Choroš zimní-Polyporus brumalis

Choroš zimní
Autor: Jaroslav Malý

Charakteristika

Dvou až sedmi centimetrový průměr klobouku choroše zimního poznáme podle okrově žluté až šedavé barvy. Ne moc silným, přesto intenzivním slunečním záření postupně bledne, takže jeho barva může mít i různé odstíny žlutookrové barvy. Střední část klobouku je nálevkovitě tvarovaná, v okolí je pak ploše rozložen. Okraje mívá ostré. Pokožka je jemně plstnatá.

Smetanové či okrově zbarvené rourky mají přibližně 0,3 milimetru co do délky. Stejně zbarvené póry jsou vždy drobné. Mívají různý tvar, od zakulaceného až po hranatý. Válcovitý třeň je zbarven do hněda. Jeho výška se pohybuje v rozmezí jednoho až sedmi centimetrů. Co do průměru má půl až jeden centimetr. Kožovitá dužnina má bělavou barvu. Výtrusný prach je bílý.

Rozšíření

Jak jsem již uvedla tuto houbu v zimních měsících, ač nám název napovídá něco jiného, nehledejte.Roste totiž hlavně od března do července. Jedná se o houbu dřevokaznou. Najít ji proto můžeme hlavně na větvích stromů a pařezech. Parazituje také na odumřelých kmenech stromů. Hlavně si vybírá listnaté stromy, jakými jsou například bříza, dub, buk nebo olše. Nepohrdne ani přítomností jeřábů nebo jasanů.

Možné užití

Jak již jsem zmínila, jedná se o houbu nejedlou, k přípravě pokrmů tedy nevhodnou. Možnost užití tu ale stále je. Jako děti jsme si s ním často vyhráli. Díky průměru jeho klobouku je možné ho například barevně ozdobit třeba temperami nebo vodovými barvami. Může tedy potom sloužit jako zábavná a nezvyklá hračka pro děti (ovšem větší a rozumnější, kteří nemají potřebu ho ochutnávat) nebo pokud se do malování pustí zdatní dospělí i jako dekorace. Někdo zdobí kameny a někdo holt choroše.

Možnost záměny

Pro dobu jeho výskytu možnost záměny není.

zdroje: http://encyklopedie.seznam.cz