Tchoř světlý-Putorius eversmanni

autor: Mgr. Jana Hájková
Mnohými zoology je tchoř světlý považován jen za poddruh. Jiní naopak tvrdí, že se jedná o samostatný zvířecí druh. Ať tak či onak, z tchoře světlého byla vyšlechtěna zdomácnělá forma, fretka.

třída savci - Mammalia
řád šelmy- Carnivora
čeleď lasicovití - Mustelidae
rod lasice - Mustela

Vzhled

Tchoř světlý má světlé, převážně žlutavé zbarvení, které je patrné zejména na hřbetě a bocích. Oproti tomu jsou zase končetiny zahaleny do tmavého závoje kožichu. Asi dvanácticentimetrový ocas je napůl světlý a na konci opět přechází v tmavou barvu. Okraje boltců a oblast kolem čenichu jsou bělavé. Délka ocasu kolísá od již zmíněných dvanácti centimetrů až po cca. sedmnáct centimetrů. Co do délky má tahle lavicovitá šelma co do délky 34-37 centimetrů. Váží necelý jeden kilogram.

Rozšíření

Tchoře světlého najdeme od oblasti Ruska, Mongolska a Číny, přes jihovýchodní Evropu až na našem území. Právě u nás je totiž západní hranice rozšíření této šelmy. Výskyt tchoře světlého je u nás evidován hlavně na jižní a střední Moravě, v Polabí, Českém středohoří a dokonce i poblíž našeho hlavního města. Pro své teritorium, které si pilně značkuje si vybírá hlavně teplé nížinaté oblasti. Oblast jeho rozšíření u nás se přibližně kryje s rozšířením sysla obecného.

Způsob života a potrava

U nás se tchoř světlý objevil teprve ke konci minulého tisíciletí. Nemá rád souvisle zalesněné pásy, a proto se jim raději vyhýbá. Najít ho tedy můžeme spíše na otevřených polích. Leckdy se také schovává mezi kamením nebo v roklích. Tchoř tmavý se velice často přibližuje k lidským příbytkům. To ten světlý se jim raději obloukem vyhne.

Dává přednost čerstvě ulovenému masu před mršinou. Mezi vyložené lahůdky tchoře světlého patří sysel obecný, proto také kopíruje jeho výskyt u nás. Je zajímavé, že si tchoř osvojí i nory syslů v jejich vlastních koloniích. K večeři nebo svačině si také dává hraboše, křečky, králíky, které loví v norách. Vyšlechtěná fretka tuto jeho vlastnost převzala a hlavně dříve byla používána k lovu divokých králíků. Stejně tak jako tchoř tmavý si i světlý rád dá nějakého toho brouka, sem tam i vyplení ptačí hnízda. V blízkosti vody si vychutnává ryby a žáby, za kterými se neváhá vrhnout i do vody, a protože je to výtečný plavec, tak kořist nemá šanci. Loví hlavně za soumraku a v noci. Přes den odpočívá ve své noře.

Rozmnožování

Jeho rozmnožování je takřka stejné jako u tchoře tmavého. Spáří se během března a dubna a samice vyvede mladé po 40-43 dnech. Většinou mívá 3-8 mláďat jednou do roka. Ta jsou nejprve úplně slepá. Než dojdou do dospělosti, tak uplyne pět měsíců. Typickým tchořím znakem je značkování si teritoria. K tomu slouží podocasní pachové žlázy, které produkují výrazný sekret. Ten má kromě ochrany teritoria chránit tchoře světlého i před nepřáteli. Ti se po vyloučení této odporně páchnoucí tekutiny většinou dají dobrovolně na útěk.

Ochrana

Není zvlášť legislativně chráněn.

český název tchoř světlý
latinský název Putorius eversmanni
hlavní znaky světlý hřbet, boky a polovina ocasu, černé končetiny a konec ocasu, váha 1 kg
způsob života (v tlupě, samostatne v paru...) v páru
rozšíření Čr Morava, České středohoří
rozšíření svět Čína, Rusko, Mongolsko, jihovýchodní Evropa
potrava sysel obecný, hraboši, křečci, králíci, brouci, ryby, žáby
doba březosti (pripadne doba sezeni na vejcich u ptaku) 40-43 dní
počet mláďat 3-8
ochrana není

zdroje (informací):
Karel Jiřík a kolektiv; Atlas zvěře
http://encyklopedie.seznam.cz



autor:
datum vydání:
1. února 2008


Diskuze k článku „Tchoř světlý-Putorius eversmanni“



 

Líbí se Vám naše články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!