní znaky: 8-16 cm kulovitý až vejčitý klobouk, jednolitý hrbolek uprostřed, rozpraskané tmavší šupiny na povrchu, vysoký a celkem široký třeň s prstenem
Rozšíření: zahrady, parky, sklenky, komposty
Doba sběru: červen-listopad
Poživatelnost: nejedlá až jedovatá

Fotografie: Hagen Graebner, CC BY-SA 3.0

Zdroje:
http://houby.pidisoft.cz
Antonín Příhoda; Kapesní atlas hub 1
http://hobby.blesk.cz



témata článku:
autor:
datum vydání:
5. prosince 2017


Diskuze k článku „Sbíráte bedly? Tak to pozor na jedovatou bedlu českou“



 

Líbí se Vám naše články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!