Ještěrka zelená - Lacerta viridis

Ještěrka zelená
Luboš Mráz - www.naturfoto.cz
Autor: Jiří Bohdal

Vzhled

Ještěrka zelená neboli Lacerta viridis patří k drobným šupinatým plazům. Drobné šupinky, které připomínají zrníčka se nacházejí na jejím hřbětě. Na břiše jsou tyto výrazně větší. Vytvářejí zde šesti až osmi řadové zástupy. Zespoda na stehnech má ještěrka vedle zmíněných šupin ještě takzvané stehenní póry.

Na krku tvoří větší šupiny, které mají uvolněn zadní okraj jakýsi límec. Ten má pilovitou zadní hranu šupin. Na samotné hlavě mají místo šupin výrazně větší štítky, tzv. pileus. Na spáncích jsou patrné otvory uší.

Ještěrka zelená je největším zástupcem našich ještěrek. Dorůstá až do velikosti 40 centimetrů. 1) Má výrazně protaženou hlavu. Dlouhý ocas tvoří zhruba 60% délky jejího těla, tj. přibližně 24 centimetrů. U ještěrek je známá kaudální autonomie, což je odborný výraz pro odlamování ocásku. Více o tomto tématu se dozvíte v článku „Kaudální autonomie aneb jak je to s odlamováním ocásku ještěrek“. Má dlouhé a silné zadní končetiny, které jsou jí výborným pomocníkem při útěku před predátory. Jejich končetiny mají pět prstů s drápy.

Z důvodu pohlavního dimorfismu jsou od sebe barevně odlišeny sameček se samičkou a to především v období páření. Hřbet samečka je jasně zelený, místy s výraznými tmavými skvrnami. Na břiše má šupinky zbarvené spíše do žlutozelené až žluté. Typické je pro něj zbarvení do modra hlavně v oblasti hrdla a na spodní straně hlavy. Patrným znakem pohlavního dimorfismu je u samečků také širší báze ocasu. Samičky jsou spíše hnědo-zeleně zbarveny a na hřbetu mají taktéž tmavší skvrny. Jejich břicho je bělavé. Mladé ještěrky mívají světle hnědé zabarvení.

Rozšíření

Ještěrku zelenou nejspíše potkáme v nížinatých oblastech. Její výskyt je udáván především mezi 200 a 350 metry nad mořem. 3) Velmi často je obyvatelem skalnatých svahů a nebo údolí kolem řek. Má raději spíše členitý terén. Žije převážně ve stepních až lesostepních oblastech. Najít ji běžně můžeme mezi vinohrady, typický výskyt je napříkad u nás na jižní Moravě na Šobesu v oblasti Podyjí. Má ráda především suché a sluncem vyhřáté křovinaté stráně, které jí v případě potřeby poskytují rychle dostupný úkryt. Obývá také okraje teplých lesů. Jejich výskyt je hojnější i podél silničních a železničních náspů nebo v zanedbávaných zahradách a neudržovaných sadech.

U nás se vyskytuje především na jižní Moravě až po oblast městské části Brna, dále ve středním a dolním Povltaví, stejně tak jako v okolí řeky Berounky a Sázavy. Její výskyt byl zaznamenán i v oblasti Poohří a Polabí, především pak u soutoku Labe a Bíliny v Českém středohoří. Jinak se její výskyt udává spíše do oblasti jihovýchodní Evropy. Mezi země s vyšším výskytem ještěrky zelené patří severozápadní část Itálie, Rakousko, dále pak Ukrajina, Slovensko a Turecko.

Způsob života a potrava

Ještěrky zelené jsou převážně masožravci. Jedí hlavně hmyz, zejména pak brouky a rovnokřídlé. Případně si poradí i s drobnějšími plazy, ptáky či hlodavci.

Jde o druh s denní aktivitou, která je závislá na teplotních podmínkách a dostatku slunečního záření. Většinou se pohybuje po zemi, ale je také obratným lezcem po stromech. V době páření vytváří páry, které společně zůstávají po dobu několika týdnů.

Aktivní jsou ještěrky zelené od března (některé až od května) až do přelomu září a října. Přezimuje ve skalních puklinách, norách nebo v dutinách stromů. Zajímavostí je, že aktivita dospělých jedinců končí dříve než je tomu u mláďat. Je to dáno i tím, že mladé ještěrky aktivují po zimní hybernaci už při 12°C, ty starší teprve při 15°C. 3)

Rozmnožování

Pohlavní zralosti dosahují ještěrky už ve třetím roce života. Celkově se přitom dožívají 10 až 12 let. 1) Pro samečky ještěrky zelené je především v době páření typické agresivní chování vůči případným sokům v lásce. Je běžné, že samečci si pro sebe zabýrají velké teritorium, na kterém žijí společně hned s několika samičkami, se kterými se postupně spáří. Mladí samci ještěrek zelených však ještě většinou vlastní teritorium nemají a proto se snaží zlákat některou z konkurentových samiček. I z tohoto důvodu musejí samečci agresivně hlídat své území.

Většina párů se spáří do května. V tuto jarní dobu jsou ještěrky často vidět, jak se vyhřívají na slunných kamenech. Poté nakladou během června a července vajíčka. Většinou tak 5-21 vajíček, která kladou spíše do vlhčích míst, zhruba 6-21 centimetrů pod zemský povrch. Mladé ještěrky se líhnou po 60 - 100 dnech a dosahují velikosti přibližně 8 - 10 centimetrů. 1) Líhnou se během července až do září.

Ochrana

Ještěrka zelená je chráněna zákonem jako kriticky ohrožený druh. To platí především pro celou střední Evropu. Důvodem je především to, že ještěrka zelená je velmi náchylná na jakoukoliv změnu svého biotopu. Proto by měly být zachovány stepní a lesostepní oblasti, ve kterých se ještěrky běžně vyskytují.

zdroje (informací):
Atlas ryb, obojživelníků a plazů České a Slovenské republiky- Dungel, Řehák
cs.wikipedia.org
www.biolib.cz
www.reptile.cz

foto:Luboš Mráz - www.naturfoto.cz