Chmel otáčivý - Humulus lupulus

Chmel otáčivý
autor: Hagen Graebner

Charakteristika

Chmel je rostlina dvoudomá, což znamená, že každá rostlinka vytváří buď jen samčí nebo jen samičí květy. Stonek chmele vytváří pravotočivou liánu, která obvykle dosahuje výšky 3-5 metrů. Při dobrých klimatických podmínkách ovšem může dorůst až do výšky deseti metrů. Lodyha, tedy nadzemní nedřevnatý stonek byliny, je tenká a čtyřhranná. Její povrch je porostlý hrubými chlupy, kterými se zaháčkovává při popínání kolem své opory.

Tato ovíjivá liána je olistěná, přičemž listy nacházející se uprostřed stonku jsou velké (dorůstají šířky až 20 centimetrů), vstřícné, dlouze řapíkaté a dlanitě členité, kdy lístky vybíhají z jednoho místa. Čepel listu má okrouhlý či vejčitý tvar. Na první pohled je patrná výrazná žilnatina listů chmele. Na povrchu jsou listy tmavě zelené a hrubší, naopak spodní strana je o něco světlejší a jsou na ní patrné nažloutlé žlázky. Každý list má 3-7 laloků a na okraji je osinkatě pilovitý. „Na bázi řapíku se nacházejí dva téměř srostlé blanité palisty. V horní části lodyhy jsou listy menší, převážně střídavé a často celistvé nebo laločnaté. Jejich šířka se pohybuje kolem 6-9 centimetrů.“ (zdroj: 3)

Jak již bylo řečeno, vytvářejí rostliny buď samčí nebo samičí květy. Chmel otáčivý vytváří v období od května do června drobné kvítky. Samčí rostliny mají v úžlabí (paždí) lodyhy vrcholičnatá latnatá květenství. Samičí květy jsou nazelenalé a vytvářejí krátké, ale husté svazečky.

Po dozrání se samčí květy mění v šištice, které jsou tvořeny o trochu většími, nažloutlými listeny, které postupem času vysychají. Plodem jsou tedy oboustranně zploštělé vejcovité a až 6 centimetrů velké nažky, které bývají označovány jako chmelové hlávky.

Podzemní část chmele tvoří „kořenová soustava, jež je tvořena 4 až 7 hlavními kůlovými (kosterních) kořeny sahajícími do hloubky 3 až 6 metrů, koncovými kořínky (kořenové vlášení) a zásobními hlízami tvořící se v hloubce 40 cm. Soustava lodyžních orgánů (tzv. "babka") je tvořena druhotným (pod zemí modifikovaným) lýkem (ztlustlé lodyhy), dělí se na staré (víceleté) dřevo, mladé (letošní) dřevo a vlky rostoucí ze strany babky

a sloužící k vegetativnímu rozmnožování (mají anatomickou stavbu lodyhy, ale internodia jsou dále od sebe a jejich barva je tmavší). Na vrchní části babky jsou v několika očkách nad sebou pupeny, z nichž vyrůstají chmelové klíče, které raší nad zemí. Z mladého dřeva vyrůstají letní horizontální kořeny, které se dále intenzivně větví.“ (zdroj: 1)

Informace o rozmnožování

Chmel otáčivý se jako popínavá rostlina rozmnožuje svými četnými odnožemi. „Každý pěstitel může chmel rozmnožovat sádí. Chmelová sáď je vlastně odřezané nové dřevo zasazené ve sponu 20 x 75 cm v kořenáčové školce. Tak získá chmelová sáď dost hmoty ke stažení se do babky a vzniká chmelový kořenáč. Na podzim se vyorávají a sazí do chmelnic. Pouze z uznané chmelnice může pocházet sáď při zakládání a doplňování chmelnic. Uznávací řízení provádí Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (ÚKZÚZ).“ (zdroj: 1)

Rozšíření

Chmel otáčivý je původní rostlinou mírného pásu takřka celé Eurasie. Roste v teplejší oblastech do maximální nadmořské výšky 700 metrů. Tato rostlina byla již v dávné minulosti vyšlechtěna a následně zavlečena jako nepůvodní druh do celé Severní Ameriky, ale i do Jižní Ameriky (především Chile) a do Austrálie.

Mezi hlavní pěstitele, ať už pro domácí výrobu nebo na export, patří Česká republika, Německo a Spojené státy americké. Své vlastní odrůdy mají i Anglie, Francie, Polsko nebo i Čína, Rusko, Ukrajina a Kanada.

Nejlépe se této rostlině daří na červených půdách v žatecké oblasti. Ty mají celkem stálou hladinu spodních vod, která neklesá výrazně pod dva metry. Tato půda je z geologického hlediska pozůstatkem posledního prvohorního období zvaného perm. Vyniká také svou slabou kyselostí. Tato užitková rostlina je nejčastěji vysazována v rovinách či široce otevřených údolích. Pozitivně na její růst působí i blízkost vodních toků.

Chmel otáčivý nebo chmel obecný však roste i planě. Především se s ním můžeme setkat ve volné přírodě poblíž lesních porostů, olšin, na okrajích podmáčených lužních lesů či na březích řek, kde mohutně prorůstá tamější křoviny.

