Hlíva ústřičná - Pleurotus ostreatus

Hlíva ústřičná
Autor: Jaroslav Malý

Charakteristika

Hlíva ústřičná se obvykle vyskytuje ve velkých trsech. Jednotlivé plodnice se často překrývají. Klobouk tvarem připomíná ústřici a odtud také pochází její název ÚSTŘIČNÁ.

Klobouk je zaoblený, vějířového tvaru a má v průměru 5-20 cm. Bývá tlustě masitý v barvě světle hnědé až sytě modrošedé. Stářím se barva postupně stává světlejší. Klobouk je na povrchu hladký, pouze v místě, kde klobouk přirůstá ke dřevu je plstnatě chlupatý.

Třeň je postranní, krátký a tuhý. Lupeny jsou bílé, velmi husté a úzce sbíhající dolů po krátkém nebo téměř chybějícím třeni. V lupenech se často sdružuje malý hmyz, a proto je třeba před pokrmovou úpravou kloboukem jemně zatřást a hmyz tak z lupenů odstranit.

Dužnina hlívy ústřičné voní příjemně houbově. Je bílá a má tuhou a masitou strukturu. Výtrusný prach může mít od bílého až po světle levandulové zbarvení. Výtrusy jsou naopak bezbarvé a hladké.

Rozšíření

Hlíva ústřičná je rozšířena téměř po celém světě. Jedná se o běžný až hojný druh. U nás se tato houba v přírodě vyskytuje od podzimu do začátku zimy. Roste na kmenech listnatých stromů - nejčastěji topolů, buků, vrb nebo bříz, vzácně na jehličnanech. Často se objeví na mrtvých nebo odumírajících stromech.

Hlíva ústřičná se dá snadno vypěstovat i doma. Je pouze potřeba si opatřit sadbu pro domácí pěstování. Běžně je k dostání ve většině obchodů a patří mezi oblíbené houby po celém světě.

Možné užití

Hlíva ústřičná má široké využití nejen v kuchyni, ale i ve farmaceutickém průmyslu. Nejvýznamnější složkou této houby jsou určitě betaglukany, které mají velký vliv na posílení imunitního systému. Dále obsahuje řadu vitamínů a nenasycených mastných kyselin. Neméně významné jsou určitě i stopové prvky jako např. selen, železo, chrom, měď, zinek nebo jód. Z hlívy ústřičné se proto vyrábí různé farmaceutické preparáty podílející se na posílení a celkovém zlepšení stavu organismu.

Možnost záměny

K záměně by mohlo dojít v případě příbuzných hlívy ústřičné. Tyto houby se rovněž vyskytují na kmenech stromů. Jsou také jedlé, a tak případná záměna by nebyla nebezpečná. Většinou se odlišují dobou růstu a rozdílnými vzhledovými znaky.

Patří sem např. hlíva nálevkovitá - klobouk má tvar hluboké nálevky, třeň je dlouhý. Hlíva nálevkovitá roste od léta do konce podzimu. Další možnou hlívou je hlíva plicní, která je však světlejší a objevuje se již na začátku léta. Vůně je spíše mírná a moučná.

zdroje:
Evans S., Kibby G., 2007: Nový kapesní atlas: Houby.
Keizer G.J., 1999: Encyklopedie hub.
Garibovová L. V., Svrček M., Baier J., 1985: Poznáváme houby.
www.cs.wikipedia.org
www.hliva-ustricna-recepty.cz