Kalous pustovka - Asio flammeus

Kalous pustovka

Vzhled

Kalous pustovka se vyznačuje sírově žlutou oční duhovkou, která jeho obličeji propůjčuje "nebezpečný" výraz. Při pohledu shora jsou pro pustovku typické bílé konce ramenních letek, které jemu podbnému kalousovi ušatému chybějí. Konce křídel má pustovka jednobarevně hnědočerné. Dalším rozlišovacím znakem je také ostrá hranice mezi tmavou hrudí a světlým břichem. Pustovka dokáže zachytit sebemenší šramot vyvolaný pohybem hraboše nebo jiné kořisti. Díky tomu, že může otáčet hlavou na každou stranu o 180 stupňů, dovede přesně určit místo, kde se kořist nachází. Obě oči směřují vpřed a dosahují úhlu vidění kolem 110 stupňů. Zorná pole obou očí se překrývají v rozsahu zhruba 70 stupňů. V celé této šířce vidí sova prostorově, a proto dokáže přesně odhadovat vzdálenost kořisti. Za letu si pustovku můžeme splést s pochopem rákosním, který při pátrání po kořisti plachtí rovněž s křídly roztaženými šikmo vzhůru. Navíc oba hledají potravu na zemi a žijí v podobných biotopech. Když pustovku překvapíme na zemi, pokusí se nás nejprve zastrašit rozestřením křídel a načepýřením peří, takže vypadá mnohem větší, než ve skutečnosti je. Podobný způsob zastrašování je typický pro mnoho druhů ptáků hnízdících na zemi.

Rozšíření

Pokud se pustovky objeví v zimních měsících ve střední Evropě, jedná se vždy o zimní hosty ze severu a severovýchodu Evropy. Na jaře se vracejí znovu zpět do svých severských hnízdišť. Také sovy hnízdící ve střední Evropě se toulají tisíce kilometrů daleko. Hnízdí v Severní i Jižní Americe, ve střední a severní Evropě a v Asii. Odlétá přezimovat na jih Evropy, do Malé a jižní Asie a také na sever Afriky.

Způsob života a potrava

Kalous pustovka loví po setmění i ve dne. Při pátrání po kořisti přeletuje proti větru těsně nad zemí ve výšce půl metru až dvou metrů. Řídí se při tom vynikajícím sluchem a zrakem. Pokud zrovna neloví v letu, posedává na plotech nebo i na zemi a odpočívá. Když pustovka zpozoruje vhodnou kořist, spustí se na ni ze vzduchu a zatne jí své ostré drápy do těla. Svou oběť zabitou stiskem drápů pozře hned na zemi. Potravu při tom bere hlavou napřed a polyká ji vcelku. Nestravitelné součásti potravy, jako jsou kosti nebo chlupy, vyvrhuje ze žaludku zpravidla jednou denně.

Rozmnožování

Období rozmnožování začíná u kalouse pustovky většinou v dubnu. Touto dobou provádí samec prudké přelety nad svým teritoriem, přičemž vydává typické opakované houkání. Tímto letem si vyznačuje velikost svého území a brání je proti konkurentům. Po skončení námluv si pár pustovek vybere ke hnízdění dobře chráněný dolík v zemi a vystele ho rostlinným materiálem. Samice sem snáší vejce zhruba po dvou dnech a na každém z nich sedí přibližně 26 dní. Mláďata se líhnou v dvoudenních intervalech a se slepenými očními víčky. Jsou pokrytá bílým prachovým peřím, jehož barva záhy přechází ve světle šedožlutou. Od prvních dnů mají mláďata tmavou „masku“ na obličeji a sírově žluté oči. O svá mláďata se starají svorně oba rodiče. Jestliže hrozí jejich potomkům nějaké nebezpečí, oba se stavějí nepříteli na odpor. Po dosažení třetího týdne života začínají mláďata pustovky prozkoumávat okolí svého hnízda. Ve stáří pěti týdnů jsou sice schopná letu, ale rodiče jim ještě dlouho poté přinášejí potravu.

Ochrana

Pustovka se bohužel řadí mezi silně ohrožené druhy. Kdysi bývala hojná na slatinách a podmáčených loukách, ale postupem času z většiny oblastí vymizela. V celé střední Evropě dnes hnízdí nanejvýš několik stovek párů.

Citace:
Kol. Autorů (2000); Encyklopedie zvířat 2000 - 3. svazek; IMP BV/international Masters Publishers s. r. o.; CZ-P-60-10-20-018, Karta 34