Problémy dnešního světa - zemědělství

Rozvinuté země

V hospodářsky silných, vyspělých zemích se uspokojování poptávky řeší převážně použitím velkých množství průmyslových hnojiv. Ty razantně zvyšují výnosy plodin. Jejich negativní stranou je následné narušení ekosystému. Za to mohou především nespotřebované nadbytky hnojiva, popřípadě nosiče živin. Tyto hmoty se akumulují v půdě a svou přítomností narušují rovnovážný stav. Posléze mohou pronikat do povrchových i spodních vod, nebo umožňují rozšíření nevhodných organismů. Tyto projevy se následně lidé snaží dalšími prostředky zneškodnit, nebo alespoň minimalizovat. To má zase své vedlejší vlivy a kruh se točí stále dokola.

Abych jen na průmyslová hnojiva neházel špínu musím také napsat, že bez nich by již dnes šly světem vlny hladomoru. Vtip je v tom, že bychom měly jejich spotřebu omezit na potřebné minimum a snažit se vyvíjet nová, pro přírodu šetrnější hnojiva.

Ještě jeden závažný problém v rozvinutých zemědělstvích představují peníze a válka o dotace. Rozvinuté země uvolňují každoročně miliardy na dotace pro zemědělce. Ti pak často na ně spoléhají a nesnaží si zajistit odbyt pro své výrobky, s tím že co neprodají proplatí stát. Výsledkem pak mohou být situace, kdy se určité plodiny neprodají a zemědělci je buď použijí jako demonstrační prostředek či je nechají bez užitku shnít někde na poli. Je to dle mého nehorázné plýtvání, kterému by se mělo nějakým způsobem předejít.

Rozvojové země

Tam jsou problémy zcela opačné, díky často totální nevzdělanosti se stává, že půda není schopna vyprodukovat dostatečné množství potravy aby obyvatelstvo uživila. Často za to také mohou různé kalamity (kobylky, sucho, záplavy...), které jsou jako na potvoru v těchto zemích téměř na denním pořádku. Bohužel lidé poté neví, co si počnout a tak v zájmu přežití plundrují více a více přírodu. Tím ale stále více snižují únosnost ekosystému a mají stále menší a menší výnosy.

Rozvinuté země se snaží pomoci, a tak jim často posílají kromě humanitární pomoci také třeba hnojiva. Jenže jim často neřeknou co s tím, a tak místo aby jim pomohly, tak se stane že si domorodec špatnou aplikací úrodu neposílí ale zničí.

Jak už se o tom diskutovalo u některého z předchozích článků - největším problémem těchto lidí je nezájem okolního světa a hlavně nevzdělanost. U těchto lidí nejde o to, aby z nich byli docenti a profesoři. Ti mohou do země přijet, ale tito lidé ani neumí číst a počítat. OSN, Červený kříž a podobné organizace by jim mohly snadno udělat příručky jak se starat o půdu a dobytek. Jenže k čemu by to bylo, když se často v celé vesnici nenajde jediný člověk který by jí uměl přečíst.

Dnes si mnohé organizace tento problém uvědomují a snaží se jej řešit. Do cesty se jim však staví zase jiné překážky. Když se v nějaké vesnici rozhodnou otevřít školu, tak to dopadá tím způsobem, že rodiče nemohou do ní pravidelně posílat děti. Ty musí chtě nechtě vypomáhat v hospodářství, jinak by rodina pomřela hlady. Proto některé děti nemohou školu navštěvovat vůbec a jiné jen občas.

Je tu však naděje do budoucna. Děti, které se naučí dnes při občasných návštěvách školy alespoň základy, si tuto skutečnost uvědomí a pro své děti se již budou snažit zajistit vzdělání úplnější. Začarovaný kruh bídy a nevzdělanosti se prolamuje špatně, ale snad je tu naděje že se jednou prolomí, a bude na světě lépe.