Křižák obecný - Araneus diadematus

křižák obecný

Vzhled

Samci dorůstají velikosti 5-10 mm. Naopak samičky jsou většího vzrůstu a měří 12-17 mm. Zbarvení křižáka obecného je různorodé. Tyto odlišnosti nejsou závislé na pohlaví jedince. Někteří jedinci mají světle až tmavě hnědou barvu, jiní jsou naopak šedohnědí či rezaví.

Neměnná však zůstává bílá kresba, která se táhne přes celý zadeček. Jedná se o bílé skvrny sdružující se do tvaru připomínajícího kříž. Zadeček je oválného tvaru a celý ochlupený. Jeho boky jsou žíhané a spodní strana tmavá, zdobená dvěma žlutými skvrnami. Zde jsou umístěny tři páry snovacích bradavek. Nohy jsou pruhované s hustým ochlupením.

Rozšíření

Křižák obecný je hojně rozšířeným pavoukem po celé Evropě. Vyskytuje se také v Asii a Severní Americe (část USA, Kanada).

Způsob života a potrava

Tento druh pavouka se často vyskytuje v lesích nebo v zahradách. U lidských obydlí ho můžeme snadno zahlédnout na plotech, rámech dveří nebo oken. V těchto místech vytváří pavučiny pravidelných tvarů.

Pavučina je většinou zavěšena na jednom silném vlákně. Je složena z paprsčitých vláken (v počtu 25-30) směřujících do středu. Přes paprsky vedou lepkavé spirály, sloužící k lepšímu zachycení kořisti. Pavučina mladých pavouků bývá hustší. Křižák obecný síť denně opravuje. Původní staré části nejprve zkonzumuje, teprve poté začne vytvářet nová vlákna. Pavouk se zdržuje uprostřed sítě nebo v úkrytu v její blízkosti. Odtud má potom nataženo tzv. signální vlákno, které křižák obecný kontroluje prvním a druhým párem noh.

Chytí-li se do pavučiny nějaký hmyz, vybíhá pavouk z úkrytu a jedem z klepítek ho usmrtí. Pokud je kořist větších rozměrů, vyčká křižák obecný až se oběť nejprve zaplete do lepivých vláken sítě. Poté se ke kořisti přiblíží a ochromí ji svým jedem. Usmrcenou kořist obalí pavučinovými vlákny a odnese do úkrytu nebo do středu pavučiny. Zde poslouží jako okamžitá potrava nebo si ji pavouk nechá v tomto stavu na později.

Potravu křižáka obecného tvoří drobní živočichové. Dokáže ulovit i větší létající hmyz, kobylky aj., pro které je jeho kousnutí smrtící. Jinak je tomu u člověka. Klepítka jsou totiž moc krátká a neprokousnou lidskou kůži.

Rozmnožování

Vývoj křižáka obecného probíhá ve dvou letech. Mláďata se líhnou na jaře z vajíček nakladených na podzim. Následně dospívají až další rok zjara.

K páření dochází v srpnu. Dospělý samec přestává vytvářet pavučiny a lovit hmyz. Jeho jediným úkolem je najít vhodnou samičku. Ve chvíli, kdy se samci podaří najít síť dospělé samičky, upřede k jejímu okraji speciální vlákno. Samec s ním cuká pomocí těla a samice tak pozná, že se jedná o samce a nikoli o kořist. Poté dojde k páření. Samec má na konci makadel pouzdra se spermatem, která vsune do pohlavního otvoru samičky. Po páření často dojde k zabití a sežrání samce.

Asi po měsíci vytvoří samice blízko sítě pavučinové hnízdo s kulovitým bílým kokonem, do kterého naklade několik stovek vajíček. Velikost zámotku je úměrná velikosti samičky, nikoli počtu vajíček. Samice zůstává několik dnů u kokonu a případně ho podle potřeby opraví. Následně se o kokon přestane starat a hyne.

Malí jedinci se z vajíček vylíhnou na jaře. Po vylíhnutí se drží pohromadě. Teprve po pár týdnech se rozlézají po okolí. Mladí pavouci pak uvolní ze snovací bradavky hedvábné vlákno, pomocí kterého se nechají unášet větrem.

Ochrana

Nejedná se o chráněný druh.

zdroje:
Eisenreichovi W. A D., 2010:Rodinný průvodce přírodou.
www.naturabohemica.cz
www.cs.wikipedia.org
www.rendy.eu