Čirůvka fialová - Lepista nuda

Čirůvka fialová

Charakteristika

Klobouk mívá průměrně od 5 do 15 cm, v mládí polokulovitým, později ploše rozvinutým s nepravidelně zvlněným okrajem. Plodnice mají barvu modrofialovou někdy až šedofialovou. Časem kvůli intenzitě světla blednou a klobouk získává červenohnědou, špinavě hnědou až okrovou barvu. Pokožka je lysá a hladká. Klobouk je k celkovému poměru houby masitý. Lupeny jsou tuhé a mají 6-9 cm na výšku. Bývají zaoblené. Zpočátku modrofialová barva se mění v okrově fialovou až nahnědlou. Třeň má maximálně 10 cm na výšku a 3 cm na šířku. Je válcovitého nebo kyjovitého tvaru s rovným postavením. Na povrchu hladce vláknitý až jemně rýžkovaný. Je plný a pevný. V mládí zřetelně modrofialový, ve stáří vybledlý. Z jemné a tuhé dužniny se stává měkčí a vodnatá. Na povrchu vláknitá, uvnitř vatovitá. Barvu má u mladých jedinců čirůvky fialovou, později vybledlou. Výtrusný prach je bílý. Ke konci života jím mohou být pobledlé lupeny klobouku jemně poprášeny.

Rozšíření

Čirůvka fialová je podzimní houba. Roste od září do listopadu. Nalézt ji můžeme i zjara. V tuto dobu ji najdeme v jehličnatých, listnatých i smíšených lesích. Rozšířena je ale i na lesních loukách, pastvinách či cestách, v polích, parcích, křovinách i zahradách apod.

Možné užití

Díky příjemně aromatické až jemně kořeněné vůni i chuti je využitelná v kuchyni na mnoho způsobů. Výborná je do houbových směsí, polévek i omáček. Jedná se o dobrou jedlou houbu, kterou lze i usušit. Pozor na to, abychom ji dokonale tepelně upravili, protože syrový exemplář narušuje červené krvinky a způsobuje tak žaludeční potíže a zvracení.

Možnost záměny

Splést si ji můžeme s fialovými pavučinci. Rozdíl je v tom, že lupeny pavučinců hnědnou a třeň nebo okraj klobouku je pokryt pavučinkou.

zdroje:
Kapesní atlas hub 1- autor Doc. ing. Antonín Příhoda
http://encyklopedie.seznam.cz