Ořešák královský – Juglans regia

třída	– vyšší dvouděložné (Rosopsida)
řád	– bukotvaré (Fagales)
čeleď	– ořešákovité (Juglandaceae)
rod	– ořešák (Juglans)
druh	– ořešák královský (Juglans regia)

Charakteristika

Dorůstá výšky obvykle 20–25 metrů, někdy až 45 metrů a dožívá se kolem 100 let (výjimečně až 300 let). Divoká forma ořešáku je více vytáhlá a štíhlá s vysokým kmenem, šlechtěné kultivary mají korunu kulatou či zploštělou. Vliv na vzrůst a „štíhlost“ stromu má i jeho umístění, zda je obklopen jinými stromy a musí bojovat o světlo, anebo roste jako solitér. Borka je černošedá, ve stáří s hlubokými prasklinami, mladé větve jsou holé a nazelenalé, později zešednou

Listy má ořešák lichozpeřené, 3–4jařmé, obvykle jsou složené z 5–9 poměrně tuhých tmavozelených lístků dlouhých 6–15 cm. Lístky jsou hladké a celokrajné, podlouhle vejčité, na koncích zašpičatělé. Listy i ostatní měkké části rostliny mají typickou ořechovou vůni. Ořešák u nás kvete od dubna do května a má samčí a samičí květy. Samčí jehnědy jsou žlutozelené, silné, dlouhé 6–13 cm a vyrůstají na konci loňských větví. Samičí květy rostou v klasech po 2 až 5, mají dvě laločnaté blizny a vyrůstají na nových větévkách. Plodem ořešáku je peckovice, ale běžně je označovaný jako vlašský ořech. Je obalený zdužnatělou češulí, která po dozrání zcela zhnědne, praská a opadává se skořápky. Češule, stejně jako listy, obsahuje lawson a juglon, což jsou cytotoxické naftochinony způsobující černání kůže při loupání ořechů. Skořápka je dřevnatá, tvrdá a mělce vrásčitá. U zralých ořechů je osemení suché, hnědavé, u nezralých je bílé, blanité a má hořkou chuť. Samotné semeno je výrazně laločnaté, bělavé až žlutobílé. Ořešák začíná plodit v 15 letech a ze vzrostlých stromů lze při dobré úrodě sklidit až 50 kg ořechů.

Rozšíření

Divoký ořešák roste přirozeně na Balkánu, kde je pravděpodobně i jeho domovina, v Malé a Střední Asii a dosahuje až k úpatí Himalájí. Ve středověku se rychle rozšířil do celé Evropy a v 17. století byl zavezen i do Ameriky. Dnes patří mezi nejpěstovanější dřeviny na světě. U nás se vyskytuje nejvíce po celé Moravě a rovněž v severozápadních Čechách. Pěstuje se nejčastěji v zahradách a parcích, v teplejších oblastech občas zplaňuje. Ořešáku vyhovují spíše vlhké humózní půdy bohaté na vápník. Upřednostňuje světlá stanoviště, ale dokáže se prosadit i na stinných místech. Dříve se doporučovalo vysazovat tento strom v blízkosti hnojišť, protože má fungicidní a baktericidní účinky a odpuzuje hmyz.

Ochrana

Podle IUCN má ořešák status – téměř ohrožený.

Možné využití

V potravinářství mají široké využití vlašské ořechy. Jsou jedlé i bez úprav, navíc jsou velice výživné. Obsahují asi 70 % tuků, 18 % bílkovin a jen 3 % sacharidů. Též obsahují mnoho nenasycených mastných kyselin, chinony, terpeny, flavonoidy, třísloviny, vitaminy (vitaminy řady B, vitamin C a E) a provitaminy (β-karoteny) a stopové prvky (draslík, fosfor, hořčík). Pestré použití mají ořechy především v cukrářství, rovněž se z nich dá lisovat olej a vyrábí se pálenka ořechovice či ořechový likér.

Dřevo ořešáku je velmi kvalitní, těžké, díky tříslovinám trvanlivé a rychle roste. Dobře se s ním pracuje, lze jej opracovávat dlátem, soustružit, ohýbat. Vyrábí se z něj nábytek, používá se k intarziím a dýhování, k výrobě některých hudebních nástrojů či pažeb loveckých pušek. Listy lze sbírat v červnu a po usušení se z nich vaří čaj, který pomáhá proti poruchám trávení, zácpě, nechutenství, údajně též proti cukrovce a žloutence. Výluh z listů se může aplikovat zevně při problémech s vyrážkami, pocením, uhry a proti vypadávání vlasů. Podobné účinky má také oplodí, ale silnější. Sběr oplodí se doporučuje v červenci a srpnu. V kosmetice se používá extrakt z ořešáku do opalovacích krémů, šamponů a repelentů.

český název	– ořešák královský
latinský název	– Juglans regia
hlavní znaky	– listnatý opadavý strom s hladkou šedou borkou a tuhými vejčitými listy
rozšíření	– po celé Evropě, v Malé a Střední Asii a v Severní Americe, u nás především na Moravě a v SZ Čechách
výška	– 20–25 m, někdy až 45 m
doba květu	– duben až květen
délka života	– běžně 100 let, někdy až 300 let
půda	– výživná, humózní, vlhká, ale ne trvale promáčená, světlé lokality
květ (četnost)	– samčí jehnědy, samičí květy po 2–5
plod (typ)	– botanicky peckovice s peckou, ale běžně označovaný jako ořech s dužnatým oplodím
ochrana	– téměř ohrožený

Zdroje:
Hejný, S., Slavík, B.: Květena České republiky, 2. díl, Academia, Praha 1990.
www.botany.cz
www.biolib.cz