Jak se polární zvířata brání chladu ?

autor: Bc. Lucie Grygová
V každém zeměpisném pásmu žijí zvířata. Aby tam mohla žít, vyvinula si během života určité adaptace. Snad nejnepřátelštější oblastí pro žití jsou oblasti za polárním kruhem. Žijí zde ptáci a savci, kterým nevadí chlad ani nehostinné podmínky trvale zmrzlé půdy.


Kde vlastně najdeme polární oblasti ?

Polární oblasti jsou, jak již název napovídá, místa, která se nachází za polárním kruhem. Ten je vymezen rovnoběžkami na 66° 33′ severní a jižní zeměpisné šířky. V polárních oblastech nejsou dny, jak je známe z mírného pásu, ale čím je místo blíže k pólu, tak tím delší dny a kratší noci.

V polárních oblastech je velice chladné podnebí, nejvyšší teploty jsou kolem 10° C a to jen v létě. Půda je trvale zmrzlá, nazývána permafrost , díky čemuž se zde nevyskytuje mnoho rostlin. Je to oblast tundry, která přechází ve společenstva mechů, lišejníků a trav, v nejsevernějších oblastech jsou jen oblasti pokryté trvalým ledem, bez žádných rostlin. Co se týče zvířat, jsou zde většinou jen endemiti, druhy, které nežijí nikde jinde na světě. Polární oblasti jsou dvě, severní a jižní.

Severní polární oblast - Arktida

Severní polární oblast se nachází na severní polokouli, je to oblast kolem zemského severního pólu. Arktida zahrnuje části Ruska, Aljašky (USA), Kanady, Grónska (území Dánska), Islandu, Norska, Švédska a Finska, stejně jako arktický oceán.

Má rozlohu 26,4 mil. km2, z toho asi 18,5 mil. km2 je Arktický oceán a 7,9 mil. km2 ostrovy a pevniny. Arktidské klima je velmi chladné, v létě zde teploty dosahují 0 – 3 ° C, v zimě -30 až -40 °C. Extrémní teploty se vyskytují v oblasti Sibiře, kde je až -78°C.

Z druhů ptáků, které se zde vyskytují, můžeme najít druhy jako například Sovice sněžní (Nyctea scandiaca) , Strnad severní (Calcarius lapponicus ) , Chaluha velká (Stercorarius skua), Lyskonoh úzkozobý (Phalaropus lobatus ), Buřňák lední (Fulmarus glacialis) a Rybák dlouhoocasý ( Sterna paradiseae), což je druh, který má nejdelší migraci v celé živočišné říši. Hnízdí v Arktidě a každým rokem se stěhuje na přezimování na Antarktidu, takže musí uletět asi 22 000 kilometrů.

Ze savců jsou zde - Běluha mořská (Delphinapterus leucas ), Tuleň grónský (Pagophilus groenlandicus), Keporkak (Megaptera novaeangliae), Mrož lední (Odobenus rosmarus), Kosatka dravá (Orcinus orca), Sob polární ( Rangifer tarandus ), Zajíc polární ( Lepus arcticus ), Vlk polární ( Canis lupus tundrarum ), Liška polární ( Vulpes lagopus ), Rosomák severský ( Gulo Gulo ), Medvěd lední ( Ursus maritimus ).


Jižní polární oblast – země tučňáků

Jižní polární oblast se jmenuje Antarktida a je na jižní polokouli. Má rozlohu 13 mil. km 2 . Je to nevyšší světadíl, protože jeho průměrná nadmořská výška je 2000 m n.m. . Tato země je skoro celá pod ledem, teploty se pohybují kolem -55 ° C. V této nehostinné krajině nežije moc suchozemských druhů, většinou to jsou vodní živočichové. Jsou to například Rypouš sloní ( Mirounga leonia ), Plejtvák, Vorvaň (Physeter macrophalus) a o čtyři druhy tuleňů - tuleň Weddellův (Leptonychotes weddelli), tuleň krabožravý (Lobodon carcinophagus), tuleň Rossův (Ommatophoca rossi) a tuleň leopardí (Hydrurga leptonyx). Tuleň leopardí je jediným predátorem v této oblasti, živí se téměř výhradně tučňáky.

V mořích žijí kytovci, kteří ale nejsou vázáni pouze na Antarktidu, jsou schopni přežít i v jiných podmínkách. Na zimu vždy migrují do teplých tropických moří, kde rodí mláďata, která by v chladných polárních mořích nepřežila. Kromě vorvaně k těmto kytovcům patří i velryba černá (Eubalaena glacialis) či plískavice jižní (Lagenorhynchus australis).

