Žrouti a přenašeči nemocí - hmyz

Člověk stvořil škůdce!

Jenže s rozvojem zemědělství se z některých hmyzích druhů, zdánlivě neškodných, stávají nevítaní vetřelci. Člověk porušil rovnováhu přírody, začal kulturně pěstovat souvislé porosty jednoho druhu plodiny, čímž umožnil hmyzu přemnožení. Viníkem je tedy sám člověk, navíc většina kulturních přešlechtěných rostlin je výživově hodnotnějších než plodiny původní a to vyhovuje nejen člověku, ale i hmyzu. Nemůžeme se na něj proto zlobit. My si také vybereme raději vypečenější větší housku než nějakou zakrnělou nedomrlou v rohu, že? Ale vraťme se k hmyzu...

Krásným příkladem je například všem známá mandelinka bramborová. Kdysi žila v dalekých nezalidněných oblastech na západě Severní Ameriky a do konce 19. století o ní nikdo nic nevěděl. Znali ji pouze odborníci jako jeden z tuctových méně známých druhů hmyzu. Ničím nevynikala, živila se pouze na zdejších rostlinách z čeledi lilkovitých. Jenže pak přišli pěstitelé brambor a nabídli mandelince hody přímo královské. Mandelinka nelenila, opustila své původní působiště, tedy divoké lilkovité rostliny a pustila se do brambor. Zjistila, že jsou mnohem výživnější a poskytují jejímu potomstvu mnohem kvalitnější živobytí. Rázem se z ní stal škůdce. Na listech hodují brouci a larvy, brouci na ně lepí množství žlutých vajíček. Kukly se pak nacházejí v zemině pod rostlinami. Mandelince tedy notně pomohl člověk a aby to nebylo málo, spolu s bramborami ji pak rozšířil do celého světa...dnes ji zná každý...

Nebo takový bělásek zelný, přesněji husenky tohoto molýla. Jeho příklad není tak okatý, ale přesto i on opustil divoké brukvovité rostliny a přesídlil se na ředkev, vodnici, řepku a hlavně na zelí, podle kterého si vysloužil i pojmenování. Důvod? Opět mu kvalitnější zelí pěstované na velkých plochách logicky připadá pro potomky vhodnější. V žádné divoce rostoucí rostlině není tak velké množství potřebných látek nutných pro zdárný vývoj jeho housenek. Samička klade až 400 vajíček, takže se motýl velmi rychle množí. Žije ve třech generacích, z nichž ta první, jarní, klade vajíčka na divoce rostoucí vegetaci. Druhá a třetí generace už využívá lidských polí. Přesto je stále tento motýl neodmyslitelnou součástí naší přírody.

Podívejme se na to z jiného úhlu. Co kdyby člověk pěstoval kopřivy? Asi by se pak i krásné babočky, jejichž housenky se živí právě kopřivami, považoval za škůdce. Příroda se pouze chová tak, jak ji velí pud přežití. Člověk sám stvořil škůdce.

A kolik hmyzu může škodit na kulturních plodinách člověka? Čísla jsou upozorňuji z knížky dvacet let staré, druhů tedy dnes může být patrně více, ale i tak je to zajímavé a pro laika skoro až šokující! Posuďte sami...

Pšenici může napadnout zhruba 200 druhů hmyzu.
Řepu asi 100 druhů.
Vojtěšku asi 120 druhů.
Brambory chutnají na 60 druhům.
Kukuřice asi 410 druhům.
Ovocné stromy se mohou stát hostiteli asi 500 druhů hmyzu...

Nemoci jsou dalším strašákem!

Nejen zemědělské škody působí hmyz. Neméně závažnou kapitolou jejich soužití s člověkem je i role přenašečů nemocí. Odpradávna platí, že kde je člověk, tam jsou i jeho věční souputníci: vši, blechy, mouchy, komáři... Lidé ale dlouho netušili, ba ani nepředpokládali, že původcem mnoha zdravotních potíží a smrtelných nemocí je právě hmyz. Třeba takový mor, metla lidstva. Nepomáhalo vykuřování svěcenými trávami, síření ani pálení bylin. Svět stihli tři pandemie.
První byla v 6. století n.l. a trvala dlouhých padesát let, o život přišlo asi 50 milionů lidí. Druhá byla v 14. století n. l. a za oběť jí padlo 25 milionů lidí v Evropě a stejný počet v Asii. Třetí byla do světa zavlečena z Číny v 19. století a vyžádala si asi 100.000 obětí. Mezitím stále probíhalo několik menších epidemií a lidé stále nevěděli, co je příčinou. Až v při třetí pandemii zjistil francouzský bakteriolog Alexandre Yersin v roce 1894, že přenašečem jsou blechy parazitující na krysách, potkanech, ale i zajících, svištích a křečcích. Zvíře uhyne, blecha přeskočí na dalšího hostitele. Bakterie moru se v jejím žaludku pomnoží natolik, že ucpou její trávicí ústrojí a blecha je poté vyvrhuje při sání do krevního oběhu své oběti...tedy člověka. Ještě v roce 1958 bylo zaznamenáno 472 onemocnění a v roce 1970 se vyskytl jeden ojedinělý případ ve Francii.

Veš šatní byla zodpovědná za šíření skvrnitého tyfu, který v roce 1898 v době americko-španělského konfliktu zabil desetkrát více vojáků než zbraně nepřátel. Po návratu německých vojáků do vlasti pak onemocnělo patnáct procent obyvatel Německa...

Žlutá zimnice, doména komárů, která v 17.-19. století vzala život na třem milionům lidí hlavně v Latinské Americe a v tropických oblastech Afriky. Přenašečem je několik druhů komárů...

Jen jeden komár zvaný anofel je přenašečem nebezpečné malárie. Již Hippokrates tuto nemoc popisoval jako nemoc z bažin, neboť si všiml souvislosti mezi malárií a vlhkým podnebím. Případně v období dešťů v místech, kde bažiny nejsou. Tvrdil, že příčinou této nemoci jsou výpary z bažin. Až v roce 1902 dostal Nobelovu cenu anglický lékař Ronald Ross za své zjištění o souvislostech s hmyzem, konkrétně tímto komárem. Přesto malárie zahubila miliony lidí, protože dlouho trvalo zjistit způsob, jak proti malárii bojovat a jak ji léčit. Malárie ale není jen exotická nemoc. V první polovině minulého století ji znali lékaři i v našich zemích. Vyskytovala se v Praze, v Polabí, v jižních Čechách a na jižní Moravě. Její ohniska se nejdéle udržovala na Slovensku. Poslední případ onemocnění se datuje na rok 1958. Jsme prosti malárie, nejsme prosti anofelů. Na našem území jich je zhruba devět druhů a někteří jsou docela početní.

Například na těle mouchy žije 3,5 miliony nejrůznějších bakterií, v jejích útrobách ale až desetkrát více. Není divu, že nejen moucha je přenašečem tolika chorob a zárodků, které mohou vyvolat například žaludeční nevolnost, průjem, v horším případě přenáší třeba infekční žloutenku.

Zdroje:
Jurij Dmitrijev: Hmyz, Lidové nakladatelství 1987
Rudolf Hrabák: Kapesní atlas našich motýlů,SZN, 1985