Olivín

Olivínová pecka - shluk krystalů olivínu v čediči

Vznik a výskyt olivínu

V chemickém vzorci olivínu si povšimněte dvou začátečních prvků v závorce - Fe a Mg jsou složkami koncových členů minerálů řady olivínu. Jsou to forsterit Mg₂SiO₄ a fayalit Fe₂SiO₄. Oba krystalizují ve stejné kosočtverečné soustavě a mohou se mísit i při nízkých teplotách. Mísí se v různém poměru, obecně se takové směsi označují jako olivíny. Další mísitelný člen je tefroit Mn₂SiO₄, olivín může obsahovat i menší množství Ni, co nebo Cr. Když do mřížky vstupuje Ca, vzniká omezeně mísitelný monticellit CaMg₂SiO₄ . V tomto vzorci jsou dva první prvky bez závorky, monticellit obsahuje oba.

Forsterit - Mg₂SiO₄ - je světle žlutý až bezbarvý, v přírodě se ale čistý téměř nevyskytuje, vždy je přítomno 10-15% fayalitu, případně příměsi, Ni, Co nebo Ca. v horninách je žlutozelený, nebo zelený, vyšší podíl železa způsobuje tmavší zbarvení. Krystaly jsou krátké sloupečky nebo silnější tabulky ale ke krystalizaci dochází zřídka, většinou bývá v zrnitých agregátech. Fayalit - Fe₂SiO₄ - je zelený, při zvětrávání hnědne až černá. Obsahuje stopové příměsi Mg, Ni nebo Co.

Olivín je důležitý horninotvorný minerál bazických a ultramafických hornin. Krystalizuje ze zásaditých magmat s nízkým obsahem křemíku Často se objevuje v hornině jako dvougenerační - zrna a vyrostlice v základní hmotě. V čedičích se tvoří shluky zrn, takzvané olivínové koule, o velikosti ořechu až lidské hlavy.

Jako horninotvorný materiál se vyskytuje na mnoha místech v Evropě, na Urale, v Číně, v Pákistánu. Objevuje se i v meteoritech, byl identifikován na Marsu a je součástí hornin na měsíci. Při chemické metamorfóze se snadno mění v serpentin a podléhá i přeměnám tlakově - teplotním.

Výjimečné vlastnosti olivínu

Olivín má mnoho krystalových ploch, takže jeho krystalky vypadají až jako kulovité útvary. Z této vlastnosti bylo odvozeno řecké pojmenování peridot /peri - kolem a dona - dar/

Forsterit ani fayalit se v přírodě nevyskytují nikdy izolovaně. Vrstevnatost krystalů olivínu se vysvětluje se tím, že nejprve krystalizoval forsterit obsahující hořčík, čímž se v magmatu obsah hořčíku snížil a pak teprve krystalizoval fayalit Olivín se nejčastěji vyskytuje v čedičích a je známkou toho, že hornina je stará a sopečného původu.

Zajímavou vlastností olivínu jsou takzvané leknínové listy. Takto se nazývají diskovité inkluze plynu nebo kapaliny, na kterých se světlo láme a rozkládá na spektrální barvy. Někdy se proto vybrušuje tak, aby tyto inkluze byly rovnoběžné z čelní plochou.

Není známá žádná technologie, která by upravovala vlastnosti olivínu jako drahého kamene a také se nevyrábí syntetický olivín. Někdy se sice imituje zeleným sklem, ale toto lze snadno rozeznat pod lupou, protože olivín má silný dvojlom světla. Sklo nikoli.

Využití olivínu

Teplota tání forsteritu je 1890°C. Díky tomu je olivín velmi vhodnou surovinou k výrobě žáruvzdorných materiálů. Využívají se k tomu olivíny, obsahující méně než 15 % fayalitu, jeho teplota tání je totiž jen 1205°C. Žáruvzdorné materiály se uplatňují při výrobě slévačských forem, v metalurgii, při lití oceli i jako vyzdívky spalovacích pecí. Dobře odolávají zásaditému prostředí, tam kde dochází k usazování alkálií.

V chemickém průmyslu se olivín používá při výrobě hnojiv, někdy slouží jako zdroj hořčíku. Je dobrým materiálem pro brusiva a abraziva, při řezání vodním paprskem a čištění materiálů otryskáváním

Jako šperkařský kámen se zpracovává nejčastěji odrůda chryzolit, neporušené, pěkně zbarvené krystalky jsou vhodné i k výbrusu. Čiré krystaly olivínu patří podobně jako pyrop mezi tradiční české drahokamy.

Olivín u nás

U nás se olivíny vyskytují například v peridotitech v Pocínovicích, v bazaltech u Semil, také v Podkrkonoší, Českém středohoří, Nízkém Jeseníku. Objevují se prakticky ve všech bazických výlevných horninách Českého středohoří.

Ve středověku se u nás šperkový olivín získával v okolí Turnova, Anselmus Boetius, osobní lékař Císaře Rudolfa, popisuje výskyt olivínů na Kozákově. Olivínové koule z této lokality vznikly ve svrchní části zemského pláště a spolu proudem čedičového magmatu se dostaly na zemský povrch. Největší broušený kozákovský olivín je uložen v Národním muzeu a váží 3,14 g /15,67 karátů/.

Krystalky olivínu můžeme najít i ve skalním masivu Vrkoč v českém středohoří, který svým tvarem připomíná cop. V jemnozrnném čediči tu můžeme najít vyrostlice olivínu a pyroxenu i několikamilimetrové dutinky s bílými zeolity.

Zajímavosti z historie olivínu

Ve velkých hloubkách zemského pláště mění za vysokých tlaků olivín krystalovou strukturu. Vznikají jeho vysokotlaké modifikace. Za hranicí 410km pod povrchem se z něj stává wadsleyit a v oblasti 520-660 km pod povrchem ringwoodit. V těchto hloubkách dochází ke skokovým změnám hustoty zemského pláště.

Na dně Rudého moře, v oblastech riftu, kde se roztahuje oceánské dno, vytéká magma do mořské vody. rychle se ochlazuje, vzniká přitom takzvaná polštářová láva. Olivín zde krystalizuje ve špičkové šperkařské kvalitě.

Římané olivín znali jako topasios. Nazvali ho podle ostrova Topasos v Rudém moři, kde je dodnes naleziště chryzolitu, drahokamové odrůdy. Jméno chryzolit pochází z řečtiny - chrysos znamená zlato a lithos kámen.

Střední Evropa se seznámila s olivínem za křížových výprav. Byl často používán často při výzdobě kostelů, oblíbeným se stal zejména v baroku.

Literatura:
Bouška a Kouřimský – Atlas drahých kamenů
Bouška a Kouřimský - Drahé kameny kolem nás
Sejkora a Kouřimský – Atlas minerálů České a Slovenské republiky

Fotogalerie k článku