Jak to dělají ?

Aby v těchto téměř nepřátelských podmínkách mohli zvířata přežívat a rozmnožovat se, museli se během svého vývoje pokusit přizpůsobit. Některé adaptace nebyly účinné, některé trvaly mnoho let, než byly tak dokonalé, jako jsou teď.

Adaptace živočichů za polárním kruhem můžeme rozdělit do několika kategorií : morfoplastické, fyziologické a etologické.

Menší uši, ocas či zobák, celkově větší tělo, světlá barva neboli morfolastické adaptace

Morfoplastické adaptace jsou taková přizpůsobení, které vedly k úpravě vzhledu zvířat. Podle toho, jak se upravil jejich vzhled, vznikla určitá pravidla. Je to například Allenovo pravidlo, které říká, že v chladnějších oblastech mají druhy menší tělní výrůstky ( uši, ocas, zobák ), než jejich příbuzní v teplejších podmínkách.

Je to z důvodu, aby jim uši nebo ocas neumrzly. Tato adaptace se týká ptáků i savců, stejně jako druhé pravidlo – Bergmanovo pravidlo, které říká, že s klesající teplotou roste velikost těla. To je veliká výhoda, protože tím dojde i ke zvýšení metabolismu a tím si zvíře lépe udrží stálou teplotu těla.

Posledním pravidlem, které se zde uplatňuje je Glogerovo pravidlo, podle kterého živočichové z chladnějších oblastí mají světlejší zbarvení, aby lépe splynuly s prostředím, kterým je sníh a led. Také mají silnější vrstvy chlupů nebo peří, aby byly menší ztráty tepla.

Fyziologické adaptace

Jsou to další adaptace, které pomáhají přežít. U zvířat došlo ke změně metabolismu, nebo jejich orgány produkují více látek, které jsou potřeba k tomu, aby zvířata nezmrzla. Takové látky se nazývají kryoprektanty.

K zabránění ztrátám tepla v končetinách vznikla protiproudová tepelná výměna. Cévy jsou blízko u sebe ( krev od srdce je teplejší než ta, která se do něj vrací ), takže nedochází ke ztrátám tepla. Mezi další fyzioplastické adaptace se řadí i zvýšený stupeň metabolismu.

Zvířata v chladných prostředích musí přijímat větší množství potravy, aby mohlo dojít ke vzniku většího množství chemické energie ve svalech a játrech. Štítná žláza a dřeň nadledvin se pak podílejí na termoregulaci tvorbou určitých hormonů.

Adaptací na pohyb po ledové a zasněžené pokrývce je zvětšení povrchu chodidel. Nejlépe je na tento pohyb přizpůsoben zajíc polární či liška polární. Ptákům narůstají na končetinách dlouhá pera, aby nedošlo k zaboření do sněhu.

Přitulí se aneb etologické adaptace

Mezi etologické adaptace, což jsou změny v chování zvířat, patří tzv. sociální termoregulace. Je to shlukování jedinců v populaci, aby nedocházelo ke ztrátám tepla. Uvnitř seskupení bývají ve většině případů mláďata, která potřebují nejvíce tepla.

Zvláštní změna chování vznikla u medvěda ledního. Jeho srst má bílou barvu, ovšem jeho čumák je černý, takže jde vidět na velkou vzdálenost. Proto si jej zakrývá tlapami, aby ho kořist nespatřila.

Závěrem…

Většina z živočichů, kteří v polárních oblastech žijí ( např. medvěd lední ), nejsou schopni přežít v jiných podmínkách, proto je tak ohrožuje tání ledovců. Na jižním pólu zatím nedochází k tak velkému tání jako v severních oblastech, ale to je pouze otázkou času a také toho, do jaké míry zde začne zasahovat člověk.

Zdroje
1. www.wikipedia.cz
2. www.hununpa.cz
3. www.gamepark.cz
4. Dmitrev,J. : Ptáci známí i neznámí, lovení, chránění. Lidové nakladatelství.1991.
5. www.fkcso.cz
6. www.biolib.cz
7. www.zivazeme.cz
8. Dmitrev, J. : Savci známí i neznámí, lovení, chránění. Lidové nakladatelství.1991
9. www.hains.sk
10. www.national-gegraphic.cz
11. www.kbi.zcu.cz

foto: Jiří Bohdal a Tomáš Kotouč - www.naturfoto.cz



autor:
datum vydání:
15. ledna 2019


Diskuze k článku „Jak se polární zvířata brání chladu ?“



 

Líbí se Vám naše články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!