Brhlík lesní – Sitta europaea

Brhlík lesní
Autor: Alex Auer

Vzhled

Brhlík lesní je velikostně srovnatelný s vrabcem. Měří 13,5-14,5 cm. Vrchní část hlavy a hřbetu je modrošedá a spodní část těla žlutooranžová. Bělavé zbarvení se nachází v oblasti tváří a hrdla. Od kořene zobáku se táhne přes oko černý pruh. Ocas a nohy má krátké, zobák dlouhý a tělo působí na první pohled zavalitě. Obě pohlaví jsou velmi podobného zbarvení, pouze žlutooranžová spodní část je u samců sytější a výraznější.

Rozšíření

Tento ptačí druh se vyskytuje po celé Evropě (kromě severu Skandinávie, Irska, severní Anglie a Skotska), dále v Asii a v severní Africe. V ČR se s ním můžeme potkat téměř na celém území - od nížin až do hor. Hnízdí do 1400 m n. m.

Způsob života a potrava

Brhlík lesní obývá hlavně listnaté a smíšené lesy se zastoupením dubu. Často ho můžeme zahlédnout i v parcích, zahradách nebo sadech. Jedná se o stálý druh, který se u nás zdržuje po celý rok. V zimě je pravidelným návštěvníkem krmítek u lidských obydlí.

Brhlík lesní začíná zpívat velmi brzo, a tak není vzácností jej zaslechnout již v zimě. Zpěv je sice poměrně monotonní, ale zato hlasitý, energický a rychlý. Tvořen je řadou hvízdavých tónů TYT–TÝT nebo zrychlením TYTYTYTYTYTY. Varovný zvuk je pozměněn na TVET, často několikrát se opakující.

Brhlík lesní
Autor: Jan Ševčík

Svá hnízda si brhlík lesní staví v dutinách různých stromů - upřednostňuje dub, smrk nebo borovici. Stromové dutiny volí nejčastěji ty, které již vydlabali strakapoud velký nebo žluny. Tyto dutiny si musí nejprve upravit na svoji velikost. Malý otvor si klováním zvětší. V případě velkého otvoru používá hlínu, kterou smíchanou se slinami lepí do vletového otvoru. Úpravy provádí samotná samice. Samec jí při této činnosti pouze doprovází, případně v době, kdy samice sedí na vejcích tento otvor opravuje.

Mnohdy se brhlík lesní zabydlí i v budkách. Zajímavostí určitě je, že si dokáže vybrat jako hnízdo i velkou budku např. pro sovy a na přestavbu otvoru spotřebuje klidně i kilogram hlíny.

Potrava se liší podle ročního období. Na jaře a v létě jí tvoří drobní živočichové např. hmyz, který vytahuje z kůry stromů svým pevným a silným zobákem. Od podzimu jsou hlavní součástí potravy semena slunečnice, lípy, javoru, dubu, jilmu, buku, lísky nebo jehličnatých stromů. Jádra získává ze skořápky tím, že zaklíní ořech do vhodné štěrbiny v kůře a sekáním zobáku do skořápky jí rozlouskne. Ořechy si často i skladuje a využívá v období nedostatku potravy.

Pohyb po stromech je pro brhlíka lesního charakteristický. Dokáže bravurně lézt ve všech směrech a jako jediný pták u nás umí běžně šplhat i hlavou dolů. V letu ho můžeme poznat podle toho, že lítá rychle a často v plochých vlnkách.

Rozmnožování

Brhlík lesní hnízdí jedenkrát ročně v období od konce března do poloviny června. Při vábení vydává samec buď krátký zvuk CIT nebo delší CIÍÍT. Podobné zvuky vydávají sýkory, ale brhlík má volání ostřejší a hlasitější.

Vlastní hnízdo umístěné v dutině stromu nebo v budce je tvořeno převážně kousky kůry - nejčastěji borové. Někdy pod touto vrstvou leží ještě suchá tráva, listí, mech nebo peří. Samice zde přespává již týden před snesením vajec. Snůška čítá obvykle 6-8 vajec (19,6 x 14,7 mm), která jsou bílá s hustými rezavočervenými skvrnkami. Samice je zahřívá po dobu 14–16 dnů.

O vylíhlá mláďata se poté starají oba rodiče přibližně 23 dnů. Po skončení hnízdění se často jako rodinná hejna přidávají k sýkorkám.

Ochrana

Jedná se o málo dotčený druh. V poslední době jeho počet v ČR mírně stoupá.

Možnost záměny

Pro svůj charakteristický vzhled a pohyb po stromech je nezaměnitelný.

zdroje:
Mrkáček Z., 2011: Ptáci Českého ráje.
Hrubý J., Královcová P., 2011: Ptáci na zahradě.
Bezzel E., 2008: Ptáci.
Dungel J., Hudec K., 2006: Atlas ptáků České a Slovenské republiky.