Moudivláček lužní – Remiz pendulinus

třída:	ptáci - Aves
řád:	pěvci - Passeriformes
infrařád:	Passerida
podřád:	zpěvní - Passeri
nadčeleď:	Sylvioidea
čeleď:	moudivláčkovití - Remizidae
rod:	moudivláček - Remiz

Vzhled

Moudivláček lužní je malý sýkorovitý ptáček s kuželovitým a ostrým zobáčkem. Dospělý sameček se podobá zbarvením ťuhýkovi obecnému. Rozeznává se jednoduše podle černé masky, která se mu táhne přes oči dozadu až na temeno. Temeno a šíji má světle šedé barvy a na hřbetě má červenohnědý pláštík. Sameček má také na hrudi oproti samičce rozpité cihlově zbarvené skvrnky.

Moudivláčci lužní většinou létají lehkým a klikatým způsobem. Jsou také výborní šplhavci, a to i po těch nejtenčích větvičkách, dokonce I hlavou dolů.

Rozšíření

Moudivláčci lužní jsou rozšíření téměř po celé Evropě od Španělska, přes Itálii, Řecko až na blízký východ. Jejich výskyt není dokumentován pouze v části západní Francie, Skandinávie a Velké Británie. V posledních letech se ale postupně dále rozšiřují směrem na severozápad. Na východě moudivláčci obsadili oblasti až na korejském poloostrově a na jihu Japonska. V severních oblastech svého výskytu je moudivláček stěhovavý pták a v jižních oblastech je zase stálý.

Na našem území jsou moudivláčci lužní rozšířeni především v okolí řek, jako je Polabí, Poohří, Podkrušnohoří, v jihočeské oblasti v okolí rybníků, na jižní a střední Moravě a v okolí Ostravy.

Způsob života

Moudivláčci lužní se vyskytují v hojné míře v okolí vodních ploch, a to kolem řek, jezer, rybníků a poblíž mokřadů. Zde si na opadavých stromech, jako jsou olše, vrby anebo břízy, staví svá umně provedená, elastická hnízda ve tvaru hrušky nebo kapky. Sameček moudivláčka nejdříve začne stavět hnízdo sám a během stavby vábí samičku, která se k výstavbě hnízda po čase přidá. Po dostavění hnízda, samička snese vajíčka, jež jsou protáhlá a zcela bílá, na příklad oproti jiným sýkorovitým. Samička zahřívá vajíčka ve hnízdě sama, zatímco sameček začne opodál stavět další hnízdo, do kterého vábí novou samičku, s níž přivede na svět další mladé. Stejná situace se může opakovat ještě jednou. To znamená, že sameček takto může zplodit v období od začátku dubna do konce června až 24 jedinců.

Hnízda moudivláčků lužních jsou sama o sobě velice pozoruhodnou záležitostí. Sameček si nejdříve najde pružnou a pevnou větvičku, kterou začne postupně omotávat stébly trávy. Do takto dokonale vytvořeného a pevného základu vplétají moudivláčci další a další stébla trávy, větviček a listů. Stébla váže tak umně dohromady až se mu podaří vytvořit na větvičce hruškovitě tvarované hnízdo. Na utěsnění používají moudivláčci živočišná vlákna a srst a také rostlinné chmýří, nejčastěji pocházející z orobince, osik, jív či vrb. Rostlinné chmýří ve spojení se slinami vytváří velice pevnou hmotu, která má také velké izolační vlastnosti.

Ochrana

Moudivláček lužní je označován za téměř ohrožený druh ptáků u nás, tedy vztahuje se na něj nižší stupeň ochrany. Na příklad jihočeský ornitologický klub se přímo zabývá počítáním jednotlivých moudivláčků a zaznamenáváním jejich výskytu. Podobné aktivity vyvíjí také východočeský pobočka České společnosti ornitologické.

Možnost záměny

Moudivláčka lužního lze lehce zaměnit na příklad za ťuhýka obecného, k záměně může hlavně dojít u dospělých jedinců obou druhů. Moudivláček lužní na rozdíl od ťuhýka má kolem očí již zmíněnou černou pásku, která se mu táhne až dozadu na temeno, kdežto ťuhýk má pásku jen přes oči. Moudivláček lužní má navíc na hrudi rozpité skvrny cihlové barvy, a ťuhýk je na hrudi bílý. Také barevně se od sebe odlišují, vzhledem k tomu, že ťuhýk je spíše šedavý a moudivláček více barevný.

český název:	moudivláček lužní
latinský název:	Remiz pendulinus
hlavní znaky:	černá páska přes oči táhnoucí se na temeno hlavy, cihlové skvrnky na hrudi, šedá hlavička a krk a hnědý kabátek na zádech, specifická hnízda
hmotnost:	8 - 11,5 g
délka:	10 - 11,5 cm
rozšíření ČR:	Polabí, Poohří, Podkrušnohoří, jihočeské rybničné pánve, jižní a střední Morava a okolí Ostravy
rozšíření svět:	střední a jižní Evropy přes Malou Asii na východ po Korejský poloostrov a jih Japonska, chybí doposud na britských ostrovech, v části Francie a Skandinávie
potrava:	drobní bezobratlí (housenky motýlů, brouci, pavouci, v zimě pak semena - především rákosu
počet mláďat:	5 - 8
ochrana:	téměř ohrožený druh

Zdroje:
Číhař, J. a kol.: Příroda v ČSSR. Praha, 1988.
Grant, J. P.: Praktická určovací příručka – Ptáci Evropy, severní Afriky, a Blízkého Východu.
Nejobsáhlejší průvodce evropským ptactvem. Stockholm, 1999.
Hanzák, J., Hudec, K.: Světem zvířat. Díl 2. Ptáci 2. Praha, 1963.
Lazarovič, M.: Moudivláček lužní. Dostupné: http://jokcso.webnode.cz/projekty/moudivlacek-luzni/, dne 25. 3. 2013.
Karlsson, L.: PUNGMES. Eurasian Penduline Tit. Dostupné: http://www.youtube.com/watch?v=-sztsNDhS50, dne 25. 3. 2013.