Šídlatka jezerní - Isoetes lacustris L.

Šídlatka jezerní - Isoetes lacustris L.
Autor: Martina Čtvrtlíková

Charakteristika

Prapůvod této pomalu rostoucí vodní byliny můžeme vystopovat až k prvohorám. Šídlatku poznáte dle velkého počtu jednožilních listů, které nepřesahují šířku 2-3 mm a délku 20 cm. Všechny listy se upínají k hlízovitě zkrácenému stonku. Právě z něho vyrůstají kořeny, co by čerpadlo živin pro celou rostlinu. Výtrusy nalezneme v bázi listu. Pozdní léto nebo začátek podzimu je ideálním obdobím na rodozměnu. V bázi listu rovněž nalezneme samičí i samčí spory, na kterých dvakrát ročně raší nové listy. Děje se tak na podzim a na jaře. Ve velké míře je tato rostlina kultivována jako akvarijní rostlina.

Rozšíření

Šídlatka jezerní se vyskytuje především v oligotrofních vodách. Kamenité, štěrkovité nebo dokonce písčité podklady jsou ji nejpříjemnější. Vyhledává slabě kyselé rybníky a jezera, která se nacházejí v horských oblastech. V České republice se vyskytuje výhradně v šumavském kraji, kde ji není těžké nalézt. Patří mezi choulostivé rostliny, které pro svůj správný růst a vývoj vyžadují naprosto čistou vodu. Nejčastěji se vyskytuje v hloubce od 5 – 460 cm. Území České republiky není jediné, kde se šídlatka jezerní vyskytuje. Svůj domov nalézá i ve Východní a severní Evropě. Nalezneme ji i na Grónsku, v Severní Americe nebo Japonsku.

Ochrana

U nás jde o přísně chráněnou rostlinu.

Možné užití

Šídlatka Jezerní je ryze akvarijní rostlinou pro botanické užití se svou specifickou historií. Rovněž se stává pomůckou při školní výuce hodin botaniky a biologie.

Zdroj - wikipedia