Vlčí mák - Papaver rhoeas

třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida)
řád	makotvaré (Papaverales)
čeleď	makovité (Papaveraceae)
rod	mák (Papaver)

Mák vlčí je nejznámější rostlinou z čeledi makovitých. Jako planě rostoucí bylina dosahuje povětšinou výšky kolem 20-40 centimetrů. Výjimkou však nejsou ani jedinci kolem 80 až 90 centimetrů. Její lodyha je štětinatá a stonek málo větvený s drobnými chloupky po celé délce.

Spodní listy vlčího máku jsou řapíkaté, ty svrchní potom přisedlé a ostře zubaté. Všechny listy jsou střídavé a také štětinaté jako lodyha.

Kališní lístky u květů takřka ihned po rozkvetení opadávají. V květu tedy rostlině zůstávají jen výrazné korunní lístky. Ty jsou čtyři, vzájemně se překrývají, jsou relativně velké a mají výrazně červenou barvu, která takto láká hmyz k opylení. Při spodním okraji korunních lístků, které přisedají ke stonku dlouhými štětinatými stopkami, jsou zbarveny květy tmavší, většinou modrofialovou až černou barvou. Někdy bývají tyto korunní lístky i celé bílé, což je způsobeno nedostatkem červeného barviva. Nitkovité tyčinky jsou černofialové.

Plodem vlčího máku je tobolka zvaná makovice. Ta je lysá a tvarem spíše široce vejčitá. Na délku má jeden až dva centimetry a v dolní části se zužuje. Uvnitř jsou ukryta semena, která mají síťovaný povrch.

Mák vlčí patří mezi terofyty: Terofyty jsou : „jednoleté rostliny s krátkým životním cyklem v jediném vegetačním období. Období sucha (zima) přežívají v semenech. Patří sem cévnaté rostliny, některé řasy, houby a mechorosty.“ (zdroj: 1)

Rozšíření

Tato bylina se nachází především v Severní Americe, Evropě, severní Africe a v Asii. A právě Severní Amerika je považována za zemi původu. (zdroj: 1) Jiné zdroje (např. zdroj: 3) zase naopak tvrdí, že Severní Amerika, stejně jako Austrálie a Nový Zéland, jsou právě zeměmi, do kterých byl vlčí mák zavlečen. Celkově roste tedy vlčí mák především v mimotropických oblastech na severní polokouli. Hodně rozšířená je tahle rostlina v oblasti Středomoří. Kromě tropů se vyhýbá také nejsevernějším a tím i nejchladnějším oblastem zeměkoule.

V České republice vlčí mák hojně roste především v nižších polohách, tedy tam, kde je více srážek a teplejší počasí. Najít ho ale můžeme až do nadmořských výšek kolem 800 metrů nad mořem. (zdroj: 2)

Vyskytuje se hlavně na člověkem upravených půdních prostorách. Takovým příkladem mohou být rumiště, obdělávaná pole, navážky, úhory nebo i částečně obnažené půdy. Rumištěm je označován umělý ekosystém, do kterého výrazně zasáhl člověk svou antropogenní činností a následně se o něj přestal starat. Mezi takováto neudržovaná místa v krajině patří „nepoužívané skládky, zbořeniště, opuštěné nepoužívané továrny i jiné stavby, nepoužívané železniční vlečky“ nebo i „dopravní cesty a dalších dopravních zařízení (například chodníky, silnice, železniční trať, dopravní překladiště, nádraží), atd.“. (zdroj: 1)

Vlčí mák kvete od května do srpna, při příznivě teplém počasí až do října. Přednost dává půdám s vyšším množstvím humusu, roste hlavně na půdách hlinitých, z chemického hlediska zásaditých až mírně kyselých.

Ochrana

Jedná se spíše o plevel, který se rozšířil mezi běžně člověkem pěstovanou květenou polí a luk. Takže mák vlčí není chráněnou rostlinou.

Možné užití (a zajímavosti)

Vlčí mák má několik dalších přízvisek, která mu lidé za celá staletí přisoudili. Patří mezi ně například panenka, červánčí nebo divoký mák. I v květomluvě má mák své vyznání a to: Neprozraďme naši lásku.

Z českého herbáře z roku 1899 se čtenář dozví následující: „Mák vlčí (Papaver rhoeas), pěkná, ale na polích nemilá bylina. Celá rostlina má vůni nepříjemnou; šťávou z ní barví se lněné a vlněné látky červeně. […] Z máku připravuje se olej velmi dobrý. Mák potřebuje se k rozličným pokrmům. Makovice vařené ve vodě neb mléce dávají se dětem, by spaly, což mívá zlé následky.“ (zdroj: 2)

Vlčí mák se využívá v lidovém lékařství, léčitelství. Květy jsou také často využívány ve farmacii a v potravinářství jako barvivo. „Korunní lístky máku vlčího se již od dávné minulosti využívaly na léčbu plicních chorob a jako uspávací prostředek, ve středomoří se z nich vyrábí také sirup. Listy jsou však mírně jedovaté a hospodářským zvířatům, která je pozřou, můžou způsobit zažívací potíže.“ (zdroj: 1) „Přítomné alkaloidy mírně tiší bolest a způsobují uklidnění, rhoeadin vyvolává křeče. Při předávkování se otrava projevuje zvracením, únavou, bolestí břicha, v těžších případech se dostavují křeče a bezvědomí. Mák vlčí byl v minulosti užíván jako náhražka opia. […] Drogu je nutno skladovat v dobře uzavřených nádobách a ve tmě. Droga působí tlumivě na dýchací centra, takže je oblíbeným prostředkem proti kašli nebo chrapotu a vůbec při chorobách dýchacích cest (angína, bronchiální astma, akutní katar průdušek). Občas se také přidává do sirupů nebo čajových směsí, převážně však jen pro zlepšení jejich vzhledu. Podávání květu nemá žádných kontraindikací ani nežádoucích účinků, problematické však může být podávání odvaru z makovic.“ (zdroj: 2)

český název	vlčí mák
latinský název	Papaver rhoeas
hlavní znaky	20-90 centimetrů, lodyha je štětinatá, málo větvená, spodní listy řapíkaté, svrchní přisedlé, ostře zubaté, střídavé a štětinaté, kališní lístky brzy opadávají, 4 korunní lístky se vzájemně překrývají, jsou velké, červené, na bázi až černou barvou, plodem makovice (lysá, široce vejčitá) se semeny
rozšíření	Severní Amerika, Evropa, severní Afrika a Asie, v ČR nížiny až pahorkatiny, rumiště
doba květu	květen až srpen
květ (četnost)	čtyřčetný
délka života	jednoletka
půda	hlinitá, zásaditá až mírně kyselá
ochrana	není

zdroje: 1) cs.wikipedia.org
2) botanika.wendys.cz
3) www.floracr.unas.cz
4) botanika.borec.cz

foto: Lenka Kadlíková