Ochrana

Chmel otáčivý je vytrvalá rostlina, která nepotřebuje naši speciální ochranu. To však neplatí v boji se škůdci a chorobami, před kterými ho musejí zemědělci chránit nejrůznějšími postřiky a chemickým ošetřením. Mezi nejničivější škůdce chmele patří lalokonosec libečkový, mšice a sviluška chmelová, mezi choroby pak řadíme peronosporu chmelovou, stejně tak jako plíseň či padlí chmelové.

Možné užití

Nejširší využití chmele je samozřejmě při výrobě našeho tradičního národního nápoje, piva. „Šištice se sbírají ve druhé polovině srpna nebo začátkem září, kdy obsahují nejvíce účinných látek. Suší se za teplot nepřesahujících 40 °C. Lupulin se získává proséváním a dalším čištěním chmelových šištic, jeho získávání v domácích podmínkách je však dosti obtížné. Chmel poměrně rychle ztrácí svoji účinnost, cca po 1 roce se stává již téměř bezcenným.“ (zdroj: 2) Pro potřeby větších pivovarů se z usušených chmelových šištic vytváří granulát, který se pak dále průmyslově zpracovává.

„Chmel působí sedativně, podporuje trávení, má desinfekční účinky a protože obsahuje látky podobné ženským pohlavním hormonům, napomáhá u žen regulovat menstruační cyklus a u mužů tlumí - stejně jako pivo - pohlavní pud. Droga se užívá při nespavosti, nervovém rozrušení, neklidu, nadýmání nebo při potížích spojených s klimaktériem. Zevně lze využít fytoncidního působení chmele např. ve formě kloktadla nebo ve formě obkladu či koupele na špatně se hojící rány.“ (zdroj: 2) Vařením ve víně prý podle starého českého herbáře napomáhal i proti žloutence. Používá se pro své močopudné účinky i proti vodnatelnosti ve formě vylouhovaného čaje. Mladé výhonky se čerstvě zjara přidávají do salátů, polévek, omelet nebo se nakládá. Mají totiž vysoký obsah vitamínů skupiny B a také minerálních látek. Proto bývá někdy označován i jako chmelový chřest. Látky obsažené v chmelu mohou u některých lidí vyvolat i alergickou reakci. „Kouření chmele má údajně podobné účinky jako kouření marihuany (však také konopí patří do stejné čeledi jako chmel), může však být doprovázeno nepříjemnými vedlejšími účinky a může prý vyvolat i závislost. Jiné zdroje však jakékoliv účinky vyplývající z kouření chmele popírají.“ (zdroj: 2)

Zajímavosti

Chmel otáčivý získal své latinské pojmenování podle slov humus a lupus. První z nich znamená v překladu země a vzniklo tím, že se chmel bez opory plazí po zemi. Druhý přídomek se pak překládá jako vlk, jelikož škodí rostlinám.

Synonymem pro chmel otáčivý čili |Humulus lupus je humulus americanus. Další známou odrůdou je Humulus japonicus, tedy chmel japonský.

Rostliny se samčími květy se zpravidla ničí, protože obsahují menší množství hořkého lupulinu a jsou méně vhodné pro potravinářský průmysl.

„Plodní šištice obsahují pryskyřici s hořčinami (α-hořké kyseliny (humulon), β-hořké kyseliny (lupulon)), silice s terpenoidy (např. humulen, myrcen) s bakteriostatickými a konzervačními účinky. Sekrece hořkých látek vrcholí v druhé polovině srpna, kdy začíná i sklizeň.“ (zdroj: 3) Mezi další účinné látky chmele patří:“ flavonoidy, fytoncidy, fytosteroly, vosky, cholin aj.“ (zdroj: 2)

„Chmel znali obyvatelé Sumeru i Římané. Mladé chmelové výhonky pojídali labužníci v Římě za dob Plinia jako salát se solí, pepřem, octem a olejem. Starší výhonky se vařily a používaly jako chřest. Chmel byl označován za zeleninu povzbuzující chuť k jídlu, která uklidňuje nervy strávníků. Na území Čech byl znám a pěstován od 11. století. První údaje o pěstování chmele na území ČR jsou z roku 859. Významně se o jeho rozšíření v českých zemích zasadil císař Karel IV. Za třicetileté války byly chmelnice zpustošeny a obnoveny až v 18. století.“ (zdroj: 3)

Naše „zelené zlato“ ze Žatecka, ale i Tršicka nebo Úštěcka patří podle odborníků k nejkvalitnějším na světě. Žatecký chmel (odrůda zvaná poloraný červeňák) dokonce získal certifikát Chráněného označení původu. A přestože spotřeba piva u nás i ve světě celkově stoupá, tak se hektarové plochy na území České republiky rok od roku snižují. Za posledních dvacet let klesly na zhruba polovinu a dnes roste chmel jen na necelých 4 a půl tisících ha. (zdroj: 4)

zdroje:
1) chmelar.hajsl.cz
2) botanika.wendys.cz
3) cs.wikipedia.org
4) bohemiahop.cz
5) www.biolib.cz